Recenze: Film o Bourdainovi je ideální snímek do babího léta

Anthony Bourdain nebyl jen šéfkuchařem či kulinářskou celebritou. Díky obřímu charismatu, vypravěčskému daru, knihám a pořadům se stal veličinou gastro světa. Publikace Důvěrnosti z kuchyně v roce 2000 odhalila temná zákoutí restauračního byznysu, jeho televizní pořady nebyly zdaleka jen o jídle, šlo spíše o specifická nahlédnutí do smýšlení jiných kultur. A při zkoumání národních kuchyní se nebál ničeho, o čemž svědčí třeba historka Zdeňka Pohlreicha, jak neohroženě pojídal klobásy z nechvalně proslulých stánků na Václavském náměstí a na pochybovačná slova kolegy měl pádnou odpověď, že vyzkoušet se musí všechno. A s gustem.

Nový životopisný snímek Tony, který od minulého čtvrtka promítají kina, tak může zklamat všechny, kdo touží nahlédnout do bouřlivého, živelného, a přitom tragického osudu této zesnulé gastro hvězdy.

Kanadský režisér Matt Johnson sleduje Bourdaina během jediného léta, kdy se devatenáctiletý mladík hledal a toužil se stát spisovatelem. Měl na ten věk typické romantické představy o tom, jak skloubí Jacka Kerouaca s kdo ví čím a stane se přes noc literární senzací.

Když Tony, který se tehdy odmítal nechat oslovovat celým křestním jménem, nezíská kýžené stipendium, prchá do zapadlého přímořského městečka kdesi ve státě Massachusetts a omylem se ocitá v kuchyni jako umývač nádobí. V podstatě jen proto, aby si odpracoval prohřešky jedné prohýřené noci.

Stále přesvědčuje okolí a možná i sám sebe, že pracuje na velkém románu – zejména proto, aby si získal dívku Nancy, které lže mimo jiné o tom, jak to dopadlo s jeho stipendiem.

Snímek Tony není klasické nervní gastro drama ve stylu filmu Bod varu či seriálu Medvěd, které se soustředily především na zprostředkování brutálně náročného provozu restaurace, představujícího mimořádný nápor na fyzičku i psychiku všech zúčastněných. Byť i tento „šrumec“ v kuchyni novinka dosti věrně zachycuje – očima nováčka, který je hozený do vody a vystavený šílenému pracovnímu tempu i žertům kolegů, kteří ho přimějí třeba podat horkou pánev právě vytaženou z trouby. Režisér Matt Johnson nicméně celkově sází na mnohem odlehčenější tón.

Dominic Sessa, známý především z dramatu Zimní prázdniny, skvěle hraje Bourdaina jako outsidera, který se hledá a je plný rozporů; zdaleka ještě není oním šéfem, z něhož tryská charisma na všechny strany. Tím je ve filmu spíše Antonio Banderas v roli šéfkuchaře restaurace Flagship, malé špeluňky specializované na mořské plody. Tonymu dá šanci, i když jejich první setkání končí výtržnictvím a vyhozením opilého mladíka z hospody. Tony však zůstane ve Flagshipu přes léto, za stravu a „byt“, respektive houpací síť na verandě šéfova obydlí, kde přespává.

Tony vypráví o dospívání, o životních křižovatkách. Možná až příliš tradičně spoléhá na známé motivy a zvraty, nicméně dokáže je podat s poměrně odzbrojující upřímností. Nestojí na tenzích vyšponovaných na maximum jako Bod varu nebo Medvěd. Spíše ukazuje gastronomii jako svébytný obor, v němž se na denní bázi stává, že se s kolegy v jeden moment takřka k smrti nenávidíte a za pět minut je vše v pořádku. Neboť víc času na smír není.

Novinka také zachycuje život, který se – obzvlášť v tomto věku – žije nonstop, ve dne v práci, v noci po barech. Alkohol a drogy jsou všudypřítomné nejen po večerech. Tonyho starší, morálně okoralejší a u žen úspěšnější kolega Sal má neustále po ruce nádobku s kokainem, která po kuchyni s naprostou samozřejmostí koluje coby „záchrana“.

Film je také poměrně tradiční letní romancí, nicméně zůstává cenný tím, jak na příkladu Anthonyho Bourdaina zachycuje problematickou maskulinitu.

Tony žije v sebeklamu. Je ambiciózní, ale pořád jen snílek, co o věcech pouze mluví. A to je ještě ta lepší definice, neboť během své letní brigády stále více lže, zejména Nancy. Jen proto, aby si udržel vztah? Obelhává také sám sebe? Má pocit, že by nebyl dost chlap, kdyby připustil, že žádný román nepíše a mytí nádobí je momentálně to jediné, co se v jeho životě děje?

Podobně zásadní, možná ještě zásadnější je Tonyho vztah se šéfem. Antonio Banderas ho hraje jako ostrého, ale dobrosrdečného mentora, jenž mladíkovi důvěřuje, ačkoli pro to nemá žádné viditelné důvody. Zkušený kuchař už si zvykl na svou špeluňku s asi čtyřmi pokrmy a drží se toho, že takhle to stačí, jen je potřeba vše dělat pořádně, poctivě.

Tony nakonec není nejpřesvědčivější coby životopis zachycující zrození muže, jenž se sám o sobě stal kulinářskou institucí. Je to letní snímek, který chce zachytit strasti i krásu kuchařského řemesla. Stojí spíše na chemii mezi protagonisty než na překvapivém přístupu k žánru. Je to drobný, skromný film. Ideální do časů přicházejícího babího léta. Jakkoli se těžko odpovídá na otázku: A není to přece jen málo?