Jeden z největších korupčních skandálů světa. Odsouzenému pomohl král

Šlo o jeden z nejvýraznějších hollywoodských filmů roku 2013. Leonardo DiCaprio v něm nosil drahé obleky, obklopoval se penězi, drogami a ženami a užíval si zhýralého života Vlka z Wall Street – finančníka, který si podvody přišel na pohádkové jmění.

Málokdo tehdy tušil, že příběh hodný filmového scénáře se neodehrával jen před kamerami.

Desítky milionů dolarů, které pomohly snímek Martina Scorseseho financovat, podle amerických vyšetřovatelů pocházely z peněz zpronevěřených malajsijskému státnímu investičnímu fondu.

Produkční společnost Red Granite Pictures, kterou spoluzaložil nevlastní syn tehdejšího malajsijského premiéra, měla na výrobu filmu využít přibližně 100 milionů dolarů vyvedených z fondu 1MDB.

Fond malajsijská vláda založila v roce 2009 za zcela jiným účelem.

Prostřednictvím zahraničních investic a mezinárodních partnerství měl podpořit hospodářský rozvoj země, především v energetice, infrastruktuře a dalších strategických odvětvích, a přispět ke zlepšení životní úrovně obyvatel.

Místo toho se ale miliardy dolarů prostřednictvím spletité sítě společností a bankovních účtů dostávaly do rukou politiků, finančníků a jejich spolupracovníků.

Za peníze určené k rozvoji země se tak kupovaly superjachty, soukromá letadla, luxusní nemovitosti, obrazy světových mistrů i diamantové šperky pro celebrity.

Některé z obdarovaných hvězd musely cennosti po propuknutí skandálu odevzdat americkým úřadům. Sám DiCaprio takto vrátil Oscara, kterého Marlon Brando získal za film V přístavu z roku 1954. Sošku dostal od produkční společnosti jako poděkování za práci na Vlkovi z Wall Street.

Kauza známá pod zkratkou 1MDB postupně přerostla v jeden z největších finančních a korupčních skandálů moderní historie. Z fondu podle amerického ministerstva spravedlnosti mezi lety 2009 a 2015 zmizelo více než 4,5 miliardy dolarů.

Vyšetřování zasáhlo několik kontinentů, americké bankéře, hollywoodské producenty i nejvyšší patra malajsijské politiky.

Skandál nakonec připravil o politickou kariéru i svobodu někdejšího malajsijského premiéra Najiba Razaka, za jehož vlády fond vznikl. V související kauze SRC International byl v roce 2020 odsouzen k 12 letům vězení, přičemž trest mu byl později zkrácen na polovinu.

Loni v prosinci si vyslechl další, tentokrát patnáctiletý trest za zneužití pravomoci a praní špinavých peněz přímo v hlavní kauze 1MDB. Proti druhému rozsudku se odvolal a vinu nadále odmítá.

Po více než čtyřech letech za mřížemi se však nyní 73letý bývalý státník vrátil domů. V úterý večer jej za značného zájmu médií převezl policejní konvoj z věznice Kajang do jeho rezidence v Kuala Lumpuru. Nešlo ovšem o propuštění na svobodu. Razak si má za zdmi svého domu odpykat zbývající část prvního, šestiletého trestu.

Přesun umožnila podmíněná milost, kterou mu letos v září udělil malajsijský král sultán Ibrahim Iskandar. Podmínkou bylo zaplacení pokuty ve výši 50 milionů ringgitů (zhruba 269 milionů korun). Částku minulý pátek uhradila Razakova politická strana UMNO po sbírce mezi jeho podporovateli. Přestože expremiér věznici ještě téhož dne krátce opustil, na zásah generálního prokurátora se musel vrátit.

Generální prokuratura žádala soud o vyjasnění právních důsledků milosti. Sporné bylo zejména to, zda zaplacení pokuty znamená definitivní dokončení prvního trestu, nebo pouze možnost odpykat si jeho zbytek doma. Rozdíl přitom rozhodoval o tom, kdy začne Razakovi běžet další patnáctiletý trest.

Do sporu vstoupil i královský palác, který zdůraznil, že podmínky milosti byly splněny a panovníkovo rozhodnutí musí být respektováno.

