Drogové bonbony? „Zákazem nezmizí,“ říká Vobořil

Seznam Zprávy v srpnu popsaly případy toxických bonbonů, po jejichž požití skončili zahraniční turisté v nemocnici. Některé z produktů vypadají jako běžné sladkosti a na obalech uvádějí THC či konkrétní množství této látky. Zároveň ale mohou být označené například jako „dekorativní“ nebo „sběratelské předměty“ či jako výrobky, které nejsou určené ke konzumaci.

Při zjišťování, kdo má na podobné výrobky dohlížet, se ukázalo, že jejich kontrola se může rozdělovat mezi několik institucí. Potravinářská inspekce posuzuje výrobky, které mají charakter potraviny, i když se toxické bonbony uvádí jako produkty, které nejsou ke konzumaci. Česká obchodní inspekce řeší klamavou reklamu a v případě zakázaných návykových látek může vstupovat do případu policie. U výrobku je navíc často nutné nejprve laboratorně zjistit, co skutečně obsahuje.

Bývalý národní protidrogový koordinátor a odborník na drogovou politiku Jindřich Vobořil v rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětluje, proč podle něj samotné zakazování nových psychoaktivních látek nestačí, jak současnou „šedou zónu“ řešit a v čem by se Česko mohlo inspirovat v zahraničí.

Řada turistů přijíždějících do Prahy může mít dojem, že je u nás konopí a další produkty s THC legální podobně jako v Amsterodamu. V čem se ale český a nizozemský model liší?

V Nizozemsku to nemají jako zákonnou věc, ale jako určitou společenskou dohodu, že se to bude tolerovat. Funguje to tak už desítky let. Zároveň si musí město říct, že takový provoz na svém území povolí. Neexistuje tam reklama kolem toho. V Amsterodamu neuvidíte reklamu běžet na internetu nebo v televizi ani někde ve městě plakát, že za dvě stě metrů doprava je coffee shop. Je to prostě tolerované, ale regulované.

U nás je podle mě problém právě v tom, že některé obchody jsou zaměřené na turisty a dělají falešnou reklamu. Myslím, že by možná bylo lepší řešit právě klamavou reklamu a jasně říct, jak mohou obchody, které prodávají produkty s CBD nebo THC, vypadat a jak je mohou propagovat.

Jak je možné, že se v obchodech v centru Prahy prodávají právě výrobky, které na obalu uvádějí THC, a přitom jsou označené třeba jako „dekorativní předmět“ nebo „není určeno ke konzumaci“? Je to vůbec legální?

Nejdřív je potřeba říct, jak je dnes nastavená legislativa. V podstatě můžu prodávat oficiálně, legálně produkty s THC do jednoho procenta. Takže to, že něco obsahuje THC do jednoho procenta, není nelegální. Tam mohou být různé výklady, protože původně se to vztahovalo hlavně na rostlinu nebo rostlinnou směs, ale samozřejmě jsou tu i extrakty.

Jiná situace je ale u potravin. Proč to prodávají jako dekorativní předměty tedy? Protože tam zase narazíte na zákon o potravinách. Nic, co prodávám ke spotřebě jako potravinu, nemůže obsahovat neznámé látky, nemůže obsahovat nic s nějakým množstvím THC. Takže oni jsou vlastně v jakémsi mezistupni, v šedé zóně.

To, o čem mluvíte, je často nějaké lákadlo THC, ale bývá to kombinované a nastříkané chemickými kanabinoidy, které THC jen napodobují. Tyto chemikálie se postupně zakazují. Jenže v době, kdy ten proces probíhá, už jsou na trhu nové látky, které jsou zase trochu pozměněné v molekule.

Není ale problém právě v tom, že stát vždy reaguje až na konkrétní látku, zatímco výrobci mezitím přicházejí s dalšími?

To souvisí s představou, že vezmeme nějakou molekulu, zakážeme ji a problém zmizí. Takhle se s tím bojuje patnáct let nebo déle a nefunguje to nejen v Česku, ale globálně. Výrobce vezme produkt, který obsahuje zákonné minimum THC, a přidá do něj jinou chemickou látku, která účinek THC napodobuje.

Pokud chceme žít v právním státě, nemůžeme jednoduše říct policii, ať někam vtrhne, aniž by bylo jasné, co se tam skutečně prodává a jaký zákon byl porušen. Proto podle mě není možné celou tu právní mezeru vyčistit jen represí. Musíme především vytvořit jasný režim, co se smí prodávat, kde a za jakých podmínek.

Jak říkáte, stát zakáže jednu psychoaktivní látku, objeví se nové další. Proč nezakážeme celé skupiny těchto látek?

To jsme také zkoušeli, byly roky, kdy se zakázaly desítky látek, třeba i čtyřicet. To jsme byli přesvědčeni, že problém vyřešíme. Jenže výrobci našli jinou skulinu a přišli s jinou chemickou řadou a jiným složením.

