Tisíce neplatných hlasů. Volit v komunálu je zbytečně složité

Komunální volby jsou ze své podstaty nejkomplikovanější ze všech. Přes šest tisíc obcí a měst, některá ještě vyztužená o radnice městských částí. A kromě toho si komplikujeme život sami. Volebním systémem.

Přesněji řečeno, život komplikujeme hlavně voličům ve velkých městech. Poslední volby nabídly důkaz černý na bílém. V Praze byl každý dvacátý odevzdaný hlas neplatný. V Ostravě dokonce každý šestnáctý.

V porovnání s „venkovem“ jde o markantně vyšší čísla. Která nemohou nesouviset s tím, že všechny kandidující osoby je vždycky zapotřebí umístit na jeden hlasovací lístek, který se tím pádem měnívá v list. V nejen obyvatelům Prahy dobře známou plachtu, kterou je potřeba na několikrát důmyslně přeskládat, aby se dala zastrčit do obálky.

V Praze bylo 1059 kandidátů a kandidátek, v Brně 828, v Ostravě 715. V Praze bylo napočítáno víc než 21 tisíc lístků (listů) s neplatným hlasem, v Brně necelých šest tisíc, v Ostravě pět tisíc. To je hodně. Až tolik, že to mohlo mít vliv na konečné výsledky - ale jaký, už se nikdy nedozvíme. Zbývá jen doufat, že zrovna nepatříme mezi voliče, kteří něco spletli a jejichž drahocenný hlas skončil ve sběrných surovinách.

Plachty nejsou jediným viníkem. Zvýšené procento neplatných hlasů jde přičíst na vrub i nepozornosti nebo nedostatečné „voličské gramotnosti“, jakkoli média i letos přetékala pečlivými návody, jak odhlasovat v souladu s předpisy.

Ve velkých městech to ale znovu nestačilo, voliči se ani po letech „nenaučili hlasovat“ a kupili chyby. Stojí za zvážení, jestli něco nezměnit, aby to příště měli snazší. Každý hlas je vzácný a zaslouží si nechat zaznít. Škrtnout ho kvůli administrativní závadě je v první řadě smutné.

Velké a nepřehledné hlasovací lístky jsou odvrácenou stranou možnosti výběru. V komunálu si volič může „sestavit“ vlastní zastupitelstvo tím, že křížkuje (pozor, ne kroužkuje) kandidáty z různých kandidátních listin. Proto musí být všechny vypsané na jednom papíře. Jenže takzvané panašování ve velkých městech mívá jen minimální efekt. Dojem, že volič je král, protože může křížky suverénně rozmisťovat sem a tam, je víceméně iluzorní. Ve skutečnosti se volí strany.

Někdy nepomůže, ani když občané zapojí své nejlepší svědomí a úsilí. Viz například historku, jak svého času přes tisíc voličů ODS v Praze 5 zakřížkovalo jednoho po druhém 44 kandidátů ze 45 jenom proto, aby vyřadili ze hry toho zbývajícího, starostu Milana Jančíka. Marně: Jančík se stejně do zastupitelstva dostal.

Komunální křížky se dělí na velké a malé, sčítají se složitě a ty malé nemají takový význam jako kroužky v parlamentních volbách. Že se voliči do tvůrčího křížkování pouštějí, je samozřejmě jejich svaté právo. Bohužel ve velkých městech tím roste pravděpodobnost, že se stane chyba.

A chyby mohou být i jiného druhu. Už to, že komunální volby jsou jediné, u kterých je nezbytné vzít do ruky propisovací tužku a alespoň jeden křížek udělat (i kdyby kandidovala jen jedna strana), může voliče zmást. Tím spíš, pokud ve stejný den vybírají i senátory.

„Otázkou je, zda na občany neklademe příliš velkou zátěž a nepředpokládáme větší politickou gramotnost, když je nutíme používat několik různých systémů, které se od sebe i praktickým provedením (úpravou lístků) výrazně liší,“ ptal se správně politolog (a příští senátor) Stanislav Balík před čtyřmi lety.

Známou slabinou systému komunálních voleb je, že v praxi znamená něco jiného v malé vesnici a ve statisícových městech. Balík proto nadhodil myšlenku, aby se volební pravidla rozdělila na „venkovská“ a „městská“. Možná by tím odpadly i extrémní „plachty“ a ubylo chyb. Ale vážná diskuze o volebních pravidlech, která by byla víc user-friendly, mezitím skončila dřív, než začala. Volič si musí poradit, jak umí.

„Voličská gramotnost“ neobnáší jen odevzdání předpisového hlasovacího lístku do správné urny. Stejně důležité je i to, jestli lidé správně rozumí, jak se hlasy počítají a co jejich volba může nebo nemůže ovlivnit. Jít k volbám a někomu „to hodit“ je základ. Ale volební pravidla mají být dost srozumitelná i na to, aby voličům usnadnila výběr jejich strategie. A srozumitelná pravidla podporují zájem o volby i důvěru k volbám jako takovým.

Jenže ke srozumitelnosti přispívá také to, když se volební pravidla moc často nemění. Protože voliči si časem zvykají a dokážou vstřebávat leccos, i alchymii křížků.

U komunálních voleb ve velkých městech jde o to, co nám připadá cennější: Jestli zvyk na ne zrovna praktickou metodu, i po letech doprovázenou omyly a mýty ohledně panašování, anebo její změna. Například taková, aby se v největších městech každá kandidátka vytiskla na samostatný hlasovací lístek, a jen ten hodil do urny. S kroužky nebo s křížky, nebo bez nich.