Článek
Ta čísla už stačila obletět svět: Američtí farmáři a řidiči náklaďáků, kterým chtěl Donald Trump tolik pomoci, projedou první várku ruské nafty, na níž se americký prezident dohodl s Vladimirem Putinem těsně před víkendem, za 16 hodin.
Čtete správně, za 16 hodin. Celou slíbenou dodávku pak za devět dní.
Efekt na cenu nafty u pump v USA, která meziročně vzrostla o 70 procent, a proto teď, tři týdny před volbami do Kongresu – konat se budou 3. listopadu –, Trump tak vyšiluje, bude přesně žádný. Nafta se obchoduje na světových trzích, cenu ovlivňuje řada faktorů a nejvíc krize v Hormuzu. Několik milionů barelů navíc s ní nijak neotřese.
A zatímco americkým spotřebitelům Trumpovo ujednání nepomůže, Ukrajincům může zásadně ublížit. Součástí dohody je totiž uvolnění amerických sankcí na nákup ruské nafty a plynu, prozatím na půl roku.
Američané mají také dodat technologie do ruských rafinerií, ke kterým se Kreml kvůli sankcím špatně dostává. Ruské ekonomice, kterou živí obchod s palivy, dohoda poskytne zásadní vzpruhu – Rusku umožní legálně a výhodně prodat svoji ropnou produkci a opravit rafinerie.
To všechno ve chvíli, kdy se Ukrajině začalo dařit vzdorovat brutálním ruským útokům na její civilisty dronovými nálety na ruskou energetickou infrastrukturu. Podle samotných Ukrajinců údery poškodily či vyřadily z provozu už 43 procent rafinerií a snížily produkci nafty a benzinu z 5,6 milionu barelů denně počátkem roku na 4,1 milionu v září.
Budete pohádkově bohatí
Trump před třemi týdny podepsal zákon, jenž mu umožňoval zpřísnit sankce proti zemím, které ruskou naftu a zemní plyn odebírají. Ale pouze ho k tomu opravňoval, nikoliv zavazoval.
Nyní se tedy Trump rozhodl jít úplně opačnou cestou. Řada amerických novinářů si logicky položila otázku proč. Odpověď je, zdá se, až zoufale primitivní. Peníze.
Podle deníků The New York Times, The Wall Street Journal a dalších se Trumpovým lidem – včetně vyjednavačů Stevea Witkoffa a Trumpova zetě Jareda Kushnera – naskytla v rámci vyjednávání o naftě příležitost získat podíl v ruské státní společnosti Lukoil.
Jde o obchod za mnoho miliard dolarů, klíčovou podmínkou ale je, že rafinérie Lukoilu nebudou soustavně pod palbou – například ukrajinskými drony. Putinovi vyslanci měli proto Trumpovi říct: Ty a tvoji lidé můžete pohádkově zbohatnout. Ale musíte zatlačit na Ukrajinu.
Nevíme samozřejmě, jak to přesně proběhlo a co všechno si řekli Trump s Putinem. Během soboty každopádně Trump vyzval Ukrajince, ať přestanou s útoky na energetickou síť. A zopakoval, že by si Ukrajina „zasloužila nového prezidenta“.
V neděli pak Trump na své sociální síti oznámil energetické příměří mezi Ruskem a Ukrajinou – Volodymyr Zelenskyj řekl, že o něm neví (a dodal, že Rusko zrovna útočí na elektrárny v Kyjevě a Charkově). A deník Kyiv Post o víkendu přinesl informaci o výhrůžce Witkoffa a Kushnera ukrajinské vládě, že s ní USA přestanou sdílet zpravodajské informace, pokud bude Ukrajina dál bombardovat ruské rafinerie.
A tak by šlo pokračovat
Evropa se umí morálně pohoršit. Ale často je to to jediné, co zvládne. Sama má přitom máslo na hlavě.
Evropské státy pokračují v odběru ruského plynu. Jen za devět měsíců letošního roku ho nakoupily za 12 miliard eur, což je více, než přinese naftová dohoda Trump–Putin. Před třemi týdny země EU vyjmuly ze sankčního seznamu dva Putinovy oligarchy včetně majitele strojírenských závodů, které dodávají komponenty do ruských rafinerií.
Loni Donald Trump na půdě OSN zkritizoval, že alianční státy stále odebírají ruská paliva. „Financují válku proti sobě, no věřili byste tomu?!“ prohlásil.
Teď tedy bude Putin útočit na evropské rozvodny, vysílače, datová centra nebo nejnověji na šéfy klíčových zbrojovek také za americké peníze. Pohoršení nepomůže. Evropa by se podle toho měla zařídit.
Finsko ústy svého prezidenta už oznámilo, že navyšuje finanční a vojenskou pomoc Ukrajině a konkrétně do protivzdušné obrany. Stejnou věc chystají Dánové a Britové. Zástupci evropských institucí byli během víkendu několik hodin na telefonu se Zelenským. Hledá se cesta, jak odblokovat belgické veto konfiskaci ruského majetku v unijních bankách a úroky poslat Ukrajincům před blížící se zimou, v pondělí schválily státy EU nové sankce.
Český premiér Andrej Babiš před pár týdny prohlásil, že Evropa se ukázala jako „neuvěřitelně impotentní“ ve své (ne)schopnosti dojednat mír na Ukrajině. Nic přitom neprodlužuje dobyvačnou ruskou válku a neoddaluje mír efektivněji než zelená pro prodej Putinových paliv svobodnému světu – včetně ruského plynu českým domácnostem.
Je po volbách, strašení Ukrajinci nezabralo, tak jak to v kampani předváděl Tomio Okamura, je čas vrátit se k podstatným věcem.
Babiš se nechal slyšet, že dohoda Trump–Putin je facka pro Evropu. Správně. Teď má česká vláda šanci přiložit ruku k dílu, třeba po vzoru Finů, a přispět k sebezáchově Evropy. A mimo jiné ukázat, kdo je tu skutečně impotentní.
