Zdeněk Svěrák oslavil devadesátiny. Přišel prezident, Eben vtipkoval o Klausovi

Slavnostní večer z pražského Divadla Járy Cimrmana živě přenášely Český rozhlas Radiožurnál a více než 180 biografů po celé republice. „Poslouchají nás statisíce posluchačů a díky přenosům máme desetitisíce lidí v kinech,“ oznámili moderátoři Tomáš Maleček s Vladimírem Krocem.

Mezi gratulanty nechyběl prezident Petr Pavel, který na pódiu krátce ocitoval repliku ze hry Dobytí severního pólu. „Udělal jste mi takovou radost. Vy máte tolik starostí, Rus, Turek a ještě si najdete čas na mě,“ zavtipkoval Svěrák.

Žertoval také další host, Marek Eben. „Neznám žádného dospělého kromě Václava Klause, který by se nepobavil u Zdeňkových filmů nebo divadelních představení,“ rozesmál diváky populární moderátor. Bývalý prezident Klaus tento týden zkritizoval Svěráka za účast na demonstraci pořádané spolkem Milion chvilek pro demokracii a označil jej za „symbol komunistického režimu“. Svěrák to nechtěl komentovat.

Sobotní oslavu pořádal Český rozhlas, kde Svěrák v 60. letech minulého století pracoval. Program začal písní Ani k stáru. Svěrák ji napsal s Jaroslavem Uhlířem pro film Vratné lahve a mimo jiné v ní zpívá, že ani k stáru nemá o životě páru. To prý stále platí.

„Pořád mě překvapují věci, které jsem nečekal,“ přiznal na úvod. „Když vezmu ty kladné, nikdy jsem nečekal, že bych v devadesáti letech tady na těch prknech mohl být a diváci by proti tomu nic neměli, to je první zázrak. No a to ošklivé, toho je víc, třeba ty války, co se teď rozpoutaly. A také jsem netušil, že světu budou vládnout psychopati, to je smutné,“ dodal Zdeněk Svěrák, načež sklidil první z mnoha potlesků večera.

Moderátoři se jej mimo jiné ptali, zda zná okolnosti svého narození. „Maminka říkala, že jsem přišel na svět nad ránem. Já si představuji, že nejdřív vyšlo slunce a pak jsem vyšel já,“ prohlásil.

Narodil se na Den učitelů a skutečně v mládí chvíli učil na základních školách v Měcholupech a Žatci. „Toužil jsem být učitelem oblíbeným, až milovaným. Ale snil jsem o tom trochu falešný sen,“ vzpomínal tuto sobotu Svěrák, jenž si prý učitelský život představoval trochu po vzoru Aloise Jiráska ve filmu Mladá léta z roku 1952. „Tam když jsem viděl jeho působení v Litomyšli, to byl uctívaný pan profesor, který dopoledne učil a odpoledne psal. A když chodil podloubím v Litomyšli, studenti i rodiče ho zdravili. Snil jsem o takovém povolání. Jenže ono se to rozplynulo a z toho snu zbylo jen to žatecké podloubí,“ poznamenal.

Program večera se vrátil k počátkům Svěrákovy tvorby. Na jevišti znovu vznikla mystifikační Nealkoholická vinárna U Pavouka, kde vystudovaný učitel v 60. letech vytvářel své první autorské projekty. Právě tam se začaly rýsovat obrysy postavy fiktivního génia Járy Cimrmana.

„Byla to taková směs náhod. Ty náhody vypadaly jako nešťastné, ale nakonec se ukázaly jako šťastné. Jiří Šebánek, který vymyslel Divadlo Járy Cimrmana, vůbec neplánoval, že ten Cimrman bude v divadle zmiňován. On si představoval, že uvedeme dvě jeho hry, ale o něm mluvit nebudeme,“ vzpomínal Svěrák na dnes již nežijícího scenáristu a spisovatele.

