Když zdraží parkování, kdo vyhraje příště?

Složení pražské koalice je týden po volbách ještě nejasné, první body z programu už ale odhadnout jde. Lítačka a parkování – dvě nejsledovanější položky v sortimentu služeb hlavního města – po letech zdraží.

Vítěz a nejpravděpodobnější nový pražský primátor Petr Hlaváček (STAN) o obojím mluvil už před volbami. A z plánů potenciálních partnerů plyne, že by neměl být problém se domluvit. Ať bude vládnout jen užší aliance STAN s druhým Spolu, nebo se ještě přidá někdo třetí či čtvrtý.

Chtít za parkování a za MHD víc dává věcně smysl. A jde zároveň o uklidňující praktickou ukázku, že jde vyhrát i jinak než slibovat, jak všechno bude levnější a účet se napíše na dluh. Ekonomický populismus, praktikovaný centrální vládou, má – doufejme – funkční alternativu.

„Mít kde zaparkovat“ je v seznamu voličských přání hodně vysoko, pro leckoho málem na úrovni základních lidských práv. Hlaváček tedy dost riskoval, když v kampani bezelstně mluvil o tom, jak parkovací místa spíš jemně ubírat. Protože městský prostor je z definice konečný a leckde se pro něj může najít lepší využití.

Zároveň rezidentům dopředu oznámil, že by jejich parkování rád zdražil na dvojnásobek. V jednom balíku s třetinovým navýšením cen kuponů za městskou hromadnou dopravu. Tak, aby rostoucí náklady na celkový chod města nesli plus minus rovnoměrně všichni. To samé opakuje i teď jako vstup do koaličních jednání.

Je dobojováno a de facto rozhodnuto. Záměr ve volebním testu obstál, takže jen pro případ, že by někdo protestoval: Modré zóny v širším centru vznikly v roce 2015. V rámci obchodu, kdy místní museli začít platit a výměnou za to dostali místa, která nesmí zabrat nikdo zvenčí. Málokoho z voličů dnes napadne tento systém zpochybňovat, osvědčil se.

Poplatek se ale za celou dobu nezměnil. Pro celou čtvrť dnes vyjde na 1200 korun na rok, případně jen 600 korun, stačí-li majiteli vozu menší lokalita kolem bydliště. Stejně jako před 11 lety. Připomeňme, že ceny v Česku za tu dobu stouply o 56 procent (kumulovaná inflace 2015–2025).

Pravda, je to méně než Hlaváčkův dvojnásobek. Hodnotu zabraného prostoru ale nelze hodnotit jen podle inflace. V zemi, kde vládnou Motoristé sobě, sice základní princip snadno zapadne, ale vlastnictví dvou tun plechu ještě neznamená automatický nárok jen tak si je odložit do sdíleného prostoru. Kdybychom stavěli město z nuly na zelené louce, těžko si představit, že by automobilisté dostali tolik prostoru tak levně.

Jde sice o trochu extrémní srovnání, ale inzeráty na pronájem garážového stání v Karlíně se aktuálně pohybují kolem tří tisíc korun. Za měsíc. V principu se jedná o stejnou službu, to jen pro případ, že by někomu přišlo 1200 Kč za rok – anebo 2400 Kč podle Hlaváčka – za všechny modré zóny v Praze 8 moc. V Amsterodamu stojí rezidenční karta v centru i přes 600 eur za rok a není na ni žádný automatický nárok. Stojí se čekací fronty, v centru až dva roky. Tak krásně si tu žijeme.

Městská hromadná doprava (kterou může Praze mimochodem kdekdo ve světě závidět) stojí dnes jako v roce 1998 (tehdy 3800 korun). A to se bavíme o dřevních dobách, kdy se barevné papírové kupony vkládaly do osobní průkazky s fotografií. Cena postupně rostla až na 4750 korun v letech 2008–2014, pak v rámci symboliky (10 Kč na den) spadla na současných 3650 a nyní se má k pěti tisícům opět vrátit.

Mít lepší službu – co do kvality tramvají nebo velikosti sítě – za nižší peníze, po silné inflační vlně, je utopie. Hlaváček správně tuší, že to Pražanům musí docházet, když říká: „Voliči vnímají, že ta cena je adekvátní poměrně dávnému období.“ I proti jiným metropolím světa je relativně nízká.

Otázka teď je, zda oba záměry novému adeptovi na primátora projdou. Když se zdraží, tak co za to? To nejtěžší teprve začíná.

První podmínkou úspěchu je ustát základní výtku hnutí ANO, která zůstala z kampaně viset ve vzduchu, a sice že Praha má peněz víc než dost. Z historie má naspořeno 180 miliard korun, zbytečně na nich „sedí“, a tak si nemusí říkat o další – což není úplná demagogie a nový magistrát si s ní bude muset poradit.

Nejlépe tak, že naspořené i nově vybrané peníze budou v Praze vidět. Což je podmínka číslo dvě, která je banální a s tou první úzce souvisí. Peníze mají sloužit na další linku metra, vnitřní silniční okruh, záchytná parkoviště na periferii – což jsou projekty, se kterými musí Hlaváček a spol. nutně hnout.

A také už nikdy nedopustit v Dopravním podniku nic jako Dozimetr. A k základnímu menu (metro, okruh, P+R parkoviště) ještě něco přidat. Pokud Pražané za své peníze uvidí reálný posun, bude bod za odvahu a comeback normální nepopulistické politiky. Pokud ne, voliči si budou zdražování pamatovat – a příště pošlou na magistrát účet zpátky i s úroky.