Hrozí mu nejhorší šňůra historie. Proč zatím trenér Česka nečelí kritice?

Má za sebou dva měsíce v práci, ale teprve posledních 15 dní strávil trenér Santi Denia přímo s českými fotbalisty. Ze čtyř zápasů v Lize národů nezískal ani bod, čemuž předcházela prohra na MS s Mexikem ještě pod Miroslavem Koubkem. Prohraje-li Denia příště také s mistry světa ze Španělska, což podle papírových předpokladů hraničí téměř s jistotou, překoná i nejhorší sérii československé reprezentace.

Za pěti porážkami v jedné řadě se musíme vrátit do sedmdesátých let, konkrétně od července 1972 do března 1973. Nad síly národního mužstva, které převzal oslavovaný stratég Václav Ježek, byli v přípravných zápasech postupně Jugoslávci (u toho ještě Ježek scházel), Nizozemci, Poláci, východní Němci a na závěr ti západní. Především třetí a čtvrtý krach byl považován za trapas. A dobové články přinesly titulky ve stylu: „Opravdu na víc nemáme?“

Na Ježka se neútočilo. Vracel se z úspěšného nizozemského angažmá v Den Haagu, fanoušci mu důvěřovali a dávali čas na přestavbu. Přesto brblali, jak se mužstvo prezentuje. Přizpůsobilo se pohodlnému a šedivému stylu, který se tehdy hrál v lize. Ježek se rozhodl všechno překopat. Vzhlédl se například v rozestavení s liberem, čili s posledním hráčem, který ze zadní linie diriguje hru, šikovně vyváží míče a rozdává myšlenky. Jenže v tuzemsku žádného Franze Beckenbauera nenašel, tudíž se novináři v komentářích ptali, jestli to od trenéra není utopie.

Připomeňme jen, že Ježek mužstvo postupně vypiplal a čtyři roky po nástupu přivedl Československo k titulu mistrů Evropy.

Jak se bude vzpomínat na začátek Santiho Denii?

Navzdory čtyřem porážkám a nepěknému skóre 2:10 u fotbalového národa lehce pozvedl náladu. Se značně rozbitým týmem, ze kterého mu postupně vypadlo deset hráčů, zanechal sympatický dojem. Minimálně v tom, že učí mužstvo kombinační hru po zemi, že vzdoroval favoritům a že připustil vlastní chyby po úterním unaveném výkonu v Anglii. „Nemáme pochyby o tom, že jsme vykročili správnou cestou, ale i já se potřebuju zlepšit,“ prohlásil.

Teď se znovu vrací do kanceláře, kterou na Strahově vyfasoval. Další kemp přijde za šest týdnů, kdy se Liga národů dohraje proti Španělsku a v Chorvatsku. Je docela možné, že přibudou další dvě porážky, což by znamenalo absolutní černý rekord v domácích dějinách. Nejhůř bylo těsně po druhé světové válce, kdy byla země a fotbal v rozkladu. Prohrálo se šestkrát v řadě.

„Trenér potřebuje čas, dopřejme mu ho,“ vzkázal reprezentační manažer Pavel Nedvěd.

Dobrá, má ho mít. Češi si v posledních letech ostatně zvykli, že od národního týmu nemůžou čekat žádnou velkou zábavu. Upocený a bojácný styl však vadil všem, fanouškům i hráčům, což vyvrcholilo fiaskem na mistrovství světa. Kvůli tomu, jak se v upracovaném týmu trápil, odevzdal reprezentační dres nejlepší z útočníků Patrik Schick.

Nový kouč zažehl naději, že by mohlo být líp, ale nepřehánějme to s pochvalami. Jaké nejdůležitější zprávy přinesla smršť čtyř zápasů v jedenácti dnech?

Zmiňovali to všichni, kteří zažili nedávnou temnou dobu, kterou prosvětlil jen senzační barážový postup na šampionát. Přes dvě březnové remízy 2:2 a kopec štěstí při penaltových rozstřelech.

