Poslední telefonát, pak přišla voda. Rodiny hledají pohřešované poutníky

Jiwan Jyotiová nedávno oslavila padesátiny. Jako dárek si americká inženýrka zaměstnaná u Intelu nadělila duchovní pouť k tibetské hoře Kailáš.

Minulou středu během snídaně zavolala z nepálského Timure rodině a podělila se s blízkými o své plány - překročit hranici do Tibetu.

Hovor skončil zhruba v 8:40 místního času. Asi o pět minut později oblast zasáhla ničivá povodňová vlna.

Hotel, ve kterém byla Jiwan ubytovaná a kde aplikace Find My naposledy zaznamenala polohu jejího telefonu, dnes už neexistuje.

Její manžel Sanjeev Rai po zprávě o katastrofě okamžitě odletěl z USA do Nepálu. Po příjezdu chtěl sehnat vrtulník a vyrazit Jiwan hledat.

Po více než týdnu už ale téměř ztratil naději, že ji najdou živou. Doufá alespoň, že vzorky DNA umožní její případné ostatky identifikovat. „Chci mít možnost truchlit,“ řekl novinářům.

Podobně bolestivou nejistotu prožívá rodina 60leté Mary Sorensenové z americké Georgie. Environmentální konzultantka se na rozdíl od Jiwan z pouti ke Kailáši už vracela. Ve čtvrtek 27. srpna měla dorazit zpět do Káthmándú a následně zamířit do Atlanty. Příbuzným se už ale neozvala.

Rodina při pátrání zjistila, že Mary dorazila ve středu 26. srpna k imigrační budově na nepálsko-tibetské hranici. Voda ji podle údajů, které viděl její manžel, zasáhla ani ne deset minut poté.

„Doufáme a věříme, že je v pořádku, že jen ztratila telefon a že se vrátí domů,“ řekl pro magazín People její syn Riley. „Věřím, že se stane zázrak. Každý den se někomu podaří přežít, a dokud se nepotvrdí něco negativního, nemám důvod přestat doufat.“

Mary Sorensenová patří mezi desítky Američanů, po nichž se od katastrofy pátrá. Celkové počty obětí jsou mnohonásobně vyšší.

Podle nejnovější bilance zemřelo jen v Nepálu nejméně 1252 lidí a více než 4200 zůstává nezvěstných. Dalších 21 mrtvých a 541 pohřešovaných hlásí z čínské strany hranice.

Cizinců je mezi pohřešovanými přes 580.

Venkatraman Balakrishnan a Chitra Venkatramanová ještě před odjezdem popřáli svému synovi Akashovi k 22. narozeninám. Pak i oni vyrazili s rodinnými přáteli na pouť ke Kailáši. Katastrofa udeřila o tři dny později.

Akash už se s rodiči nespojil. Zůstal doma v Austrálii se sedmnáctiletým bratrem, kterého čekají závěrečné středoškolské zkoušky. Do Nepálu odcestoval jejich strýc, aby pátral na místě.

Mladík se mezitím snaží pokračovat v běžném životě, myšlenky na budoucnost se mu ale neustále vracejí k rodičům. „Co když dostuduji a oni u toho nebudou? Co když dostanu první práci a oni tam nebudou?“ ptá se.

Vedle nejistoty, zda rodiče ještě žijí, ho děsí také představa, že s přibývajícími dny bude katastrofa postupně mizet ze zpráv a spolu s ní poleví i mezinárodní úsilí o nalezení pohřešovaných.

To označuje za svůj největší strach - že někdo mohl povodeň přežít a vydržet dalších sedm či deset dní, ale pomoc se k němu nakonec nedostane.

Lidé se proto snaží vše urychlit vlastními silami. V Sydney si takové malé pátrací centrum vytvořila třiadvacetiletá studentka medicíny Sarada Viswanathanová. Její partner Rishab Iyer zmizel spolu s rodiči Sreedharanem a Lakshmi a mladším bratrem Rudhrou. Také oni mířili ke Kailáši.

Sarada sleduje oficiální informace, kontaktuje nemocnice a úřady a na sociálních sítích vyhledává lidi, které se podařilo zachránit. Snaží se získat jakoukoli drobnou stopu, která by pomohla zrekonstruovat poslední pohyb Iyerových.

Jednu z nejcennějších stop přitom mají přímo v telefonech. Aplikace Apple Find My a Life360 zaznamenaly poslední známou polohu rodiny poblíž jejich hotelu zhruba půl hodiny před příchodem povodně.

