Článek
Pražská záchranná služba v posledních letech zaznamenává čím dál víc výjezdů k lidem, kteří se otrávili THC a dalšími kanabinoidy. Velkou část případů tvoří jedlé výrobky, například bonbony, které se běžně prodávají v kamenných obchodech jako „zahradní dekorace“. O otravách bonbony, které podle tvrzení výrobce obsahují THC, tento týden informovaly Seznam Zprávy.
Nejčastěji záchranáři ošetřují zahraniční turisty, zejména v centru a širším centru Prahy. Pacienti mohou po požití podobných výrobků zvracet, být zmatení či dezorientovaní, v závažnějších případech může stav postupovat až do bezvědomí.
Lékařka pražské záchranné služby Katarína Veselá v rozhovoru popisuje, proč jsou tyto výrobky rizikové, jakým pacientům záchranáři pomáhají a proč může být problémem i způsob, jakým jsou produkty v obchodech nabízeny a označovány.
Jak velký nárůst výjezdů k pacientům intoxikovaným po požití bonbonů nebo jiných jedlých výrobků s kanabinoidy v posledních letech pozorujete?
Velmi výrazný. Zatímco před několika lety šlo spíš o jednotlivé případy, dnes k intoxikacím kanabinoidy vyjíždíme i několikrát denně. Velmi významnou část tvoří právě edibles, tedy jedlé výrobky, například bonbony, želé, čokolády nebo jiné potraviny obsahující THC, polosyntetické či syntetické kanabinoidy.
Je THC v bonbonech legální?
Samotný nápis THC nebo údaj o jeho množství na obalu ještě podle Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) neznamená, že je výrobek automaticky nelegální. Inspekce musí nejprve laboratorně zjistit, zda výrobek THC skutečně obsahuje a v jakém množství.
Pokud výrobek svým vzhledem a charakterem připomíná běžnou potravinu, například želatinové bonbony, čokoládu nebo sušenky, SZPI jej posuzuje jako potravinu. Výsledek laboratorního rozboru následně hodnotí Státní zdravotní ústav, který určí, zda je výrobek vzhledem k obsahu THC bezpečný, nebo nebezpečný. Potravina vyhodnocená jako nebezpečná nesmí být uváděna na trh.
Jak často vyjíždí pražská záchranná služba k podobným případům a jak se jejich počet změnil oproti minulým rokům?
Když jsem se podívala na data za poslední týden (do minulé středy, pozn. red.), vychází nám v průměru zhruba čtyři výjezdy denně. Celkem jsme za ten týden měli 22 výjezdů k intoxikacím syntetickými a semisyntetickými kanabinoidy.
Když porovnáme stejné období let 2023 až 2024 a 2025 až 2026, je nárůst přibližně dvouapůlnásobný. Věděli jsme, že případů přibývá, protože to vnímáme prakticky v každé službě, ale ani já jsem nečekala, že ten rozdíl bude tak výrazný.
Kde se s těmito případy jako pražská záchranná služba setkáváte nejčastěji?
Nejčastěji je to v centru nebo širším centru Prahy, kde se přirozeně pohybuje velké množství turistů. Rozhodně ale nemůžeme říct, že by se tyto intoxikace týkaly pouze centra. Vyjíždíme k nim napříč celou Prahou.
Neexistuje ani jedno typické místo, kde bychom pacienty nacházeli. Nejde jen o okolí klubů, barů, obchodů nebo hotelů. Velmi často zasahujeme také v bytech, apartmánech, krátkodobých pronájmech typu Airbnb, na ulicích nebo jiných veřejných místech.
Je důležité rozlišovat mezi místem, kde si člověk výrobek koupil, kde ho užil a kde jsme k němu přivoláni my. To mohou být tři úplně odlišná místa. Ze samotného místa zásahu proto nelze jednoduše určit, kde byl produkt zakoupen nebo kde k jeho užití došlo.
Kdo mezi pacienty s těmito intoxikacemi převažuje?
Nejčastější skupinou, se kterou se v Praze setkáváme, jsou zahraniční turisté. U nich je ale potřeba zdůraznit jednu zásadní věc. Často vůbec nemají pocit, že by dělali něco rizikového nebo si kupovali něco nelegálního.
Na některých výrobcích nebo ve výlohách obchodů vidí nápisy typu „100 % legal“ a výrobek si mohou úplně běžně koupit v obchodě v centru Prahy. Tím pádem mají dojem, že jde o legální produkt určený ke konzumaci.
