Průmyslový palác je zase kompletní. Stálo to tři miliardy a trvalo osmnáct let

Bylo kolem sedmé hodiny večer 16. října 2008, když levé křídlo Průmyslového paláce na Výstavišti Praha zachvátil ničivý požár, jeden z největších v historii Prahy. Vznikl v levém křídle při zubařském veletrhu kvůli omylem zapnutému vařiči. Hasičům se podařilo zabránit rozšíření do dalších částí budovy, křídlo se však zřítilo a zůstalo po něm jen spáleniště.

Teď už po události není ani stopy. Po osmnácti letech od požáru a po čtyřech a půl letech výstavby stojí na místě zničeného křídla jeho dokonalá kopie. Zbylé části prošly důkladnou renovací a celá budova tak vypadá jako nová. Navíc je technicky a technologicky uzpůsobená dnešním nárokům na pořádání akcí.

Celkově to dle magistrátu vyšlo přibližně na tři miliardy korun. Od rekonstrukce si vedení výstaviště slibuje, že se areál zařadí mezi hlavní veletržní a eventové hráče v Evropě.

Součástí dostavby a renovace bylo i perfektní protipožární zabezpečení, aby se podobným katastrofám jako před osmnácti lety předešlo.

„V levém křídle je kompletní protipožární zabezpečení, včetně sprinklerů, tlakové mlhy ochlazující ocelové konstrukce a různých požárních rolet,“ popsal Tomáš Hübl, předseda představenstva Výstaviště Praha.

Ve střední hale a v pravém křídle se tato technologie nemohla instalovat, protože nebylo možné natolik zasáhnout do historické konstrukce. „Ale je tady zase kompletní elektronické zabezpečení, hlídá to tady teplotu a případný kouř. Takže můžeme říct, že celá budova je perfektně chráněná dnešními elektronickými systémy,“ ubezpečil Hübl. V budově je připravených 300 kubíků vody, pro případ požáru má palác diesel agregát, napojený je na pult centrální ochrany.

Od pátku 25. září do 11. října bude Průmyslový palác otevřený veřejnosti prostřednictvím komentovaných prohlídek. Ty už jsou vyprodané, ale vedení výstaviště hledá dle Hüblových slov další možnosti, jak budovu lidem zpřístupnit.

Nové konstrukce levého křídla se stavěly podle původních nákresů. Nyní jsou však o něco mohutnější, aby unesly větší zatížení kvůli zateplení střechy a vnitřním technologiím. Na rozdíl od pravého křídla jsou v tom levém nyní ocelové i dřevěné konstrukce odhalené jako v době, kdy byla budova nová. Tedy před takzvanou Smetanovou vestavbou z 50. let. Řada nových technologií je skrytá v podhledech a podlahách.

Venkovní stěny vypadají jako dřív, ale pod povrchem jsou jiné. „Je tu železobetonová stěna, na ní izolace a před ní předsazená fasáda z cihel v historické podobě, s vápennými omítkami. Památkáři chtěli, aby obě křídla stárnula stejně,“ popsal na místě David Čech, stavbyvedoucí z Metrostavu, který vedl projekt rekonstrukce. O zateplení se starají izolační skla a izolace ve střeše.

Pod levým křídlem stavbaři vybudovali nový moderní suterén s vjezdem vhodným i pro kamiony kvůli lepší logistice. Větší a těžší předměty může do středu haly zespodu dopravit výtahová plošina. Suterén, přístupný lidem po schodišti i eskalátorech, poslouží i jako technické zázemí, sklad mobilních tribun a nábytku. Návštěvníci zde najdou šatny a záchody a připravený je i gastro provoz.

Současně s dostavbou se rekonstruoval i celý zbytek cenné stavby, v níž se stylově mísí neobaroko a secese s dostavbami hlavně z padesátých let. Právě tyto dostavby renovaci komplikovaly, protože při jejich odkrytí se na řadě míst ukázalo silnější poškození konstrukcí, než se čekalo. Proto se také práce oproti původním plánům protáhly.

Na stavbě, kterou realizovalo sdružení firem Metrostav CZ, Syner a Avers, pracovaly stovky řemeslníků. Obnovovalo se přes pět tisíc vitráží složených z více než 100 tisíc skel, pasíři pracovali na výrobě nových kovových prvků. Ve střední hale byly obnoveny malované dřevěné stropy, které byly po jistou dobu natřené jen na šedo.

Středovou věž, která je vysoká 51 metrů a váží šestnáct tun, bylo nutné sejmout a po renovaci ji vrátit na místo. Přitom dostala zesílené nohy, nové ciferníky hodin a vrátil se na ni i svatováclavský znak a koruna. Je to pozůstatek větší erbovní výzdoby, která původně zdobila celou čelní fasádu. „Erby byly znaky donátorů. Čím byly výš, tím více peněz přispěli,“ připomněl stavbyvedoucí Čech.

Střechy dostaly zateplení a novou titanzinkovou krytinu. V budově přibyly technologické kolektory, zapuštěné kanály pro rozvody a podlahové vytápění. S topením a chlazením pomáhá 70 hlubinných vrtů pro pět tepelných čerpadel.

V levém křídle a střední hale jsou betonové podlahy, v tom pravém je zátěžová podlaha z parket a páskové dlažby. V pravém křídle je kompletně opravená i Smetanova vestavba se stropními klenbami a bočními vestavky. Palác se nyní zároveň propojil se sousedními Křižíkovými pavilony z roku 1991, do nichž bude možné projít suchou nohou.

Průmyslový palác byl dokončen roku 1891 k příležitosti Všeobecné jubilejní zemské výstavy, kvůli které se budovalo celé výstaviště. Navrhli ho Bedřich Münzberger a Antonín Wiehl a stal se hlavní dominantou celého areálu. Na věž, která sloužila jako vyhlídka, tehdy František Křižík umístil reflektor, jehož světlo bylo vidět na 30 kilometrů daleko.

Během 135 let existence prošel řadou změn. V roce 1953 se výstaviště přejmenovalo na Park kultury a oddechu Julia Fučíka a Průmyslový palác se o rok později stal Sjezdovým palácem. Na věži měl rudou pěticípou hvězdu a konaly se v něm komunistické sjezdy. V letech 1952-1955 byl před vstup do paláce představen hranolovitý vstup s předsálím a dělaly se i další úpravy.

V době požáru v roce 2008 měla výstaviště v pronájmu firma Incheba. Poté byla na místě levého křídla instalována dočasná montovaná hala. Od roku 2015 areál provozuje společnost Výstaviště Praha, kterou vlastní hlavní město. Požár Průmyslového paláce nebyl prvním na výstavišti, v roce 1991 zde shořel Bruselský pavilon a roku 2005 pak divadlo Globe.

V říjnu 2017 palác potkala další pohroma, když vichr poškodil střechu historické části i montovanou halu. Při tom se však ukázalo, že pod strženou střechou z 50. let se nachází zachovaná střecha z konce 19. století. Vichřice tak paradoxně urychlila návrat k původní podobě paláce.