„Nemůžeme být spokojení, že se čtyřikrát prohrálo, ale atmosféra se zlepšila určitě. Snažíme se hrát něco jiného než dřív,“ zmínil záložník Michal Sadílek. Nemusel dodávat, že změna hráče baví, protože výrazně víc kombinují a snaží se držet balon. Triviální pravda zní, že fotbal se hraje s míčem, nikoli běháním bez něj. I proti extra silným protivníkům se objevily pasáže, ve kterých Češi ťukes využívali. Byl to příjemný pohled, když se snažili budovat hru od brankáře, vesměs nepanikařili pod tlakem a houfně jen nebouchali dlouhé míče dopředu.

Nic nového, protože tuzemský fotbal v posledních dvou dekádách vychovával hlavně dělníky a atlety. Individuální kvalita a elegantní míčová dovednost až na výjimky reprezentantům schází. To samozřejmě Denia věděl, když tvořil první výběr. Tento hendikep smazat neumí.

Ve finální třetině hřiště, kde se zápasy rozhodují, Češi nenabízejí takzvaně rozdílové hráče. „V tom se musíme hodně zlepšit,“ reagoval kouč. Ale jak? Copak se proti slabším soupeřům, kteří budou čekat příští rok v boji o mistrovství Evropy, budou Češi hnát do šancí snadněji? Spíš ne, musí na to jinak.

Roli distributorů si zatím museli osvojit dříči Michal Sadílek nebo Alex Král, takže v přechodové fázi logicky scházela lehkost a originalita. Zatímco zajímavé momenty předvedl novic Lukáš Ambros, nejlepší fotbalista minulého roku Pavel Šulc prožil i kvůli brzkému vyloučení proti Anglii dost nepovedené soustředění.

Denia musí už příště vymyslet, jak lépe se prezentovat v ofenzivní fázi. To je jeho nejtěžší úkol. Rozhodně nemůže spoléhat na to, že se někde objeví Čech, který by uměl to, co fotbaloví páni režiséři Rodri, Xavi, Kroos, Modrić nebo Vitinha. Pokud by se do mužstva vrátil elegantní zakončovatel Schick, což vyloučené není, potřebuje servis zezadu, bez kterého dosud trpěl.

Češi proti favoritům nefaulovali nijak zvlášť často, přesto viděli devět žlutých karet plus dvě červené. „Jakmile budeme hrát lépe, nebudeme dostávat tolik karet. I v tom se musíme zlepšit, to je jasné, ale není to snadné,“ otevřel podstatné téma sám Denia. Ostatně za protesty byl potrestán také on, stejně jako jeho pobočník, trenér brankářů Ruben Martínez.

Nejméně ožehavá otázka. Spíš je to radost, protože tři gólmany má národní mužstvo špičkové. Vzhledem k tomu, že se všichni vystřídali a jen Lukáš Horníček z Newcastlu chytal podruhé, vypadá to, že trenéři vybrali i pro listopad.

„Trenér má volnou ruku, rozhoduje se podle formy a stylu hry, který se mu hodí. Ale je to můj sen, abych jedničkou byl,“ řekl Horníček v novinářské zóně ve Wembley. Byť dostal tři góly ze tří střel, nemohl v těžkém souboji dělat víc. Když ještě v zelených trenýrkách mluvil do diktafonů, zrovna mu za zády, už osprchovaný a v civilu, procházel Antonín Kinský. Chytá za Tottenham, v Londýně logicky zůstával. On i Matěj Kovář by měli být zárukou, že brankářský problém nehrozí.

Jak naznačil působivý příběh jabloneckého Jiřího Slámy, zajímavá jména lze najít i tam, kde to na první pohled nevidíte. Dodatečně nominovaný krajní obránce dokonce jako jediný nastoupil pokaždé od začátku, což ho muselo fyzicky zruinovat. V úterý už neměl energii, ale předtím světovým hvězdám stačil.

Mile překvapil rovněž teplický křídelník Matěj Radosta. A povedl se administrativní tah s drážďanským rodákem Ryanem Naderim, takže Česko má ve výběru historicky prvního hráče, který dosud žil jen v cizině, a zároveň velmi užitečného útočníka. Šéf Denia však musí bezpodmínečně hledat dál. Určitě by měl vyzkoušet mladičkého sparťana Huga Sochůrka, možná by se mohl zajet podívat do Lince na záložníka Kryštofa Daňka nebo do Swansea na obránce Filipa Lissaha, Angličana s českým občanstvím.

Ačkoli španělský kouč nezahájil svou misi špatně, pořád je před ním hromada práce, aby národnímu týmu vrátil šmrnc.