Článek
„Ničeho jsem nikdy ani na vteřinu nezalitoval,“ řekl o svém životě v rozhovoru pro Paměť národa básník a spisovatel Milan Ohnisko, který se před rokem 1989 podílel na aktivitách československého disentu.
Za svůj život, jenž se uzavřel v noci na čtvrtek, publikoval čtrnáct básnických sbírek. Tu poslední, V nebi, letos vydalo nakladatelství Aula.
Zprávu o jeho úmrtí potvrdil básník Karel Škrabal. „Milan žil poezií, každé slovo pro něj mělo váhu, byl velice pečlivý. I jako redaktor a editor. Spolupracovali jsme spolu mnohokrát a vždycky byl v textu či básni upřímně a opravdově ponořen. Milanův odkaz, pokud ho mám teď shrnout, je občanská zodpovědnost a péče o svobodu, vlastní i ve společnosti. A to včetně respektu k síle slova,“ sdělil Škrabal.
Za sbírku Světlo v ráně získal Milan Ohnisko v roce 2017 cenu Magnesia Litera. „Ohniskovi se podařilo spojit čistotu češtiny s naléhavou básnickou výpovědí – rafinovaně a přitom lapidárně zachytit nepojmenovatelné,“ oceňovala tehdy porota. „Věty jsou dokonalé a trochu legrační – jak ze školního diktátu. V pravou chvíli se nějaké slovo vzepře – dá znamení lehce vychýleným tvarem či jinou drobnou nepatřičností – a pošle nás pod hladinu, do úplně jiného světa, do čiré existenciální hrůzy,“ konstatovali hodnotitelé.
Za komunismu byl básník veden ve spisech tajné policie StB jako nepřátelská osoba, protože v roce 1987 podepsal Chartu 77. „Určitě jsem se bál, že mě zmlátí, protože to se tu a tam stalo, že někoho zmlátili,“ vyprávěl v rozhovoru pro Paměť národa. „Psychického nátlaku jsem se nebál, protože neměli moc na co tlačit, já jsem byl v pomocném zaměstnání, ve zcela podřadných pomocných profesích, děti jsem neměl, rodinu jsem neměl, čili moc nebylo, na co tlačit,“ uvažoval básník, který po listopadu 1989 zjistil, že na něj donášeli někteří jeho blízcí.
Na fotografii z roku 2017 přebírá Milan Ohnisko cenu Magnesia Litera z rukou Dagmar Havlové.
Po revoluci se krátce živil jako nakladatel nebo novinář, později také coby zástupce šéfredaktora literárního časopisu Tvar. Kromě básnických knih vydal knižní rozhovory s osobnostmi českého veřejného života: novinářkou Danielou Drtinovou, hudebníkem Davidem Kollerem nebo nakladatelem a spisovatelem Martinem Reinerem.
S básnířkou Olgou Stehlíkovou publikoval také dvě sbírky pod pseudonymem Jaroslava Oválská.
