Starostku z vesnice jsme nechali řídit radnici v Praze. Mohla dělat cokoliv

„Trošičku z toho mám obavy, protože ta naše obec s Prahou 6 je absolutně neporovnatelná. Nicméně já mám výzvy ráda.“

Petra Ďuranová přijíždí na náměstí Borise Němcova u ruské ambasády v Praze 6. Sama ještě netuší, co ji během příštích deseti hodin čeká. Všechno pod dohledem kamer a mikrofonů.

Starostka Drahelčic, malé, ale rychle rostoucí obce za Prahou, si totiž na jeden den mění místo s Jakubem Stárkem, starostou jedné z největších pražských městských částí. „Paní starostka je dneska starostka, takže může cokoliv,“ směje se Stárek a předává jí symbolický klíč od Prahy 6.

Při natáčení předchozí epizody volební reality show Seznam Zpráv Výměna starostů jsem sledoval opačnou cestu. Jakub Stárek přijel do Drahelčic, které vyrostly z původních zhruba 350 na dnešních 1800 obyvatel a spolu s tím musí řešit školu, developery i stále hustší dopravu.

Teď se role obracejí. A otázka zní: Budou problémy stotisícové městské části opravdu tak odlišné od těch, které zná starostka malé středočeské obce?

Jedním z úkolů, které Jakub Stárek své náhradnici pro tento den připravil, je problém místních škol.

Po změně pravidel, podle kterých stát od letoška financuje školní psychology a speciální pedagogy, chybí podle Stárka školám v Praze 6 zhruba 7,5 milionu korun ročně.

Starosta nechce, aby chybějící peníze jednoduše zaplatila městská část. Praha 6 má podle něj dostatečnou politickou sílu na to, aby na stát tlačila a pokusila se peníze získat zpět.

Starostku jsme s filmovým štábem doprovodili na velkou základní školu na Hanspaulce, vilové části Prahy 6, a s místním ředitelem a školní psycholožkou probrali, jak jde omezení peněz na psychology a speciální pedagogy proti dlouhodobému trendu – a tím je rostoucí počet dětí s psychickými problémy.

Ďuranová je ale skeptická, že by vláda na tato fakta slyšela: „Já se doopravdy domnívám, že nám vláda tyto peníze prostě nedá.“

A právě tady se ukazuje rozdíl mezi oběma radnicemi. Praha 6 může vyjednávat s ministerstvem a čekat. Drahelčice, kde právě roste nová základní škola pro více než 500 žáků i z okolních obcí, by podle Ďuranové takový luxus neměly.

„U nás tyto pozice, pokud je nedofinancujeme, neudržíme. Je tu obrovská konkurence v okolních školách,“ napsala mi Petra Ďuranová mailem několik dní po natáčení.

Stejný problém. Ale úplně jiná vyjednávací pozice.

Petra Ďuranová si z návštěvy školy na Hanspaulce nakonec odnáší i něco jiného. Způsob práce se zdejšími dětmi ji zaujme natolik, že si rovnou domlouvá další návštěvu. Příště chce přijet i s ředitelkou školy z Drahelčic.

Jeden problém obě radnice dokonce doslova spojuje. Doprava.

Z rychle rostoucích obcí za Prahou míří každé ráno tisíce aut do metropole. Drahelčice stojí na jednom konci tohoto proudu, Praha 6 na druhém. Pro starostku malé obce je proto zajímavé vidět, co se s dopravou děje o několik kilometrů dál – tam, kde auta přijíždějící ze středních Čech začínají zahlcovat pražské ulice.

Jak vážný problém to pro Prahu 6 představuje, podrobně popsal kolega Tomáš Klézl.

Při natáčení přichází na program další téma, které Petra Ďuranová velmi dobře zná z domova – developerská výstavba.

Drahelčice během 20 let znásobily počet obyvatel. Každý nový dům znamená další děti, auta a také potřebu škol, školek, silnic a další infrastruktury. Vyjednávání s developery proto patří k běžné práci zdejší starostky.

Na Praze 6 ji zavedeme ke zdevastovaným vilám na Špejcharu, konkrétně na kraji Bubenče, v blízkosti letenského stadionu Sparty. Stav těchto domů je předmětem dlouhého sporu mezi radnicí, opozicí a developerem. Opoziční zastupitel Ondřej Chrást (sdružení Jsme Praha 6, dříve Piráti) před starostkou Ďuranovou kritizuje postup městské části.

A starostka Drahelčic mu po vyslechnutí argumentů v něčem dává za pravdu. Ona by prý postupovala jinak.

Jakub Stárek při natáčení svou radnici hájí. Praha 6 se podle něj řídí pravidly hlavního města a nemůže po jednom investorovi požadovat něco jiného než po ostatních.

Ďuranová proti tomu staví zkušenost samostatné obce, která si pravidla pro jednání s developery nastavovala sama. A v tu chvíli už přestává být Výměna starostů jen zdvořilou návštěvou na cizí radnici. Jak si oba starostové rozdílný pohled vyříkali, uvidíte ve videu.

Když se večer Petry Ďuranové ptám, jestli by si po dnešní zkušenosti dokázala představit, že by Prahu 6 vedla doopravdy, má jasno: Nechtěla by. Ne proto, že by Praha 6 řešila úplně jiné problémy. Právě naopak. Školy, dopravu, developery nebo vztahy s občany i opozicí zná ze své obce také.

Jiné je měřítko. A hlavně možnosti, které má starosta k dispozici. „Na obci naší velikosti si starosta často připravuje podklady sám, tedy doopravdy zná problematiku takzvaně od píky,“ napsala mi Ďuranová později v mailu.

Velká radnice má proti tomu aparát odborníků a větší politickou sílu. Malý starosta zase bezprostředněji vidí, jak rozhodnutí státu fungují v každodenním životě.

Rozdíl během výměny poznal i Jakub Stárek. Na malé obci jsou podle něj vztahy bezprostřednější. Lidé se mohou pohádat třeba v hospodě a zase si věci vyříkat. Ve velké městské části je politika anonymnější. „Je tam víc fám, víc takového sofistikovanějšího kopnutí do kotníku,“ říká.

Ďuranová to shrnuje smířlivěji: „Myslím, že se každý snaží tu svoji obec vymazlit.“

A co si tedy starostka Drahelčic z Prahy 6 skutečně odvezla? V čem se s Jakubem Stárkem neshodla? A jak dopadla návštěva městského holubníku, kterou jí Stárek naplánoval jako zpříjemnění dne, aniž tušil, že se jeho kolegyně ptáků bojí?

Podívejte se na druhý díl Výměny starostů ve videu v úvodu článku.