Pátá porážka. Bez střely na branku. Kdy začne Deniova reprezentace vítězit?

Od letního mistrovství světa počítá fotbalová reprezentace jen samé porážky. Pokud nezapomeneme letní fiasko 0:3 s Mexikem, už je jich šest za sebou. Tak černá šňůra nemá v samostatné éře obdoby.

„Je čas to napravit,“ zavelel trenér Santi Dania, než vymyslel sestavu na odvetu proti španělským mistrům světa. Bodovat se znovu nepovedlo. Sympatický byl hlavně záchvěv ve druhém poločase, kdy stadion Sparty při mnoha závarech vibroval nadějí. Ano, bylo příjemné, že si Češi vypracovali šance proti neporazitelným šampionům, jenže nakonec ani jednou nevystřelili na branku, což extrémně vadí.

Možná se budete divit, ale navzdory páté porážce v Lize národů a škaredému skóre 2:12 má národní tým stále šanci, že neskončí poslední ve skupině. Musí však v neděli zvítězit v Chorvatsku. Může to dokázat? A pokud ano, jak to udělat?

„Je to velká motivace. Musíme to Chorvatům znepříjemnit co nejvíc. Každopádně se ve skupině srážíme s tou největší kvalitou, která ve fotbale existuje. Je to pro nás hodně užitečná zkušenost,“ prohlásil záložník Lukáš Provod.

Proti Španělsku mohla být maximem remíza, kterou nejprve odfoukl nešťastný zákrok záložníka Lukáše Ambrose, který ve 36. minutě zahrál rukou na hraně pokutového území, čímž zavinil penaltu. V půlce druhého poločasu pak doplatil na pomalejší pohyb kapitán Ladislav Krejčí, který zbytečně fauloval jako poslední hráč a byl vyloučený. Ačkoli oba stěžejní verdikty rozhodčí potvrdil až podle rady od videa, na první pohled byly jasné.

Právě individuální chyby mužstvo potopily. Jak Ambros před penaltou, tak především Krejčí před vyloučením se měli zachovat jinak.

Česko v elitní skupině Lize národů znovu padlo, protože narazilo na ohromnou sílu, které se nejprve leklo. Promarnilo první poločas, v němž bylo prakticky impotentní. „Byli jsme příliš pasivní,“ uznal útočník Adam Hložek.

Jako by se tým svezl s vyprodaným stadionem na Letné, od kterého si hráči slibovali, že je rozparádí. Jenže atmosféra zamrzla. Většina fanoušků se jen přišla na fotbal podívat, neskandovalo se. Ani kotel za brankou nebyl zdaleka tak plný a hlučný, jak by si sváteční duel zasloužil. Dokonce i mohutný transparent s českým srdcem se napoprvé rozvinul šejdrem.

Největší povyk a hlavně změnu zápasového rytmu způsobil až odvolaný španělský gól zkraje druhého poločasu. Kdyby platil, bylo to 0:2 a hotovo. Z pravého křídla se Yeremi Pino rozběhl za prudkým nákopem od brankáře Simóna, bezpracně se odpoutal od Krejčího a chladnokrevně zakončil podél brankáře Kováře. Videorozhodčí však na záznamu našli těsný ofsajd.

Naštěstí pro zápas.

Naštěstí pro Čechy, kteří se v tu chvíli konečně zbavili bázně a na soupeře zadupali.

„Jo, probudilo nás to. Dostali jsme motivaci,“ souhlasil stoper David Zima, který po dlouhém autu přestřelil. Provodova tečovaná rána se za chvíli zatočila vedle tyče. Krejčí si parádně vyskočil na rohový kop, ale míč mu sjel po čele. Pak Červ nadvakrát nepropálil hráz před sebou. No konečně! Chytili se diváci, začali křičet, skákat a rázem byla zábava, kterou mohl vygradovat Hložek, jehož hlavička po Coufalově trestném kopu břinkla z horní strany do břevna.

