Článek
Libreto pantomimy pod názvem Perpetuum mobile aneb 7 dní pana A je jediným textem nonverbálního divadla od dramatika, kterého revoluce z listopadu 1989 vynesla do funkce prezidenta. Absurdní groteska autenticky ukazuje vězení, přičemž s nadsázkou sleduje koloběh naděje i zoufalství v jednání nevinného vězně.
Asi padesátiminutový projekt tvůrci pojali jako připomínku politických vězňů včetně těch současných. Světovou premiéru mělo Perpetuum Havel v létě na divadelním festivalu ve francouzském Avignonu. Nejbližší reprízy v Akropoli následují 12. září a 4. října.
Inscenace stojí na výkonu jediného performera. Tím je Roman Zotov-Mikšin, který se narodil v ruské Tule, asi deset let žije v Česku a čeká na státní občanství. Na scéně ozářené studeným, ostrým světlem a s dírou v zemi místo záchodu Zotov-Mikšin pohybovým divadlem beze slov vystihuje vnitřní prožívání vězně.
S nápadem na inscenaci Národní divadlo oslovilo režiséra Petra Boháče. Jeho podmínkou bylo právě angažmá Zotova-Mikšina. „Romana znám asi deset let. Věděl jsem, co lze performativně a tanečně očekávat. Zároveň hraje trochu svůj život i to, že ještě nezískal české občanství,“ říká Boháč.
Silným momentem inscenace je projekce tváří současných politických vězňů z různých zemí při opakujících se výsleších. Generální zkoušku v Praze navštívila někdejší běloruská vězeňkyně a lidskoprávní aktivistka Palina Šarenda-Pansjuková.
Boháč na výběru tváří spolupracoval s organizací Amnesty International. Právě po Šarenda-Pansjukové chtěl několik jmen jejích přátel ve vězení. „Ona řekla: 200, 300 jmen? Odpověděl jsem, že nám stačí dvě tři. Odpovídá to tomu, co v Bělorusku prožívají,“ zmiňuje Boháč. Další tváře patří například Rusům vězněným v současnosti z politických důvodů, stejně jako vězňům v mnoha jiných zemích.
Šarenda-Pansjuková inscenaci a výkon Zotov-Mikšina oceňuje jako věrné a přesné po fyzické i psychické stránce. Sama byla v roce 2021 uvězněna za urážku běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka a další politické delikty, ve vězení strávila asi čtyři roky. Odstěhovala se pak s rodinou nejprve do Litvy, nyní žije v Polsku. „V Bělorusku buď zemřely, nebo emigrovaly tři až čtyři miliony lidí, je nás celkem deset milionů. Je to obrovský poměr, křičím, aby to Evropa slyšela. S čím se setkáváme v Bělorusku, může být i problémem evropské bezpečnosti,“ říká aktivistka.
Laterna magika Národního divadla hraje v Paláci Akropolis na pražském Žižkově poprvé. Dočasná jiná působiště si vyžádala rekonstrukce Nové scény.
