V armádě slouží nejvíc žen v historii, uniformy na ženská těla pořád nemají

Šestadvacetiletá Rebeka slouží v armádě druhým rokem. Na štábu 601. skupiny speciálních sil se stará o vzdělávání vojáků. Že se chce stát součástí této elitní jednotky, věděla už během studia na Univerzitě obrany.

„Vždycky mě to tam nějak lákalo. Ani nevím proč, ale myslela jsem si, že tam mohou jenom chlapi. Měla jsem takovou představu, ale není to pravda,“ líčí mladá žena. Identita příslušníků speciálních sil zpravidla podléhá utajení, Seznam Zprávy proto její jméno změnily.

Ještě na univerzitě Rebeka úspěšně absolvovala přijímací řízení: sedy-lehy, výdrž ve shybu, běh, plavání a psychologické testy.

„Pro mě to tak náročné nebylo. Docela jsem se i těšila, co se tam dozvím. Ale bavila jsem se tam i s lidmi, kteří říkali, že se museli na výběrové řízení připravovat,“ popisuje příslušnice speciálních sil, která si u své jednotky cení hlavně zajímavých příležitostí, přátelské atmosféry a otevřenosti velitelů.

Žen jako Rebeka neustále přibývá. V českých ozbrojených silách, které tvoří vedle armády taky Vojenská policie nebo Vojenské zpravodajství, aktuálně slouží bezmála pět tisíc vojákyň z povolání. Vyplývá to z dat, která Seznam Zprávám poskytl generální štáb.

Ženy tak dnes představují téměř 16 procent všech profesionálních vojáků, což je nejvíc v novodobé historii. Průměr Severoatlantické aliance je podle posledních dostupných údajů z roku 2024 13,9 procenta.

Jak loni popsal pro Radiožurnál tehdejší náčelník generálního štábu Karel Řehka, vojákyně nepracují jen v kancelářích, ale působí napříč celou armádou.

„Máme i bojové pilotky, máme ženy u bojových jednotek, a to nejen v podpůrných funkcích. V české armádě dnes neexistuje pozice, která by byla vyhrazená jenom mužům. Pokud voják naplní veškeré požadavky, tak by měl být schopný na té pozici pracovat, a je úplně jedno, jestli to je muž, nebo žena, jakou má sexuální orientaci nebo barvu pleti nebo cokoliv podobného,“ řekl Řehka, který v armádě skončil na konci srpna.

Data, která ministerstvo obrany každoročně publikuje ve své genderové analýze, ukazují, že v roce 1999, kdy Česko vstupovalo do NATO, tvořily ženy 7,4 procenta všech vojáků. Po mnoho let pak vojákyně představovaly okolo 13 procent ozbrojených sil. Až loni se jejich podíl přehoupl přes 15 procent a dál mírně roste.

Děje se tak v době, kdy se celkově nábor vojáků daří. Armáda podle ministra obrany Jaromíra Zůny (za SPD) splnila letošní náborový cíl na 133 procent a přijme 2997 nováčků, namísto původně plánovaných 2250 lidí. Zvýšený zájem přišel poté, co loni bývalá vláda Petra Fialy (ODS) navýšila platy vojáků. Nyní je tak hrubý nástupní plat vojáka z povolání téměř 50 tisíc korun.

I když žen v uniformě přibývá, podle zmiňované genderové analýzy se příliš nedostávají do velitelských pozic. Generálku v aktivní službě nemá armáda ani jednu, na 343 plukovníků připadalo na začátku roku 2025 jen 21 plukovnic. K letošnímu 1. lednu žena nevelela žádnému vojenskému velitelství. Také velitelé brigád, pluků, praporů, čet, rot a družstev a jejich zástupci byli z více než 94 procent muži.

„Máme přesně nastavená pravidla v kariérovém růstu a máme je pro všechny stejná, nerozlišuje se, jestli se jedná o ženu, nebo muže. V tom myslím, že je armáda dobrá. V čem já vnímám problém, je, že nám ženy nedorůstají tolik jako muži do vrcholných manažerských pozic a třeba do velení armády, kde jsme nikdy neměli ženu,“ popsal loni ve zmiňovaném vyjádření pro Radiožurnál tehdejší šéf armády Řehka.

