Šťastný podcast: Nekažte si víkend volbami. I u vás už je možná rozhodnuto

Nehodí se vám termín komunálních voleb? Nevadí, možná můžete bez výčitek svědomí odjet na chatu, jak plánujete. V téměř třetině obcí je totiž o nových zastupitelích dávno rozhodnuto, jak dokazuje Šťastný podcast ve složení Šídlo–Povolná–Lasák.

Zatímco tradiční média logicky burcují k co nejvyšší volební účasti a v obecních knihovnách už zanedlouho začnou debaty s kandidáty, kteří se chtějí postarat o budoucnost vašeho města, realita v regionech lítý politický souboj často vůbec nepřipomíná. Přesně v 1829 obcích z celkových 6254 totiž kandiduje pouze jedna jediná strana či sdružení.

Ne, nechceme tím jako král všech konspiračních teorií o ukradených volbách Donald Trump naznačit, že někde předem došlo k neférovému určení vítěze. „Zní to trochu jako příběh od MAGA hnutí – že někde je dávno vytisknuto, naházeno do uren a sečteno, aniž byste to věděli. Jde o to, že na území této republiky existuje téměř třetina, přesně 29 procent obcí, které mají komunální volby rozhodnuté ode dne, kdy Český statistický úřad zveřejnil, kdo u nich kandiduje,“ vysvětluje Tereza Povolná.

Česko drží společně s Francií a Slovenskem evropský rekord v počtu takto miniaturních samostatných samospráv. To ovšem z volebního úhlu pohledu není primát, o který bychom měli dále usilovat. Zvláště pak ve Středočeském a Plzeňském kraji, kde podíl obcí s jedinou kandidátkou dosahuje až ke 40 procentům.

„Čím je obec menší, tím je pravděpodobnější, že tam ta kandidátka bude právě jedna. A čím blíž jste nějaké metropoli, kde pracujete a vaše děti tam chodí do školy, tím víc tu malou vesnici vnímáte jen jako místo k přespávání a trávení víkendů. Lidi pak tolik netankuje, co se v obci děje,“ domnívá se Povolná. Zároveň dodává, že nejde o totalitní choutky stávajících starostů, ale o přirozený limit vsí: „Když máte v obci tři sta lidí, těžko chcete jít se sousedem, se kterým sdílíte plot, do sporu kvůli kanálům.“

Své o tom vědí i v hlavním městě. Hned 9 z 57 pražských městských částí – včetně Nedvězí, Březiněvsi nebo Troje – nabízí na volebním lístku rovněž jen jedinou možnost.

„Já si vážím každého, kdo je ochoten pracovat pro svoji obec, kandidovat a vystavit se permanentní šikaně úřadů. Ale pokud máme devět městských částí v Praze a přes osmnáct set obcí v republice, kde je možné sestavit jen jednu kandidátku, tak ty obce si subsidiaritu nezaslouží a měly by být sloučeny s nejbližší vyšší obcí. Milá Trojo, prvního ledna se hlaste na úřadě Prahy 7, budeme slučovat,“ navrhuje radikální řez obyvatel Holešovic Jindřich Šídlo.

Absolutní superstar českého obecního minimalismu zůstává nejmenší obec republiky: Vysoká Lhota na Pelhřimovsku. Ta se svými šestnácti stálými obyvateli opět postavila pětičlennou kandidátku pod hrdým názvem „Za samostatnou Vysokou Lhotu“. Tvůrčí tým Šťastného pondělí se tomuto samosprávnímu klenotu věnoval již před čtyřmi lety ve videodílu Šťastného pondělí.

„Ve Vysoké Lhotě prožívají svůj další národně osvobozenecký zápas. Jsou fakticky jako Tchaj-wan vůči nedaleké obci Kámen, která má 340 obyvatel a hraje roli Pekingu,“ glosuje principál Šídlo. Podle moderátorů se tak volby v podobných místech stávají spíše anketou sousedské obliby: „Jdete tam jen rozdat preferenční hlasy sousedům. Ale když pak v hospodě zjistíte, že Franta z devátého místa přeskočil kandidáta na starostu, asi se budete divit,“ vymýšlí nejhorší možné scénáře soužití Ondřej Lasák.

Vrcholný styl v obcházení systému jedné kandidátky pak předvedli v Drahelčicích, jejichž starostka se objevila v novém pořadu Seznam Zpráv Výměna starostů. „Ta poskládala obě dvě rádoby soupeřící kandidátky sama. Tomu říkám imitace politické soutěže na nejvyšší úrovni, všechna čest,“ uzavírá Lasák.

Kdy nastane okamžik, kdy k urnám přijde méně lidí, než kolik je míst v zastupitelstvu, a jak letos dopadne volební souboj dynastie Plášilů? Celou epizodu Šťastného podcastu si poslechněte v přehrávači.