Samoživitelka s malou dcerou skončily kvůli selhání státu bez domova

Jako samoživitelka pečující o dvouletou dceru se paní Eva zásadně spoléhala na stát. Žila z rodičovského příspěvku a příspěvku na bydlení.

Jenže před dvěma lety v květnu, červnu ani červenci příspěvek na bydlení nepřišel. Úřad práce následně poslal dávku za květen a červen v srpnu. Výpadek ale pokračoval dál: dávky za červenec, srpen a září zase dorazily až v říjnu.

V důsledku toho se Eva dostala do skluzu s placením nájmu a záloh na energie. Z peněz, které dorazily později, prioritně doplácela nájem a už nezvládala hradit energie. Předloňský advent prožila bez elektřiny, přičemž ta jí v bytě sloužila i na vytápění a na vaření.

Dvakrát proto zažádala o Mimořádnou okamžitou pomoc – dávku, která má sloužit jako záchrana v nenadálých a těžkých situacích. Argumentovala tím, že se do problémů dostala kvůli prodlevám státu.

Jenomže žádost o první Mimořádnou okamžitou pomoc z Vánoc 2024 byla částečně uznána až na konci letošního ledna, tedy po více než roce. Místo 39 795 korun potřebných k doplacení vzniklých dluhů jí ale stát vyplatil necelých 17 882 korun. Zbylé peníze totiž podle Úřadu práce představovaly pravidelné zálohy a ne mimořádný výdaj.

Podruhé tak matka žádala o Mimořádnou okamžitou pomoc na jaře, protože se stále potýkala s následky výpadku dávek a hrozilo jí vystěhování z bytu. Úřad práce žádost neuznal s argumentem, že není propuštěná z vězení, takže nemá nárok na dávku. Taková podmínka je přitom jen jednou z několika možných, kdy lze podporu přiznat.

„Dopadlo to přesně tak, jak jsem se bála – o bydlení jsme kvůli těmhle průtahům už reálně přišly. Teď s dcerkou přespáváme střídavě po známých a kamarádkách,“ hlásí Eva. Redakce její skutečnou identitu zná, ale rozhodla se ji kvůli jejímu zranitelnému postavení nezveřejňovat.

Podle mluvčího Úřadu práce Františka Bikára jde o mimořádně citlivou situaci, kterou nelze zjednodušovat. „Mimořádná okamžitá pomoc je určena pro řešení závažných nepříznivých životních situací. Každou žádost Úřad práce posuzuje individuálně podle konkrétní životní situace člověka, jeho sociálních a majetkových poměrů a skutečností doložených v daném řízení,“ říká s tím, že nemůže konkrétní případ komentovat.

„Současně je důležité říct, že mimořádná okamžitá pomoc není nastavena jako nástroj pro automatickou zpětnou úhradu postupně vznikajících dluhů. Jejím smyslem je řešit konkrétní nepříznivou situaci a pomoci zabránit jejímu dalšímu prohlubování,“ dodová Bikár.

Ombudsmanka ministerstva práce a sociálních věcí Michaela Kolman mluví o tom, že právě nad případy, kdy úřady udělaly chybu, kvůli kterým lidé končí v existenčních problémech, by se ráda sešla s ministrem práce a sociálních věcí Alešem Juchelkou (ANO) a přišla se systémovým řešením.

Situaci navíc v případě samoživitelky komplikuje i superdávka.

Během prvního pololetí letošního roku, tedy v době, kdy v rámci postupného náběhu této podpory lidé ještě čerpali původní dávky, Evě chodil příspěvek na bydlení a přídavek na dítě, přičemž šlo celkově o 12 679 korun.

V srpnu matce poprvé došla superdávka 19 244 korun. Částka ale vycházela ze skutečnosti, že Eva v předchozím čtvrtletí ještě měla bydlení. Jenomže v květnu o ně reálně přišla. Superdávka na to následně zareagovala. Složka bydlení vypadla a dávka se tak v září snížila na 3184 korun.

Podpora dvojčlenné domácnosti tak během několika měsíců klesla fakticky z 19 tisíc na tři tisíce korun.

V říjnu navíc přišlo Evě oznámení, že dávka má status „přerušeno“, a není si tak jistá, jestli od státu vůbec nějaké peníze dorazí.

„Celý tenhle každodenní boj o přežití mě už úplně vyždímal, jak finančně, tak hlavně psychicky,“ popisuje matka.

„Motivuje mě už jen moje dcera. Dělám to kvůli ní,“ poznamenává.

V současnosti je v situaci, kdy není reálně schopná zaplatit ani azylový dům. „Chtějí tam zálohy, třeba pět tisíc korun, kde na to mám vzít,“ zoufá si Eva. „A i kdyby, tak mi říkají, že mají plno,“ dodává.