Vedle profesionální armády mají ženy stále větší zájem i o službu v aktivní záloze. Mezi přibližně 5200 záložníky bylo letos na jaře šest stovek žen. Nedávno se k dobrovolníkům, kteří několikrát ročně s armádou cvičí, přidala taky Eliška Michálková.

„Pro mě je svoboda hrozně důležitá, nerada bych žila v nesvobodné zemi. Tak jsem si říkala, že minimum, co můžu udělat, je přidat se do aktivní zálohy, a přispět tak k ochraně naší země a toho, co tady máme,“ vysvětluje mladá žena svou motivaci.

Mezi prvotním nápadem a podáním přihlášky uplynuly téměř tři roky, Eliška totiž chtěla mít jistotu, že si vše dobře promyslí. „Čím víc času uběhlo, tím byla moje motivace silnější,“ říká.

Neodradilo ji ani to, že úvodní výcvikový kurz musela dělat nadvakrát. První pokus musela ukončit kvůli chřipce a znovu se vrátila za několik měsíců, kdy už kurz základní přípravy úspěšně absolvovala a složila vojenskou přísahu.

Výcvik si pochvaluje, jako žena ale musela překonat několik překážek, které její mužští kolegové řešit nemusí. „Měla jsem s sebou prášky na oddálení menstruace. Ve výcvikových prostorech, kde jsme byli, není téměř žádné zázemí, třeba jen jedna mobilní toaleta a jinak nic,“ vysvětluje Eliška Michálková.

Za pravdu jí dává i další příslušnice aktivní zálohy Petra Horáková Krištofová, autorka blogu, podcastu a knihy s názvem Deník vojínky, v němž popisuje své zážitky z kurzu základní přípravy. Právě na ni se řada žen, které zvažují službu v uniformě, obrací se svými dotazy.

„Nejčastější jsou u žen dotazy týkající se fyzičky. Mám tu zkušenost, že ženy o sobě více pochybují. Více si klademe otázky, zda jsme adekvátně připraveny, bereme dané armádní nároky na fyzičku velmi vážně. To se pak pozitivně odráží ve výsledcích přezkoušení z tělocviku,“ říká Horáková Krištofová.

„Další velmi častou otázkou je, jak mají řešit menstruaci během cvičení. Tady to mají ženy opravdu složité, menstruovat v poli je velká hygienická komplikace,“ dodává.

Další věcí, která může ženy po vstupu do armády překvapit, je výstroj. „Nečekala jsem, že nemají výstroj na ženy. Takže blůzu zapnu, ale je mi velká v pase a má dlouhé rukávy, což mi vadilo hlavně během střeleb, kdy člověk potřebuje mít ruce volné a funkční,“ popisuje svou zkušenost Eliška Michálková.

Podle Petry Horákové Krištofové se tyto nedostatky netýkají jen uniformy, ale také neprůstřelných vest. „Za ženy bych se přimlouvala za rozšíření stejnokrojových součástek o velikosti uzpůsobené ženským tvarům, a také za velikosti pro drobnější ženy. Zaznamenala jsem u kolegyň i poptávku po uzpůsobených nosičích plátů, kde ženy s výraznějším poprsím mohou mít u standardních výrobků pro muže problém.“

Částečným řešením by měl být nový střih vojenských uniforem, které se dají lépe přizpůsobit různým typům těla. Generální štáb na nich pracuje již několik let, jejich uvedení do praxe ale ještě nějakou dobu potrvá.

„Pokud se bavíme o novém provedení uniforem včetně nového maskovacího vzoru, tak armáda, včetně jednotek aktivní zálohy, by měla být kompletně přestrojena na začátku roku 2029,“ uvedl pro Seznam Zprávy náčelník generálního štábu Miroslav Hlaváč.