Řídil město bez doktorů. Místo „postkomunistických paneláků“ našel perlu

Před několika dny jsme sledovali, jak si tachovský starosta Petr Vrána poradil téměř 400 kilometrů od domova, v jihomoravských Židlochovicích. Teď se role obracejí.

Do Tachova přijíždí židlochovický starosta Jan Vitula. Je tu poprvé v životě a od Vrány přebírá na jeden den symbolický klíč od města.

„Tachov jsem měl zařazený v takové té zóně postkomunistického města s paneláky,“ řekne mi později Vitula už před zapnutými filmovými kamerami. „A musím říct, že to centrum mě fakt hrozně příjemně překvapilo.“

Na poznávání historického centra ale moc času nemá. Petr Vrána mu připravil pro tento den tři úkoly. A jeden z nich Jana Vitulu zavede k problému, který sice velmi konkrétně pociťují lidé v Tachově, jeho řešení ale leží daleko za hranicemi města.

Tachov je jediným okresem v republice bez nemocnice. A chybějí mu lékaři. Situaci navíc komplikuje zdejší specifikum: Cizinci tvoří až 40 procent obyvatel města a další tisíce zahraničních pracovníků zaměstnávají průmyslové zóny v okolí.

Město se proto snaží lékaře získat všemi prostředky, které má k dispozici. Nabízí prostory pro ordinace, bydlení i finanční podporu. Pomáhá Plzeňský kraj a zdravotní pojišťovny.

Jednoho nového praktického lékaře při natáčení také potkáváme. Jmenuje se Pavlo Butovskyi, před osmi lety přišel do Česka z Ukrajiny a právě podobné pobídky podle něj mohou mladým doktorům pomoci rozhodnout se, kde začnou pracovat.

„Původně jsem pracoval na severu Čech, dál jsem se vzdělával a rozhodl se, že chci jít cestou primární péče. A oslovil mě projekt z Tachova,“ říká nám mladý lékař.

Pak přicházíme k zadní části polikliniky, kam chodí dětští pacienti. Jsou tu tři ordinace, ale ne všechny fungují na plný úvazek. Jednomu z dětských lékařů je 80 let.

„Je to tak obrovský srdcař a tak skvělý člověk,“ říká ředitel polikliniky Petr Tuháček. „On to bere tak, že nemůže přece opustit ty děti.“ Jenže jednou bude muset.

A problém není jen v jedné ordinaci.

Tachovská poliklinika kvůli absenci nemocnice zajišťuje také pohotovost pro děti a dorost. Lékařka Lenka Volná, kterou při natáčení potkáváme, během poslední dvanáctihodinové sobotní služby ošetřila 26 dětí.

„Nevím, kde bych měla sedět dřív,“ popisuje své pracovní vytížení. „Veverka v kole, takhle bych to připodobnila nejvíc.“

A pak dodá: „Nevím, jak dlouho to tady vydržíme.“

Když na konci dne hostující starosta Jan Vitula hodnotí, co během dne viděl, samotný Tachov za viníka nepovažuje. „Vy to máte podle mě fakt dobře zorganizované,“ říká tachovskému starostovi Petru Vránovi.

A vzápětí pojmenuje problém: „Ten průšvih je fakt na úrovni státu.“ Obcím podle něj nezbývá nic jiného než si nedostatkové lékaře navzájem „přetahovat za naprosto absurdních podmínek“.

Je v tom jeden z paradoxů, které Výměna starostů ukazuje.

Radnice může nabídnout lékaři peníze, byt nebo ordinaci. Může být rychlejší a štědřejší než sousední město, které také shání doktory. Pro své obyvatele tím může udělat hodně. Ale žádného nového lékaře s atestací tím českému zdravotnictví nepřidá.

Další Vránův úkol pro starostu ze Židlochovic nás zavádí do tachovských ulic. A jeho průvodkyní je žena, kterou není snadné přehlédnout.

Larisa Tamiaková pochází z Ukrajiny a pracuje v Tachově jako asistentka prevence kriminality. Mluví česky, ukrajinsky a rusky.

„Což hodně pomáhá při téhle práci,“ vysvětluje nám. „Jelikož v městě Tachov máme hodně cizinců.“

A „hodně“ je v případě Tachova docela skromné slovo.

Ve městě žije zhruba 10 500 lidí a více než čtyři tisíce z nich jsou cizinci. Podle údajů města jich bylo na začátku letošního roku 4275, tedy přibližně 40 procent obyvatel. Tak vysoký podíl nemá žádné jiné české město.

Tachov má zároveň v přepočtu na obyvatele nejvíc registrovaných pracovních agentur v republice. Důvodem jsou především průmyslové zóny v okolí města, jejichž továrny zaměstnávají kolem deseti tisíc lidí, převážně cizinců.

Starosta Petr Vrána v nedávné reportáži mého kolegy Jana Nováka uvedl, že zhruba 90 procent zdejších cizinců tvoří Ukrajinci, žijí a pracují tu ale také lidé z Kolumbie, Filipín, Mongolska, Indie nebo Keni. Reportáž zároveň popsala napětí, které tak výrazná proměna města přináší.

A právě v takovém Tachově dává práce Larisy Tamiakové ještě větší smysl.

S paní Larisou procházíme místa, kde se město potýká s dalším problémem: lidmi bez domova, s alkoholem a drogami.

Tady se obě epizody naší výměny zajímavě propojují.

V Židlochovicích Petr Vrána poznal projekt Začít znovu, který lidem bez domova nabídl bydlení, práci a psychologickou pomoc. Teď si Jan Vitula zkušenost ze svého města přiváží do Tachova.

„Lidé rádi vidí, když policie zakročí proti těm feťákům a bezdomovcům,“ říká při závěrečném hodnocení dne. Jenže podle něj takový postup problém neřeší.

„Tvrdá represe vede k tomu, že se vám to buď jenom přelije, nebo se zhorší problémy,“ říká Vitula Vránovi.

Jedinou cestou k výsledku je podle něj s lidmi na okraji společnosti intenzivně pracovat. „Když s nimi pracujete, tak část z nich zachytíte v době, kdy se ještě mohou vzpamatovat.“

Tím se kruh mezi oběma městy uzavírá.

Petr Vrána si ze Židlochovic odvezl inspiraci, jak by Tachov mohl intenzivněji pracovat s lidmi bez domova. Jan Vitula naopak v Tachově narazil na problém, který ani velmi aktivní radnice sama vyřešit nedokáže.

Některá řešení si starostové mohou předat mezi sebou. Jinde projekt Výměny starostů ukazuje, kde jejich možnosti končí.

Jak se Jan Vitula vypořádal s dalšími úkoly, které mu tachovský starosta připravil, co navrhl změnit na zdejším systému svozu odpadu, proč prohlásil, že „člověk je z podstaty líná bytost“, a zda by po jednom dni chtěl Tachov řídit natrvalo, uvidíte v nové epizodě Výměny starostů.