Zdánlivě nešťastná náhoda však způsobila, že měli jen jednu hru a část večera museli něčím vyplnit. „Tak jsme se v hospodě dohodli, že bychom mohli o tom neznámém autorovi něco říct. Rozdělili jsme si přednášky. Já jsem dostal za úkol Cimrmanův vztah ke zvířatům. A tak se to představení proměnilo v to, jaké je dnes. Seminář napsaný z nouze měl větší úspěch než moje hra. U toho modelu jsme zůstali a držíme ho šedesát let,“ uvedl Svěrák.

Připomněl, nakolik důležité pro něj bylo tvůrčí partnerství s již zesnulým Ladislavem Smoljakem a jaký význam pro něj mají ta současná s Jaroslavem Uhlířem, Miloněm Čepelkou či synem Janem Svěrákem, režisérem filmů Obecná škola nebo Kolja.

Do pomyslné vinárny na jevišti Divadla Járy Cimrmana v sobotu přicházeli umělci spjatí se Svěrákovou divadelní, filmovou i rozhlasovou prací. Jako první mu poblahopřáli Václav Jakoubek a Alois Grec, kteří ztvárnili jeho alter ega Edu Součka ve filmech Obecná škola a Po strništi bos.

Postupně dorazili cimrmanovští herci Petr Brukner, Genadij Rumlena, Miroslav Táborský, Miloň Čepelka a Josef Čepelka, Ondřej Vetchý nebo Vojtěch Kotek. „Jestli si myslíš, že jsi mě dojal, tak jo,“ řekl mu Svěrák poté, co Kotek přednesl laudatio.

Kryštof Hádek letmo připomněl Karla Vojtíška, jednoho z hrdinů válečného filmu Tmavomodrý svět, natočeného Janem Svěrákem dle scénáře Zdeňka Svěráka. „Víš, že já jsem tě nechtěl? Já jsem říkal: Ten nemůže hrát pilota druhé světové války, vždyť je to dítě. Ale Honza mě přesvědčil, že talent je daleko lepší než věk. Tak ti děkuju,“ řekl na to konto Zdeněk Svěrák.

Iva Janžurová připomněla Evu Týfovou z filmu Marečku, podejte mi pero!, Bolek Polívka zase Cyrila Plíhala, vedlejší postavu z Obecné školy. „Pro nás mladé jsi příkladem. Pro nás staré jsi nadějí,“ řekl mu Polívka.

Anna K. zazpívala skladbu Prokřehlá, kterou jí Svěrák s Uhlířem věnovali. Tomáš Klus naživo připomněl píseň Severní vítr z komedie Vrchní, prchni!, dorazili také moderátor Karel Šíp nebo herečky Veronika Khek Kubařová s Danielou Kolářovou.

V závěru večera, jenž měl symbolicky 90 minut, oslavenec dostal dort v podobě klavíru a ředitel rozhlasu René Zavoral jej uvedl do rozhlasové síně slávy.

„Takhle velkolepou oslavu jsem nechtěl, ale odmítejte něco Českému rozhlasu, když byl kolébkou Divadla Járy Cimrmana,“ konstatoval Svěrák a omluvil se divákům v kinech, pokud nebyli s večírkem spokojení. „Pokud si říkáte, kdybych to byl věděl, tak jsem sem nechodil, chci vás utěšit. Většina peněz ze vstupného půjde na Centrum Paraple, takže jste udělali dobrý skutek,“ řekl Svěrák s poukazem na obecně prospěšnou společnost, jež pomáhá lidem po poranění míchy a kterou v roce 1993 založil.

„Na začátku jsem zpíval, že nemám o životě páru, ale něco jsem přece jenom zjistil. Ne všechno člověk může vyhrát. Jsou případy, kdy zvítězit nemůžeme. Došel jsem k závěru, že jediným důstojným způsobem, jak vést tyto předem prohrané bitvy a čestně v nich prohrát, je humor. Kdo ho máte, buďte rádi, je to vzácný dar,“ rozloučil se Zdeněk Svěrák s diváky.