Formálně přitom může být výrobek označen například jako dekorativní či sběratelský předmět nebo aroma tyčinka. A právě tady podle mě vzniká velký problém. Informace o tom, že výrobek není určen ke konzumaci, může být uvedena drobným písmem a pouze v češtině. Zahraniční turista tak prakticky nemá šanci takové upozornění přečíst a už vůbec ne ho pochopit.
Jedlé produkty působí až se zpožděním
Riziko jedlých výrobků nespočívá pouze v množství psychoaktivní látky, ale také v tom, jak se dostává do organismu. Podle adiktologa Radka Jurnikla z organizace Sananim mohou být tyto produkty v některých ohledech rizikovější než kouření marihuany právě kvůli opožděnému nástupu účinku.
„Je rozdíl v rámci nástupu účinku a vstřebání té účinné látky, pokud se konopí, nebo tetrahydrokanabinol, kouří, anebo jestli se spolkne,“ vysvětluje Jurnikl. Při inhalaci se podle něj látka dostává do organismu rychleji, zatímco po snědení prochází trávicím systémem a následně se metabolizuje v játrech. „Když prochází trávicím systémem, tak ten účinek nastává o něco později,“ dodává.
Vybavíte si konkrétní případ z poslední doby, který podle vás ukazuje riziko těchto výrobků?
Nedávno jsme vyjížděli k velmi mladé zahraniční turistce, která si koupila výrobek označený jako „Aroma Stick“. Vypadal jako joint, ale na obalu bylo drobným písmem uvedeno, že je určen k provonění místnosti a není ke kouření. Zároveň na něm stálo, že obsahuje THC. Slečna ho vykouřila a následně se u ní rozvinula velmi výrazná intoxikace. Slečna zvracela, měla poruchu vědomí, byla dezorientovaná, nepoznávala své okolí ani svoji kamarádku a v době našeho příjezdu prakticky jen ležela na zemi.
Její kamarádka přitom vůbec nechápala, co se mohlo stát. Opakovaně nám říkala, že přece musí jít o legální a bezpečný výrobek, protože si ho normálně koupily v obchodě. Navíc stejnou cigaretu kouřila také, takže se začala bát, jestli za chvíli nedopadne stejně.
Podle mě je to ukázkový příklad celého problému. Ty ženy nešly na černý trh koupit nelegální drogu. Vešly do běžného obchodu, koupily si volně vystavený výrobek, který svým vzhledem jednoznačně připomínal něco, co se má kouřit. To v člověku vytváří pocit, že je produkt legální, kontrolovaný a relativně bezpečný. Jenže to tak být nemusí.
S jakými příznaky se u těchto intoxikací setkáváte nejčastěji? A jak závažné mohou být?
Nejčastěji se setkáváme se zvracením a s různým stupněm poruchy vědomí a vnímání. Může jít o lehkou zmatenost, dezorientaci nebo změněné vnímání okolí, ale stav může postupovat až do výrazného útlumu vědomí nebo bezvědomí.
Z psychických příznaků se objevují úzkost, panika, neklid nebo velmi nepříjemné změny vnímání světa kolem sebe. Problém je, že často nevíme, jakou látku pacient skutečně užil ani v jaké koncentraci. Klinický obraz proto může být velmi různorodý a průběh není vždy dobře předvídatelný.
Lékařka pražské záchranné služby Katarína Veselá.
Mohou se objevit také poruchy srdečního rytmu, výrazné změny tepové frekvence nebo potíže s dýcháním. Nejsou to nejtypičtější projevy, ale vzhledem k tomu, že přesné složení výrobku často neznáme, musíme počítat s tím, že se stav pacienta může zhoršit.
Dalším významným rizikem, o kterém se podle mě příliš nemluví, jsou úrazy. Člověk pod vlivem takové látky může mít narušenou koordinaci a úsudek nebo nedokáže správně vyhodnotit riziko. Může upadnout, vběhnout do silnice nebo se dostat do jiné nebezpečné situace. Měla jsem i pacienta, který pod vlivem takové látky chtěl skočit z mostu.
Pacienta tedy nemusí ohrožovat jen samotná intoxikace, ale také jeho chování a okolnosti, do kterých se pod vlivem těch látek dostane.
Proč jsou podle vás podobné obaly problém hlavně u turistů a dětí?
Turista vidí obchod, barevný obal, nápis „legal“ a produkt, který může vypadat jako bonbon, sušenka nebo jiná běžná potravina. Přirozeně pak předpokládá, že ho může sníst, aniž by tušil, že jeho obsah může mít velmi výrazný a někdy i nepředvídatelný účinek.
