Část Švédů má pocit, že už svou zemi nepoznává, říká politoložka o volbách

Volební místnosti ve Švédsku se zavřely už v neděli večer, nervozita ve volebních štábech ale přetrvává.

Švédové nebudou znát přesné výsledky parlamentních voleb, jimiž zamíchaly migrace i válka na Ukrajině, minimálně do středy.

Projekce volebního úřadu i veřejnoprávní televize SVT nicméně naznačují, že opoziční blok bude mít v novém parlamentu 175 křesel, o jedno více než vládnoucí středopravicový blok se 174 křesly.

Pokud by se tak opravdu stalo, skončí vláda premiéra Ulfa Kristerssona podporovaná krajně pravicovými Švédskými demokraty. A kdyby se projekce nenaplnily, slíbil premiér straně s neonacistickými kořeny místa v kabinetu.

Ani sociální demokraté nemůžou mluvit o velkolepém vítězství. To si připsaly menší strany napříč politickým spektrem.

„Myslím, že mezi částí Švédů panuje pocit, že už svou zemi nepoznávají,“ říká k předpokládaným výsledkům švédská politoložka Annika Bergmanová, která působí na Edinburské univerzitě a spolupracuje s Lundskou univerzitou.

„Švédsko bylo dlouho známé jako jedna z nejliberálnějších demokracií v Evropě, jako velmi sociálnědemokratická země, ke které se ostatní státy obracely jako k příkladu humanitárnější politiky. Někteří lidé jsou k této představě Švédska velmi silně připoutaní a mají pocit, že současná koaliční vláda zašla příliš daleko,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Výsledky voleb do švédského parlamentu jsou mimořádně těsné. Co to podle vás vypovídá o současném stavu švédské společnosti a politiky?

Těžko zatím říct, co to přesně vypovídá o společnosti. Hodně nám toho ale říká, když se pokusíme celou situaci rozebrat a podívat se, co se děje v jednotlivých politických táborech.

Švédští demokraté ztratili, respektive podle všeho ztratí, mandáty. Naopak menší strany, tedy Levicová strana, Zelení, Strana středu a až donedávna poměrně nečekaně také Liberální strana, si vedly velmi dobře.

Zdá se tedy, že voliči se rozhodli nepodpořit Švédské demokraty a do určité míry ani sociální demokraty.

Proč si myslíte, že k tomu došlo?

S největší pravděpodobností to souvisí s určitou reakcí proti omezování práv migrantů. Kvůli změnám v legislativě musela v poslední době řada mladých lidí s migračním původem ze země odejít. A právě v sobotu se Jimmie Åkesson, lídr Švédských demokratů, vydal na jedno z předměstí Stockholmu, které je známé vysokým podílem obyvatel s migračním původem. Říkal tam, že Švédsko nepoznává a že takhle by Švédsko vypadat nemělo.

Myslím, že to mohlo vyvolat ještě silnější odpor a přimět některé voliče s migračním původem, aby dali najevo svůj nesouhlas s tímto typem politiky. Mohlo je to mobilizovat. Jedním z důkazů je, že Levicová strana si velmi dobře vede právě mezi touto částí švédské populace. To je jedna věc.

Došlo ale také ke změnám u sociálních demokratů. Těm se nedaří udržet historickou pozici, kterou měli ve švédské politice zhruba posledních sto let. Myslím, že to souvisí i s tím, že se sbližují se Stranou středu, zároveň se jim příliš nedaří výrazněji vystupovat například v otázce migrace.

Podobně jako v mnoha dalších částech Evropy se tak posouvají více do středu, aniž by v tomto ohledu přicházeli s výraznější vlastní agendou.

Myslím, že to jsou některé z hlavních trendů. Co to přesně říká o celém elektorátu, to nevím. Švédští voliči jsou různorodí. V politickém systému, kde je v parlamentu osm stran, bude vždy určitá míra konfliktu a různorodosti. Když to porovnáte například s britským systémem, je to úplně jiné. V parlamentu je zkrátka hodně různých hlasů a totéž samozřejmě platí i pro voliče.

Zmínila jste migraci. Jaké další hlavní důvody podle vás stojí za tímto výsledkem? Která témata nebo události během kampaně nakonec hrála u voličů největší roli?

