Článek
Třiaosmdesátiletý herec v populárním souboru začínal roku 1967 jako oponář, později se vypracoval až k hlavním rolím. Jako důvod, proč se nyní rozhodl skončit, uvádí zdravotní a s tím související psychické problémy.
„Když jsem tak rekapituloval ten můj život, vzpomněl jsem si na jedno pořekadlo, že v nejlepším se má přestat. A pak jsem ještě mluvil s několika kolegy, skutečnými herci, a nikdo z nich netoužil umřít na jevišti,“ říká Brukner.
„Mám obě dcery a vnuka u televize a u filmu, přičemž on mi říkal, že by pro mě měli roličku v nějakém seriálu. Odmítl jsem s tím, že moji vysněnou roli tam pro mě nemají – 20 natáčecích dnů role starého muže v umělém spánku,“ dodává.
Brukner, původním povoláním projektant, za šest desítek let absolvoval přibližně 7000 představení. „Když vidím to množství představení, která už jsme sehráli, tak mě těší, že jsem se tenkrát před 60 lety do téhle party dostal. Měl jsem štěstí, že se tam stále držím, je to prima, ale už je to pro mě unavující. Už ubírám, občas si zahraju Vraždu v salonním coupé, to byla moje první velká role, v Záskoku nebo v Němém Bobši. Z našich 15 her už nehraju asi ve čtyřech nebo pěti,“ popisuje.
Brukner, který ve výhradně mužském souboru Divadla Járy Cimrmana zvládl i ženské role ve hrách Záskok a Švestka, sebe i mnohé kolegy považuje za dědečky. „My se do divadla vždycky přišouráme, pak se v šatně oklepeme, na jevišti ze sebe děláme mladíky, ale pak se zase odšouráme domů. Já pak potřebuju dva dny, abych se vzpamatoval. Už mám problém na scéně klečet, kdyby mi například ve hře Dobytí severního pólu kluci nepomohli vstát, tak tam klečím až do konce,“ prohlašuje.
Už mám problém na scéně klečet, přiznává Petr Brukner. Na fotografii z inscenace hry Němý Bobeš je vlevo Miloň Čepelka.
Přínos Divadla Járy Cimrmana vidí Brukner v možnosti na chvíli zapomenout na drsnou realitu současného světa. „Nehodlám už se dívat na zprávy nebo číst noviny, tak je to strašné. Na lidech v hledišti, kam chodí naši původní diváci se svými dětmi a vnoučaty, je vidět, jak se potřebují smát,“ konstatuje.
Píseckého rodáka Bruknera do Divadla Járy Cimrmana pozval přítel Ladislav Smoljak. Bruknerova manželka Eva se stala uvaděčkou.
Pro jeho herectví je typický komicky nesmělý, naivní projev podpořený vysoko položeným hlasem. Od 70. let minulého století se objevoval i ve filmu, nejprve ve snímcích z pera dvojice Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, později také v jiných. Většinou se jednalo o epizodní, ale výrazné role. Vystupoval rovněž v dětském televizním pořadu Kouzelná školka a v dokumentu Život hledáčkem Petra Bruknera.
Mezi jeho záliby patří fotografování, kterému se věnuje od deseti let. Jako fotograf se považuje za samouka, amatéra, i když 13 let pracoval jako redaktor v nakladatelství ČTK Pressfoto. V roce 2021 vyšla Bruknerova kniha vzpomínek nazvaná Jen tak jsem šel kolem.
