Článek
Kdyby byl liberecký palác Liebiegů v dobách jejich slávy v tak mizerném stavu, jako když ho v roce 2014 opustila Oblastní galerie, průmysloví vládci severních Čech s rytířským titulem by tam nepozvali ani dělníky ze svých fabrik.
Prázdný chátrající palác navíc pustošili zloději. Na konci roku 2014 ukradli z novorenesanční budovy měděné okapy, oplechování a další vybavení a poškodili střechu.
Po 12 letech je všechno jinak. Zámeček, vystavěný v letech 1871 až 1872 ve stylu severoitalské neorenesance, dnes opět patří k architektonickým pokladům bývalých Sudet. Navíc překypuje bohatým spolkovým životem a ročně se tu vystřídá přes 150 tisíc návštěvníků.
Dnešní podoba paláce
Do depozitáře na půdě zatékalo
Proměnou Liebiegova paláce se mohou fanoušci historie pokochat v sobotu 12. září během Dnů evropského dědictví. Kdo nezná příběh honosné památky z poslední třetiny 19. století, nenapadne ho, že dlouhých šest let zela prázdnotou a další tři roky ji stavbaři dávali dohromady.
Dny evropského dědictví
Akce, při níž se nejen v Česku mimořádně otevírá řada památek a další nabízejí bohatý program, se koná během celého září. Některé jsou přístupné celý měsíc, jiné třeba jen jeden den. Národní zahájení je v pátek 11. září v Chrudimi, nejvíce památek je přístupných v sobotu 12. září. Kompletní seznam lze najít na stránkách akce. Pravidelně se účastní také Liberec, který propojuje bohatý program s německou Žitavou.
Dny Evropského dědictví v Paláci Liebieg
V paláci se akce koná v sobotu 12. září, v nabídce jsou komentované prohlídky v 9:30 a v 11 hodin. Ve 13, 14, a 16 hodin následují kostýmované prohlídky s baronem Liebiegem.
„Na půdu Liebiegova paláce, kde měla galerie depozitář, zatékalo. Před rekonstrukcí byla v trámech dřevomorka,“ říká Erika Trojanová z Národního památkového ústavu (NPÚ) v Liberci. Budově škodila také vlhkost a hniloba.
Mimořádně rozsáhlá rekonstrukce trvala od srpna 2020 do října 2022 a stála přes čtvrt miliardy korun. Majiteli Liebiegova paláce, liberecké radnici, poskytla většinu peněz Evropská unie. Že se obnova povedla, dokládá ocenění Stavba Libereckého kraje 2022. Liebiegův palác spravuje Komunitní středisko Kontakt. Na příští rok počítá s rozpočtem více než 40 milionů korun a stěžejní je pro něj stejně jako v minulých letech příspěvek od libereckého magistrátu.
Honoraci vystřídaly tábory pro chudé děti
Zatímco před 150 lety si palác užívali výhradně průmyslníci Liebiegové a jejich vznešení hosté z řad rakousko-uherské smetánky, nyní tam nacházejí zázemí kromě jiného i chlapci a dívky z chudých rodin na okraji společnosti.
„O prázdninách jsme pro ně udělali příměstské tábory, šest turnusů po dvaceti dětech,“ uvádí ředitel Kontaktu Michael Dufek. „Přes rok jim nabízíme několik kroužků, snažíme se je motivovat, aby se místo toulání po městě věnovali něčemu smysluplnějšímu.“
Srovnejte, jak se palác díky obnově proměnil
Podle Dufka slouží palác pro 110 spolků a dalších neziskových institucí – například pro 15 klubů důchodců. „Naše prostory jim poskytujeme za symbolický poplatek. Pořádáme také výstavy, koncerty a další kulturní nebo osvětové akce pro veřejnost,“ dodává.
„Od letošního září máme osmnáct vzdělávacích kurzů. Scházejí se u nás zajímavé party lidí, které něco spojuje. Osamělým starším lidem nabízíme sociální kontakty, zvedneme je doma z křesla, musí se pěkně obléknout a přijet za námi do města. Hodně nás zajímají mezigenerační projekty, protože chceme dávat dohromady všechny skupiny bez rozdílu věku.“
Palác vyrostl dva roky po postřílených dělnících
Na začátku sedmdesátých let devatenáctého století představoval palác Liebiegů něco zcela jiného než místo otevřené všem. Symbolizoval ohromný podnikatelský úspěch rodiny a její výlučné postavení v Liberci (německy nazývaném Reichenberg) a široce rozevřené nůžky mezi pohádkově bohatou elitou a živořící dělnickou třídou.