Myslím, že jedním z faktorů je celková atmosféra napětí a krizí v Evropě. V neposlední řadě také válka na Ukrajině a s ní spojený pocit nejistoty. To všechno má dopad na ekonomiku a také na to, že řada mladých lidí ve Švédsku nemůže najít práci.

Nejde jen o lidi, kteří právě dokončili školu, ale i o řadu absolventů vysokých škol, kteří mají s hledáním zaměstnání velké problémy.

Zároveň jsou tu samoživitelé a běžné rodiny. Tvrdě pracují, přesto mají problém pokrýt všechny měsíční výdaje. Myslím, že to souvisí s osobními financemi a s tím, že lidé, podobně jako jinde, stále hůř vycházejí s tím, co vydělávají.

Přitom švédská ekonomika si nevede špatně, alespoň pokud jde například o inflaci. Ta klesá a současná koaliční vláda neustále zdůrazňuje, že právě díky ní se podařilo inflaci snížit a ekonomiku zlepšit. Myslím ale, že běžné rodiny to příliš nepociťují.

Zároveň se u Zelených a Levicové strany objevila silná snaha zaměřit se na miliardáře a lidi s obrovským majetkem. I kolem toho panuje napětí, protože současná koaliční vláda je vůči takovému přístupu výrazně kritická. Sociální demokraté jsou v této otázce zase poměrně rozdělení.

Takže si myslím, že vedle migrace byla v těchto volbách velmi důležitá právě ekonomika.

Pak je tu samozřejmě kriminalita, zejména organizovaný zločin. Současná vláda se hodně chlubí tím, že se jí daří snižovat gangovou kriminalitu a že ve vězení končí mnohem více lidí. Švédsko má přitom jednu z největších vězeňských populací v Evropské unii.

Pro některé je to velký úspěch, jiní to naopak vnímají jako přílišný zásah do společnosti. A vězeňská služba zároveň říká, že nedokáže držet krok s novou legislativou a rostoucím počtem vězňů.

Myslím tedy, že i tohle jsou velmi důležitá témata. A pak je tu samozřejmě klima a životní prostředí. To je pro část voličů důležité, i když rozhodně ne pro všechny. U voličů Strany středu, Levicové strany a samozřejmě především Zelených vidíme velký důraz právě na životní prostředí.

Jak hodnotíte vládu Ulfa Kristerssona? V čem podle vás uspěla?

Pokud jde o její úspěchy - a není to můj osobní názor, ale spíš to, jak jsou tyto věci vnímány -, myslím, že dokázala využít především toho, že se jí v poslední době podařilo snížit inflaci.

Zároveň se musela vypořádat s militarizací Evropy a válkou, která probíhá relativně blízko Švédska, zvlášť když vezmeme v úvahu jeho sousedství s Finskem. A přestože to byl složitý proces, podařilo se jí také zajistit vstup Švédska do NATO.

To všechno je pravděpodobně vnímáno jako úspěšná zahraniční politika. Švédsko se stalo poměrně aktivním hlasem v Severoatlantické alianci i v Evropské unii a je velmi ochotné podílet se na posilování obrany a zbrojení v souladu s požadavky NATO.

Pokud tento přístup považujete za správný, vláda na něj může být samozřejmě hrdá a vnímat ho jako svůj úspěch. Záleží ale na tom, z jaké pozice se na tyto věci díváte.

Za úspěch lze považovat také výrazné zpřísnění přístupu k migrantům a snížení počtu žadatelů o azyl. Pokud za úspěch považujete posouvání země, která byla tradičně sociálnědemokraticky orientovaná, směrem k populistické a krajně pravicové politice, pak ano, určitý úspěch tam byl.

A ten rázný přístup je také důvod, proč vláda neuspěla?

Ano, právě proti tomu podle mě část lidí protestuje. To je také jeden z důvodů, proč si vláda nevede lépe. Přitom vzhledem k současnému poměru 173 ku 176 mandátům to rozhodně není nějaké drtivé selhání současné vlády.