U dětí je mechanismus často jiný, tam může jít o náhodné otravy. Setkala jsem se například se zahraniční rodinou, která koupila výrobek s motivem SpongeBoba. Rodiče věděli, že je na obalu napsáno THC, ale malé dítě samozřejmě neví, co THC znamená. Vidí SpongeBoba.
V jiném případě maminka v dobré víře koupila výrobek, který vypadal jako běžné sušenky, a dala ho dětem. Až když jim bylo špatně, zjistilo se, co výrobek obsahoval. Atraktivní obaly a podobnost s běžnými sladkostmi proto podle mě představují u dětí další riziko.
Z pohledu pražské záchranky ale výrazně převažují zahraniční turisté. Nemyslím si, že je fér je automaticky považovat za lidi, kteří se vědomě rozhodli experimentovat s nelegální drogou. Celý způsob prodeje na ně může působit tak, že si kupují legální a bezpečný produkt.
Dá se podle obalu poznat, jakou látku výrobek skutečně obsahuje?
Velmi často ne. Na obalu může být uvedeno třeba THC nebo technické konopí, ale někdy tam konkrétní látka není uvedena vůbec. A ani když tam napsaná je, nemusí to odpovídat tomu, co výrobek skutečně obsahuje.
Máte laboratorně potvrzené, jaké látky tyto výrobky obsahují? A je pro léčbu důležité znát přesné složení?
V přednemocniční péči je to velmi obtížné a často prakticky nemožné. Vycházíme z toho, co nám řekne pacient nebo jeho okolí. Pokud má u sebe obal výrobku, samozřejmě se na něj podíváme, ale ani ten nám nemusí dát spolehlivou odpověď, protože deklarované složení nemusí odpovídat tomu, co výrobek skutečně obsahuje.
Pro nás je nejdůležitější aktuální klinický stav pacienta. Sledujeme, co se objevuje na trhu, spolupracujeme s nemocnicemi, Toxikologickým informačním střediskem a dalšími složkami integrovaného záchranného systému. Pravidelně si předáváme zkušenosti a vzděláváme se v tom, jaké nové látky a výrobky se objevují a jaké projevy mohou vyvolat.
V danou chvíli tedy často nedokážeme určit konkrétní látku, která intoxikaci způsobila, ale to neznamená, že se o pacienta nedokážeme postarat. Řídíme se jeho aktuálním stavem, zajišťujeme základní životní funkce a léčíme konkrétní projevy, například poruchy vědomí, dýchání, oběhu či srdečního rytmu, zvracení nebo výrazný neklid. Pro zahájení správné akutní péče nepotřebujeme znát přesný chemický název látky.
V pražských obchodech se prodává víc druhů cukrovinek, které podle tvrzení na obalu obsahují THC.
Uvádějí vám pacienti, kde si tyto výrobky koupili?
Většinou ne, a to hlavně proto, že jde často o zahraniční turisty. V Praze se neorientují, neznají názvy ulic a mnohdy ani nevědí, jak se obchod, ve kterém nakupovali, jmenoval. Řeknou například, že to bylo někde v centru, cestou z restaurace nebo poblíž jejich ubytování, ale konkrétní provozovnu zpravidla nedokážou určit.
Navíc to nejsou produkty, pro které by člověk musel cíleně hledat konkrétní obchod. V centru Prahy jsou velmi snadno dostupné a turista při běžné procházce narazí na řadu prodejen, které je nabízejí. Když pak za několik hodin volá záchranku, nemusí už vědět, kde přesně výrobek koupil.
Pro nás navíc není nejdůležitější zjišťovat konkrétní provozovnu. Potřebujeme vědět, co pacient užil, přibližně kolik toho bylo, kdy k požití došlo a jaký je jeho aktuální zdravotní stav. Pokud má u sebe obal výrobku, je to pro nás užitečná informace, ale naším úkolem je především postarat se o pacienta. Ostatní necháváme na policii.
Jak na nárůst podobných intoxikací pražská záchranná služba reaguje?
Připravujeme informační kampaň zaměřenou na rizika těchto výrobků, a to jak pro zahraniční turisty, tak pro českou veřejnost. Chceme lidem srozumitelně vysvětlit, že skutečnost, že je nějaký výrobek dostupný v obchodě, ještě automaticky neznamená, že je bezpečný.
Součástí kampaně budou informace o možných zdravotních komplikacích, varovných příznacích a o tom, kdy už nečekat a zavolat záchranku. U zahraničních turistů je navíc významná jazyková bariéra, proto informace připravujeme v několika jazykových formách.
Naším cílem není lidi soudit za to, co si vzali. Chceme, aby se nebáli zavolat pomoc a řekli nám, co se stalo a co užili. My přijedeme a postaráme se o ně.