Liebiegové zaměstnávali 5300 dělníků
Johann Liebieg mladší se narodil 11. srpna 1836 v Liberci a zemřel tamtéž 27. května 1917. Měl německou národnost a patřil k nejvýznamnějším průmyslníkům v Čechách. V šedesátých letech 19. století se stal poslancem Českého zemského sněmu.
Ostatně Johann Liebieg mladší otevřel tento novorenesanční zámeček pouze dva roky poté, co rodinné impérium pošpinila Svárovská stávka vyvolaná nuznými poměry v Jizerských horách.
V dnešních Velkých Hamrech na Jablonecku dělníci protestovali proti snížení mezd o deset procent, o němž rozhodl ředitel liebiegovské textilky Václav Palme. Místo vyjednávání dorazili do Svárova četníci s vojáky a 31. března 1870 stávku ukončili střelbou do rozhořčeného davu. O život přišlo pět mužů, šestnáctiletá dívka a zbloudilá kulka usmrtila šestiletého chlapce poté, co vlétla oknem do domu.
Johannu Liebiegovi bylo tehdy 33 let. Zanedlouho zemřel jeho otec Johann Liebieg starší (1802 až 1870). Ten navzdory horentním příjmům z továren žil v Liberci bez okázalého přepychu. To však razantně změnil právě Johann Liebieg mladší.
Palác Liebieg na historických snímcích
Nejčistší novorenesance v Liberci
Pro palác si vybral pozemek, na němž stál klasicistní dům Ferdinanda Römhelda, významného libereckého průmyslníka. Ten ve svých textilkách jako jeden z prvních zaváděl parní stroje.
Liebieg proměnil Römheldův dům ve velkolepé šlechtické sídlo. „Jeho značné rozšíření naplánoval s architektem Gustavem Sachersem. Zachovali středovou část domu, kde pak měl Johann Liebieg mladší pracovnu, knihovnu a přijímací salony,“ popisuje Trojanová.
Připomíná, že palác vyrostl po vzoru severoitalských renesančních vil v palladiánském stylu.
Palladio a palladianismus
Slavný italský renesanční architekt Andrea Palladio (1508 až 1580) kladl ve svých návrzích důraz na symetrii, proporce a perspektivu. Řídil se zásadami klasické chrámové architektury z doby antiky, s využitím antických sloupů a trojúhelníkových štítů (tympanonů). Styl inspirovaný jeho tvorbou se stal populárním nejprve od sedmnáctého století v Anglii, později se rozšířil do Pruska a dalších zemí Evropy i do britských kolonií včetně severní Ameriky. Kromě rodinných vil se ujal také u veřejných staveb.
„Sachers Itálii patrně nikdy nenavštívil, ale jako poučený architekt a stavitel vystudovaný v Mnichově dobře znal palladiánský styl, což se promítlo také do nádvoří obklopeného arkádami. O Liebiegově paláci se říká, že se jedná o stylově nejčistší novorenesanční stavbu v Liberci,“ upozorňuje Trojanová.
Průčelí paláce zdobí reliéf s Moirami, řeckými bohyněmi osudu. Za vstupem do paláce se před příchozími rozprostře monumentální schodiště, prozářené světlíkem. Další světlík lze vidět v reprezentativních prostorách v obytném patře. K dominantám paláce se řadí dlouhá honosná chodba, typická pro zámky šlechty. Otevřenými dveřmi vidí člověk z jednoho konce budovy až na druhý.
Palác doplňovaly další stavby – domek pro zahradníka, obytný trakt pro služebnictvo, skleník nebo konírna a kočárovna. Kočárovna se později začala používat jako garáž, kde se dochovala pracovní jáma, nad kterou najížděla auta. Liebiegové se ostatně řadili mezi průkopníky automobilismu v Rakousku-Uhersku.
V jejich éře stávala na nádvoří kašna a nad ní se rozkládal park, který se dochoval dodnes. Některé stromy jsou staré 250 let.
V paláci byl i četnický oddíl
Johann Liebieg mladší vedl firmu zhruba do svých 50 let. „Pak zastával jiné funkce. V paláci bydlel až do své smrti v roce 1917,“ podotýká Trojanová. „Palác zdědily jeho děti, ale už v něm nebydlely. Budova ztratila roli panského sídla a Liebiegové ji pronajímali k různým účelům. Za první republiky v ní byl četnický oddíl. Po druhé světové válce zabavil palác Liebiegům československý stát na základě Benešových dekretů.“
Oblastní galerie se do paláce nastěhovala v roce 1953. Pro uložení obrazů a dalších uměleckých děl to však nebyla vhodná budova. Trpěla špatným odvětráváním či vlhkostí. Problémy vyřešila až rekonstrukce bývalých lázní v libereckých Lidových sadech v letech 2011-2013. Tuto novorenesanční budovu z počátku 20. století směnilo město s Libereckým krajem právě za Liebiegův palác a z bývalých lázní se po obnově stala Oblastní galerie.