Myslím ale, že mezi částí Švédů panuje pocit, že už svou zemi nepoznávají. Švédsko bylo dlouho známé jako jedna z nejliberálnějších demokracií v Evropě, jako velmi sociálnědemokratická země, ke které se ostatní státy obracely jako k příkladu humanitárnější politiky.

Někteří lidé jsou k této představě Švédska velmi silně připoutaní a mají pocit, že současná koaliční vláda zašla příliš daleko. Část voličů tak možná už nedokáže ve Švédsku rozpoznat jeho vlastní identitu.

Pokud současné výsledky vydrží, jakou vládu podle vás Švédsko nakonec dostane? A jak obtížné bude ji sestavit?

Je opravdu těžké to předpovídat. Existuje několik různých možností. Lídryně sociálních demokratů Magdalena Anderssonová by chtěla koaliční vládu především se Zelenými a Stranou středu. To ale nebude stačit, protože tyto strany nemají dost mandátů na sestavení většinové vlády.

Jednou z možností by proto bylo přizvat také Levicovou stranu. Strana středu ale velmi jasně řekla, že nechce být ve vládě společně s Levicovou stranou.

Další možností by mohla být vláda sociálních demokratů, Strany středu, Zelených a Křesťanských demokratů. Jenže jejich lídryně Ebba Buschová řekla, že vládu se sociálními demokraty sestavovat nebude. V poslední době sice ukázala, že je v některých otázkách ochotná hledat kompromisy napříč stranami, ale tohle je zatím její jasná pozice.

Objevila se také možnost, že by sociální demokraté vytvořili vládu s Umírněnými a ještě jednou další stranou, například se Stranou středu nebo Křesťanskými demokraty. Je ale potřeba připomenout, že sociální demokraté a Umírnění stáli ve švédské politice po velmi dlouhou dobu na opačných stranách spektra. Proto je tato varianta velmi nepravděpodobná.

Myslím tedy, že teď nejprve začne proces dlouhých vyjednávání. Anderssonová bude pravděpodobně nejprve jednat se Zelenými, protože sociální demokraté a Zelení už spolu v minulosti byli ve vládě, byť šlo o menšinovou vládu. Sami ale vládu sestavit nedokážou. Sociální demokraté navíc oproti předchozím volbám oslabili, takže budou potřebovat podporu dalších stran.

Je proto příliš brzy na přesnější předpovědi. Myslím ale, že sociální demokraté udělají maximum pro to, aby našli koaliční partnery. Spekuluje se například o tom, že by se mohly začít drolit dosavadní červené linie mezi Stranou středu a Levicovou stranou a že by Strana středu mohla připustit nějakou formu spolupráce s Levicovou stranou, ať už přímo ve vládě, nebo zvenčí.

Také se spekuluje, že by Křesťanští demokraté mohli být ochotní na nějaké formě spolupráce se sociálními demokraty a dalšími stranami uvažovat. Je ale možné, že to celé skončí dalšími volbami.

Zároveň musíme počkat na konečné výsledky. Přesně totiž budeme vědět, kdo volby vyhrál, až ve středu, kdy se sečtou také hlasy voličů žijících v zahraničí. Teprve potom bude jasné, jaké jsou skutečné poměry sil.

Je ale ještě i varianta, že se výsledky obrátí ve prospěch současné vlády.

Ano, pokud by se nakonec situace obrátila ve prospěch současné vlády, možná by sestavení vlády nebylo tak složité. Znamenalo by to ale velmi výrazný posun: Švédští demokraté by se dostali přímo do vlády. Jejich zastoupení by možná nebylo tak velké, jak by si přáli, protože přišli zhruba o tři procentní body.

Právě oni jsou největšími poraženými těchto voleb. A to je zajímavé, protože to něco vypovídá o vývoji švédské politiky. V tomto ohledu se Švédsko trochu odlišuje od jiných částí Evropy, kde krajně pravicové a nacionalistické strany v posledních letech výrazně posilovaly.

Tady naopak vidíme poměrně jasný odklon od nich. Bude proto velmi zajímavé sledovat, jak se situace vyvine. Na přesný výsledek je ale zatím příliš brzy a před Magdalenou Anderssonovou jsou velmi složitá vyjednávání.