Článek
Kdyby člověk takový dialog odposlechl v pokročilou večerní hodinu u vedlejšího stolu v restauraci, mohl by se zaradovat, že téma prevence a její důležitosti proniká mezi široké lidové vrstvy.
„Chci vám sdělit tajemství, ona mně a Karlovi vyšetřovala různé části těla,“ praví postarší muž s poukazem na svou spolustolovnici. „Nemusíte říkat co,“ dodává, jako by chtěl přece jen předejít tomu, co bude stejně následovat. Slova se totiž chopí druhý mužský člen rozjařené společnosti.
„Mně jsi dokonce dvakrát natrhla zadek a já jsem za to vděčnej,“ vece prošedivělý muž s brýlemi. Následně se hovor stočí k techničtějším aspektům prevence, i na ukázku endoskopu dojde. Ale druhý muž si nedá pokoj: „Nebojte se toho, já jsem u tebe byl dvakrát na kolonoskopii, krásně jsi mě uspala, já jsem to jenom tak jako cejtil, nejdřív jsi mi to udělala zezadu, pak jsi mi to šoupla do pusy…“
Žena sedící u stejného stolu, jíž jsou slova adresována, má potřebu se uprostřed rozpačitého smíchu ohradit, že nešlo o tentýž endoskop. A tak dále.
Problém je v tom, že nejde o přátelskou hospodskou epizodu, ale o žánr, který by měl splňovat trochu jiné nároky. Scénka se neodehrála v hostinci, nýbrž v podcastovém studiu, šlo tedy o veřejné vystoupení. Nadto o veřejné vystoupení premiéra Andreje Babiše a prvního vicepremiéra Karla Havlíčka, kteří ve svém podcastu „Sorry jako“ publiku představovali svou stranickou kolegyni a kandidátku do Senátu Petru Absolonovou.
Více k tématu čtěte zde:
Podcast je žánr nepříliš ukotvený, dovolující mnohé, jistě i neformálnější vystupování, ale právě účel tohoto konkrétního vysílání a jeho obsazení by si žádaly nějakou uměřenost. I kdybychom nechali stranou individuální měřítka dobrého vkusu nebo humoru, přinejmenším věcnou správnost snad od vystoupení dvou nejvyšších představitelů vlády požadovat lze.
Absolonová je vrchní sestra gastroenterologického oddělení Masarykova onkologického ústavu. Několik let se věnuje i osvětě v oblasti prevence a včasného záchytu onkologických chorob. Jestli je to vhodný politický materiál pro Senát, je na jinou úvahu, ale nepochybně jde o vzdělanou ženu, s níž lze vést obsažný a užitečný hovor na téma prevence obecně a kolorektálního screeningu zvláště.
Plošná snaha o včasný záchyt nádorů tlustého střeva a konečníku trvá v Česku už čtvrt století, více než 10 let už jsou pacienti na screeningová vyšetření adresně zváni, od letoška se věková hranice nároku na vyšetření snížila z 50 na 45 let. Přesto se tohoto programu zúčastní jen čtvrtina až třetina lidí, kteří do cílové skupiny spadají. Dlouhá data zároveň ukazují, že i při takto nízkém pokrytí klesla díky včasným záchytům (a vývoji v léčbě) úmrtnost na karcinom tlustého střeva a konečníku od roku 2000 zhruba o 45 procent.
Bylo by tedy skutečně žádoucí, aby na screening chodilo mnohem více lidí, než chodí dnes. Tomu může dopomoci i osvěta a propagace ze strany politiků. Vášeň, kterou Andrej Babiš chová k prevenci všeho druhu, je obecně zcela chvályhodná. Ale Havlíčkovy obscénní vtípky, a zejména slova o dvojím „natržení zadku“, věci opravdu nepomáhají.
K žádnému natržení při kolonoskopickém vyšetření samozřejmě nedochází. Pokud by se to skutečně stalo, šlo by o chybu lékaře či mimořádnou nežádoucí a potenciálně nebezpečnou událost, za niž rozhodně nemá být Havlíček lékaři „vděčný“. Absolonová se také proti jeho slovům příliš nesměle, ale zcela právem ohradila.
Politik má vážit slova, i když se pohybuje v oblasti humoru. Chcete-li dostat lidi na kolorektální screening, pak „natržení zadku“ dobrou reklamou opravdu není, nemluvě o tom, že je to nesmysl.
Stejně tak nedává smysl laškování obou pánů v tom smyslu, že kolonoskopické vyšetření jim prováděla přímo Absolonová. I to je hloupost. Kolonoskopie je sofistikovaný úkon, který je podle oficiálního seznamu zdravotních výkonů oprávněn provádět pouze lékař s příslušnou specializací, nikoli zdravotní sestra. Ta mohla pacienty jistě edukovat, mohla s nimi probrat průběh vyšetření, mohla u výkonu asistovat, ale pokud by jej skutečně provedla, dostala by se nemocnice mimo rámec poskytování péče lege artis, tedy v souladu s pravidly.
Jinými slovy, jestli Karlu Havlíčkovi někdo během kolonoskopie skutečně „natrhl zadek“, nebyla to Petra Absolonová.
Prevence je zásadní součástí zdravotnictví a Česko v ní má velký potenciál budoucích finančních úspor i vyšší kvality života svých občanů. Mluvme o prevenci, mluvme o ní otevřeně, bez zbytečné tabuizace, mluvme o ní, je-li to nutné, i s humorem. Ale mluvme o ní věcně správně, pravdivě a s rozvahou. Ne jako Karel Havlíček.