Budova v době Oblastní galerie.
Musely se zvládnout krkolomné věci
V roce 2020 se dočkal obnovy rovněž Liebiegův palác. Muselo se při ní myslet i na lidi se sníženou pohyblivostí, což představovalo v historické budově tvrdý oříšek.
„Rekonstrukce obsahovala i řešení velkých krkolomností. Probíhala podle dobových snímků. Na současné kavárně teď vidíme krásná vitrážová okna, která byla zazděná, když se z paláce stala galerie,“ prohlašuje Trojanová.
„Dochovala se jen vitrážová okna nahoře, nyní jsou i dole. Původní podobu má i barva na fasádě. Na střechu se vrátila břidlicová krytina. Odborné restaurátorské zásahy probíhaly z našeho pohledu na vysoké úrovni, problémy se objevily jen u některých stavebních prací. Ale po našich připomínkách došlo k nápravě a všechno dopadlo docela dobře.“
Soutěž na projekt obnovy paláce tehdy vyhrálo architektonické studio Masák and Partners, stavební zakázku získaly společnosti Metrostav a CL Evans. „Kvůli horšímu stavebně-technickému stavu se do konstrukcí sahalo mnohem hruběji, než se původně předpokládalo,“ upozorňuje Trojanová. Přizpůsobení různorodých reprezentativních i technických prostor paláce pro potřeby komunitního centra se podle ní povedlo.
Krásné podlahy jsou vidět jen vzácně
Zdobná podlaha v Liebiegově paláci.
Nemalé náklady se při rekonstrukci vynaložily například na obnovu unikátních dřevěných podlah. „Ale začaly trpět, protože po rekonstrukci chodilo do Liebiegova paláce velké množství lidí,“ uvádí Trojanová.
Stromy v parku jsou starší než palác
Palác znovu okrašluje dvacet originálních velkých skleněných lustrů, umístěných v minulosti v depozitáři Oblastní galerie. Do vzorné podoby je uvedla společnost Preciosa. Po rekonstrukci se tu znovu objevil také skleník, který byl v minulosti zrušený.
Palác se rozrostl i o jeden nový prvek – nenápadné kovové schodiště vzadu nad nádvořím. „Je dobře schované, muselo se udělat kvůli evakuaci, kdyby v paláci hořelo,“ vysvětluje Trojanová.
Hodně se vyčistil i park za palácem, zaneřáděný nálety a zošklivený neudržovanými stromy. Teď v parku upoutají listnáče s mohutnými kmeny. Vévodí jim rozložitý buk s hodně obnaženými kořeny.
„Protože tady běhá hodně dětí, šlapou na něj. Dendrologové říkají, že to kořenům škodí a radí nám, abychom kořeny ochránili,“ prozrazuje Dufek. „Pravděpodobně nad nimi uděláme jako ochranu dřevěné kruhové posezení a děti budou lézt po něm, a ne po kořenech a ubližovat jim.“
Stav budovy před rekonstrukcí
Novorenesanční skvost zavírá jen o Vánocích
Nezapomíná se tu ani na dlouhá léta, kdy v budově byla Oblastní galerie. Tradice přetrvává v pořádání výstav. V bývalých garážích lze v současné době vidět díla ze sklářské školy z Kamenického Šenova. Přímo v paláci je pak výstavní síň, kde mohou návštěvníci obdivovat skleněné krkonošské perle na svátečních krojích.
„V Liebiegově paláci pořádáme tisíc akcí za rok a zavíráme jenom o Vánocích,“ tvrdí Dufek. „Teď budeme mít výstavu fotek Pavla Kořínka z berlínského metra a na advent chystáme výstavu historických vánočních pohledů.“
Ředitel Kontaktu by rád uskutečnil i věc, kterou projekt na obnovu Liebiegova paláce před pár lety neřešil. „Střechy mají velkou plochu a chceme zadržovat dešťovou vodu, která z nich zatím stéká bez užitku do kanalizace. Uvažujeme o dvou retenčních nádržích, během sucha bychom z nich zavlažovali park a využívali je také na zalévání rostlin ve skleníku,“ poznamenává Dufek.