Poslední překážku odstranil v úterý vrchní soud v Kuala Lumpuru. Potvrdil, že bývalý premiér může zůstat v domácím vězení do 23. srpna 2028. Následující den se má podle nynějšího rozhodnutí vrátit za mříže k výkonu druhého trestu, pokud mezitím neuspěje s odvoláním.

Razakův právník Muhammad Shafee Abdullah rozhodnutí přivítal jako velkou úlevu, na kterou jeho klient dlouho čekal.

Rozhodnutí o přesunu bývalého premiéra do domácího vězení však vyvolalo odpor protikorupčních aktivistů i občanské společnosti.

Už v září požadovalo 47 organizací vedených hnutím Bersih, aby si Najib Razak odpykal celý trest za mřížemi. Hnutí tehdy nevyloučilo ani pouliční protesty a po oznámení královské milosti začalo s dalšími občanskými a studentskými organizacemi jednat o společném postupu.

Podle malajsijské pobočky Transparency International navíc takové zacházení s odsouzeným politikem ohrožuje důvěru veřejnosti v boj proti korupci.

Zatímco kritici namítají, že milost zvýhodňuje mocného politika, jeho někdejší strana UMNO varuje před samotnými protesty. Její předseda a současný vicepremiér Ahmad Zahid Hamidi ve středu prohlásil, že odpor proti panovníkovu rozhodnutí by mohl být považován za zpochybňování královské autority či za projev neloajality vůči monarchii. Aktivisté z Bersih naopak trvají na tom, že nesouhlas s milostí neznamená neúctu ke králi.

Odpor proti královské milosti zasáhl také malajsijskou vládu. Ministr dopravy Anthony Loke, předseda Demokratické akční strany, která je součástí vládní koalice, oznámil v září na protest rezignaci. S premiérem Anwarem Ibrahimem se následně dohodl, že ve funkci setrvá pouze do chvíle, kdy odsouzený expremiér skutečně nastoupí do domácího vězení.

Razakův přesun navíc zdaleka neznamená konec celé kauzy. Její údajný hlavní organizátor, finančník Jho Low, zůstává na útěku. A přestože se malajsijským úřadům podařilo získat zpět část odcizeného majetku, země stále splácí miliardové závazky spojené s fondem, který měl původně financovat její rozvoj.

Rozkrádání veřejných peněz nebylo dílem jediného finančníka, kterému se podařilo obejít státní kontroly. Šlo o rozsáhlou síť politiků, bankéřů a podnikatelů, jejíž členové si vzájemně pomáhali a ze zpronevěřených prostředků také profitovali. Samotný premiér Najib Razak, který fond založil, byl zároveň ministrem financí a předsedou jeho poradního orgánu.

Významnou roli sehrála americká investiční banka Goldman Sachs, která fondu v letech 2012 a 2013 pomohla prostřednictvím dluhopisů získat 6,5 miliardy dolarů. Více než 2,7 miliardy z těchto peněz však podle amerických úřadů skončilo na účtech ovládaných účastníky podvodu.

Samotná banka získala přibližně 606 milionů dolarů na poplatcích a výnosech. V roce 2020 přiznala, že se její zaměstnanci podíleli na úplatkářském schématu, a souhlasila s úhradou více než 2,9 miliardy dolarů.

Peníze se mezitím ztrácely ve spletité síti zahraničních společností. Jedna z nich například napodobovala název skutečného investičního podniku ze Spojených arabských emirátů. Na účet této falešné společnosti registrované na Britských Panenských ostrovech odešlo přibližně 1,37 miliardy dolarů.

Přes další účty se pak prostředky dostávaly ke konečným příjemcům, kteří za ně pořizovali luxusní majetek či financovali hollywoodské produkce.

A když v roce 2015 začaly vycházet najevo první důkazy, kontrolní mechanismy selhaly i na domácí půdě. Z funkce odešel generální prokurátor, vyměněn byl vicepremiér a došlo k zásahům do vyšetřování. Z auditorské zprávy o fondu byly odstraněny problematické pasáže.

Podle důkazů předložených malajsijskému soudu se na některých zásazích podílel přímo tehdejší premiér Razak.