Na záběrech agentury Reuters Viswanathanová ukazuje právě snímek obrazovky s Rishabovou poslední zaznamenanou polohou v aplikaci Life360.

Nyní se Sarada snaží dostat k podrobnějším lokalizačním datům. O jejich poskytnutí požádala americkou společnost Apple i australského operátora Optus, firmy to však odmítly s odvoláním na ochranu soukromí a bezpečnost.

Pro rodinu je přitom důležitý každý telefonní signál zaznamenaný až po příchodu povodně. Příbuzným jiného člena stejné turistické skupiny, který používal nepálské telefonní číslo, se podařilo prostřednictvím místních úřadů získat informaci o signálu telefonu zachyceném později v den katastrofy severněji. U australských čísel se k podobným údajům lidé nedostali.

„Nesnažím se jen zjistit, kde můj partner je. Snažím se mu zachránit život,“ vysvětlila mladá žena reportérům Reuters.

Spolu s Akashem proto volá po větším zapojení australské vlády. Petice požadující posílení pomoci nasbírala více než 12 tisíc podpisů. Canberra ve čtvrtek oznámila, že do Nepálu vyšle patnáctičlenný tým, jehož součástí budou specialisté na drony z hasičských sborů Nového Jižního Walesu a Queenslandu. Pomocí dronů mají vytvářet mapy a termální snímky pro pátrací týmy.

Austrálie zároveň přislíbila další tři miliony australských dolarů na humanitární pomoc. Celkový objem vládní podpory tak vzrostl na 11 milionů dolarů.

S každým dalším dnem se však těžiště operací posouvá od záchrany přeživších k identifikaci obětí.

V Káthmándú je rozsah nejistoty vidět na první pohled. Stěna s fotografiemi pohřešovaných u fakultní nemocnice se během několika dní zvětšila přibližně na čtyřnásobek. Příbuzní mezitím obcházejí jednu nemocnici za druhou a hledají mezi zachráněnými i těly jakoukoli stopu po svých blízkých.

Márnice se plní a na okrajích města vznikají provizorní pohřebiště. Policie před pohřbením neidentifikovaných obětí pořizuje fotografie a uchovává vzorky DNA, aby mohly být ostatky později přiřazeny k rodinám. Příbuzné pohřešovaných turistů zároveň vyzvala, aby poskytli vlastní vzorky pro porovnání.

Právě na takový výsledek už spoléhá i rodina Santoshe a Surhabi Sahuových. Irští manželé cestovali s třináctiletou dcerou Synou a osmnáctiletým Spandanem. Měla to být jejich poslední společná cesta předtím, než měl Spandan nastoupit na Durham University.

Podle údajů od telefonního operátora, které získali jejich blízcí, čekala rodina ráno v den katastrofy spolu se stovkami dalších lidí na imigrační odbavení.

Jejich poslední zaznamenaná poloha pochází z 8:53 z tibetské strany hraničního mostu. Právě mezi 8:50 a 8:55 podle průvodce turistické společnosti oblast zasáhla první povodňová vlna.

Rodina se proto obává, že Sahuovi byli uvnitř či poblíž imigrační budovy, kterou voda zničila. Santoshův bratr nyní cestuje do Káthmándú, aby poskytl vzorek DNA.

Jejich nejlepší přítel Mahadev Semwal přitom tvrdí, že rodina nedostává dostatečnou podporu. Irské úřady podle něj při pomoci sehrály určitou roli, mnohem kritičtější je ale k britské straně. „Prostě se o to snažíme sami. Potřebujeme pomoc,“ řekl serveru The Journal.

Určitou naději rodinám dává alespoň zlepšující se přístup do jedné z nejhůře postižených oblastí.

Čínským záchranářům se ve středu podařilo po několika dnech oprav v zásadě obnovit silniční spojení do jádra zasaženého hraničního přechodu Gyirong. Silnice G216 byla jedinou pozemní trasou do oblasti a proud bahna, vody a obrovských balvanů ji na několika místech zničil.

Po obnovené cestě už do oblasti podle čínské státní agentury Sin-chua dorazily další záchranné týmy, zásoby a těžká technika. Čínské úřady tvrdí, že díky tomu mohou výrazně rozšířit pátrání po stovkách lidí, kteří jsou v okolí Gyirongu stále pohřešovaní, zejména pak v oblastech, kde byla naposledy lokalizována řada zahraničních poutníků.