Do toho trenér Denia šokoval nasazením prvních náhradníků. Neuhodli byste je: nastoupil boleslavský křídelník Martin Šubert a hlavně osmnáctiletý Idris Hopi, který má v Teplicích odehráno dvanáct ligových zápasů.

Španělskému kouči nemůžete upřít, že by se nesnažil reprezentaci rekonstruovat. Nebojí se odvážných tahů. Během minulého srazu například udělal z nezkušeného jabloneckého obránce Slámy čtyřikrát hráče základní sestavy, tentokrát vyrazil dech s mladičkým Hopim. A málem to vyšlo dokonale, protože černovlasý kudrnáč mohl v 80. minutě vyrovnat. V jasné šanci přestřelil. Kromě toho předvedl ještě dvě zajímavé kličkované, takže se vlastně stal nejpříjemnějším objevem večera.

Revoluční změna stylu, ke které se Denia rozhodl, má však mouchy. Ťukes po zemi, který kouč vyžaduje, dokáže mužstvo uplatňovat zpravidla jen dvě třetiny hřiště. Ano, nezbavuje se zbytečně míče, hráči se nabízejí do kombinace, nicméně ve finální třetině hřiště je to nevýrazné. Hráčský materiál a málo společných tréninků zatím nedovoluje víc. Ostatně Denia si často po pokaženém postupu do útoku zapnul zimní kabát až ke krku, jak mu nedostatky vadily.

Proti Španělsku poslal do branky překvapivě Matěje Kováře, který dostal přednost před dvěma jedničkami z Premier League. Na hrotu pak běhal Ryan Naderi. Důrazný útočník z Glasgow Rangers se však nedostal k jedinému zakončení a už vystřídaný pak sledoval, jak Španělé skórují podruhé. V posledních vteřinách vytrestal Marc Pubill zbytečné zaváhání Tomáše Součka před vlastní šestnáctkou.

Porážka 0:2 proti Španělsku jistě není devastující zpráva, nicméně Denia a jeho hráči vnímají, že na chválení to stále není. Fotbalové Československo zažilo šest porážek za sebou jen jedinkrát v dějinách, v těžkých poválečných časech v roce 1948.

Pravda, při pekelně těžké skupiny v Lize národů, do které se Češi dostali, se jiná bilance nečekala, ale stejně je to pro fotbalovou psychiku krajně nepříjemné. Přičíst k tomu musíte ještě mizernou sérii s vyloučenými, na což reprezentace taky není zvyklá. Během pěti zápasů pod Deniou dohrávala potřetí v deseti. Dvakrát bez vůdce Krejčího, jednou bez Pavla Šulce, který proti Angličanům dostal červenou už po 24 minutách.

Proč se oslabení přihodilo tentokrát? Ladislav Krejčí v 71. minutě ani nečekal, až se rozhodčí za podívá na monitor se záznamem. Tušil, že žlutá karta, kterou původně dostal za stažení Roberta Fernándeze, není dostatečný trest. Fauloval jako poslední hráč týmu, proto musel ven. Podcenil situaci a mužstvo pak v deseti mohlo na zázrak zapomenout. „Po vyloučení už obraz hry změnil. Pak už to nešlo,“ přiznal Denia.

Španělsko je úřadujícím mistrem světa i Evropy a zároveň po čtvrtečním večeru prodloužilo sérii bez porážky na unikátních 44 zápasů. Přitom nemohlo použít zraněné supermany Yamala, Rodriho, Olma nebo Oyarzabala.

Z českého pohledu je chvályhodné, že favorit ve druhém poločase znervózněl a byl donucený k chybám. Na druhou stranu v kolonce českých střel na branku křičí nula. „Všichni víme, že na ofenzivní fázi musíme ještě pracovat,“ opakuje Santi Dania. Pokud chce národní tým začít vítězit (třeba už v neděli večer proti Chorvatsku), musí před brankou soupeřů přidat důvtip, přesnost, originalitu a hlavně klid.