Šedá zóna je v tomhle vždycky o krok před státem. Lepší právní cesta podle mě spočívá v tom, že jasně definujeme, co je povolené. Například u rostlinného materiálu lze stanovit, co na něj může být nanášeno. Tím se zároveň vyloučí všechno ostatní. Ani to nevyřeší úplně všechno, ale výrazně by to problém omezilo.

Museli bychom kvůli tomu zásadně měnit současnou legislativu?

Paradoxně už ten nástroj máme. Prošli jsme evropskou notifikací a máme zákon o psychomodulačních látkách. Jsou v něm nové seznamy, o kterých rozhoduje vláda. Na první, dočasný seznam může být látka zařazena maximálně na dva roky, během kterých se stáhne z trhu a zkoumá se její rizikovost a toxicita.

Potom může vláda rozhodnout, zda bude látka úplně zakázaná, nebo se zařadí na seznam psychomodulačních látek a bude dostupná ve velmi přísně regulovaném režimu ve specializovaných obchodech.

Takže podle vás není řešením další zákaz, ale spíš přísně regulovaný trh?

Ano. Musíme jasně říct, kde se co smí prodávat, a zároveň ten trh substituovat méně rizikovými látkami, aby nebylo ekonomicky zajímavé neustále přinášet něco nového. Přísně regulovaný trh, kde je přesně vymezeno, co je povolené, je významnou součástí řešení.

Vidíme to už u kratomu. Dříve se prodával jako dekorativní předmět, byl v automatech a mohli se k němu dostat nezletilí. Dnes je v režimu psychomodulačních látek, prodává se ve specializovaných obchodech, existuje kontrola věku a jasná pravidla. Paradoxně se s ním podle mě zachází lépe teď, když je přísně povolený, než když se pohyboval v šedé zóně.

Při našem zjišťování jsme naráželi na ČOI, SZPI i policii a nebylo vždy jasné, kdo má u podobného výrobku zasáhnout. Je problém v tom, že jsou kompetence rozdělené mezi několik institucí?

Já jsem už dříve navrhoval, aby tady byla specializovaná agentura pod Úřadem vlády a aby vznikl licenční režim. Něco z té myšlenky se nakonec podařilo dostat do systému psychomodulačních látek. Typickým příkladem u nás je kratom, který se dnes prodává ve specializovaných obchodech a platí pro něj jasná pravidla.

Nemyslím si ale, že problém vyřešíme jen tím, že řekneme, že ČOI nebo potravinářská inspekce dostane více lidí. Je to příliš komplexní problém. Ty úřady mají obrovské množství dalších věcí, které musí řešit, a tady navíc existuje šedá zóna. Není jednoduchá odpověď, že přidáme dvacet inspektorů a problém zmizí.

Existují v zahraničí země, kde bychom se mohli inspirovat?

Není mnoho zemí, kde by se dalo říct, že je problém úplně vyřešený. Česko je paradoxně samo jednou ze zemí, které zkoušejí novou cestu. Evropské instituce náš systém psychomodulačních látek vnímají jako určitý experiment nebo „sandbox“ (pozn. redakce izolované prostředí, které slouží k bezpečnému testování) a čekají, jaké budou výsledky.

Podobným směrem ale přemýšlí například Německo, Portugalsko nebo Kanada. Společné mají to, že si řekly, že jediným řešením nemůže být represe. Musí jít o kombinaci regulace, prevence, informovanosti a dalších opatření.

Zmiňujete například Kanadu. Co tam podle vás funguje jinak než u nás?

Kanada je typický příklad regulovaného trhu s konopím a THC. Podle údajů, které sleduji, se tam podařilo dostat zhruba osmdesát procent trhu do legálního prostředí a přibližně dvacet procent zůstává na nelegálním trhu. Samozřejmě ani těch dvacet procent není málo, ale před regulací byl nelegální celý trh.

To je právě princip, o kterém mluvím. Neříkat si, že zákazem všechno zmizí, ale snažit se co největší část poptávky převést do prostředí, které lze kontrolovat.

Co by tedy podle vás měla Česká republika udělat jako první?

Musíme vytvořit jasně regulovaný trh, na kterém bude přesně stanovené, které látky jsou povolené, kde se mohou prodávat a za jakých podmínek. Musí existovat přísná kontrola věku, omezení reklamy, informace o rizicích a zároveň možnost nové látky rychle zařadit do režimu, ve kterém se nebude volně prodávat, dokud se nevyhodnotí její rizika.

Pokud budeme spoléhat pouze na zákazy a represi, bude šedý trh pořád o krok před námi. I kdybychom zítra zavřeli všechny obchody s nápisem THC nebo CBD, ten byznys si podle mě najde jinou cestu ať už přes internet, jiný druh obchodu nebo jiné označení produktu.

Proto musí být řešením kombinace regulace, prevence, informovanosti a až následně represe vůči těm, kteří jasná pravidla porušují.