Ve stále rozvětveném sporu s Úřadem práce přitom paní Eva dostává za pravdu u ministerstva práce a sociálních věcí i soudu. Podobně jako dávky před dvěma roky, ale i pomoc a zastání přichází s prodlevou, během které se situace matky s dcerou zhoršuje.

Ministerstvo práce a sociálních věcí vrátilo Úřadu práce argument, že na druhou žádost o Mimořádnou okamžitou pomoc nemá matka nárok už jen proto, že nebyla propuštěná z vězení či jiné detence.

„Účastník řízení nebyl propuštěn z žádného zařízení, ke kterému by se uplatněná žádost o jednorázovou dávku pomoci v hmotné nouzi dle znění uvedeného zákona vztahovala,“ stojí v rozhodnutí Úřadu práce, které má redakce k dispozici.

Úřednice se odkazuje na to, že v zákoně totiž stojí, že za osobu v hmotné nouzi lze mimo jiné považovat člověka, zejména pokud je propuštěný z výkonu detence, vazby nebo odnětí svobody. Zákon přitom na „vyšší pozici“ mluví o tom, že jde o osobu, která čelí vážné mimořádné události, „a jejíž celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že jí neumožňují překonat nepříznivou situaci vlastními silami“.

„Takový postup však není správný,“ stojí v srpnovém rozhodnutí ministerstva, které má redakce k dispozici.

„Správnímu orgánu prvního stupně se proto ukládá, aby při novém projednání věci zjistil a vyhodnotil zejména aktuální stav nájemního vztahu a bydlení účastnice řízení a její dcery, konkrétní podmínky pronajímatele pro zachování nebo obnovení nájmu,“ stojí dál v rozhodnutí.

Městský soud v Praze se zase zastal ženy u předchozí žádosti o Mimořádnou okamžitou pomoc s tím, že úředníci nevzali v potaz, že se dostala do problémů kvůli pozdní výplatě dávek.

„Soud souhlasí se žalobkyní (matkou, pozn. red.), že se žalovaný dostatečně nezabýval jejím tvrzením, že se dostala do prodlení se zálohami v přímé souvislosti s opožděně hrazenými dávkami,“ stojí v rozsudku, který má redakce také k dispozici.

Podle mluvčího Úřadu práce respektuje právní názor nadřízeného orgánu. „Pokud je rozhodnutí odvolacím orgánem zrušeno a věc vrácena k novému projednání, pokračuje správní řízení a do vydání nového rozhodnutí není namístě jeho výsledek předjímat,“ říká František Bikár.

Kancelář veřejného ochránce práv pak podle informací Seznam Zpráv finišuje se zprávou k danému případu. „Na základě dosavadních zjištění je pravděpodobné, že stěžovatelce doporučíme zvážit podání žádosti o odškodnění,“ uvedla už dříve redakce mluvčí kanceláře veřejného ochránce práv Michaela Vaisová.

Ombudsmanka MPSV Michaela Kolman popisuje, že se ženě snažila pomoci. Jenže v momentě, kdy Eva v rámci své obrany zažalovala ministerstvo práce a sociálních věcí u soudu, ombudsmanka už nemohla dále konat. Kompetence přešla na soud.

Obecně se ale chce na podobné případy, kdy lidé doplácí na chyby úřadů, zaměřit. „Moje myšlenka je, ale nevím, jestli se mi to povede, že bychom měli být schopni sanovat takové situace, kde došlo k pochybení úřadu a k existenční krizi. Hrozně ráda bych to navrhla ministrovi,“ řekla Seznam Zprávám.

Zároveň ombudsmanka připouští, že takové situace nezvládá řešit Mimořádná okamžitá pomoc, tedy dávka, která by k tomu měla být konstruovaná.

„Na schválení je třicet dnů. S tím, jak jsou úřady zahlcené a kolik toho mají, tak vy byste ji potřeboval mít druhý den,“ říká.

Alena Zieglerová, odbornice na český dávkový systém z Institutu pro sociální inkluzi, ale popisuje, že jde z jejího pohledu o nedůslednost a špatné rozvržení práce na úřadech.

„Žádosti si musím seřadit tak, že ohrožení ztrátou bydlení musí mít bezodkladnou přednost. Což znamená v případě státu tři až pět dní, musí to totiž vidět tři páry očí,“ říká k podmínkám Mimořádné okamžité pomoci.

Zároveň ministerstvo práce Mimořádnou okamžitou pomoc roky nemodernizovalo.

„Je to dávka, která je potřeba, aby byla vyplacená rychle. Jenomže ji nedigitalizovali, neudělali s ní nic. A je to nejhůř dosažitelná dávka, ačkoliv má být vyplacena bezodkladně. Je to jednoznačně chyba v úsudku ministerstva práce a jeho digitalizačních priorit,“ dodává Zieglerová.

K případu Evy pak dodává, že nechápe, že to úřady nechaly zajít až do situace, kdy přišla o bydlení.

AKTUALIZACE: Redakce článek rozšířila o aktuální reakci Úřadu práce.