Osmdesátiletý Lula jako idol levice. Porazí favorita voleb Bolsonara?

„Fašisté, fašisté, neprojdou!“ skanduje dav na třídě Avenida Paulista v São Paulu. Tisíce lidí v červených tričkách a s vlajkami levicové Strany pracujících zaplnily dvanáct bloků jedné z nejznámějších brazilských ulic.

Na transparentech mají jméno úřadujícího prezidenta Luize Inácia Luly da Silvy i vzkazy namířené proti jeho soupeři Fláviu Bolsonarovi. Cíl pochodu za demokracii je zvrátit nepříznivý vývoj prezidentské kampaně před druhým kolem voleb.

„Mladí lidé musí být vyslyšeni. Nestačí rozhodovat o všem shora,“ řekl Lula svým stoupencům. Zanedlouho 81letý politik se snaží oslovit zejména mladé voliče a přesvědčit je, že jeho vláda má pokračovat.

Nebude to mít snadné. V prvním kole prezidentských voleb skončil za 45letým Fláviem Bolsonarem, synem uvězněného exprezidenta Jaira Bolsonara. A Lulovi podporovatelé se obávají, že návrat krajní pravice k moci by ohrozil demokratické instituce a přiblížil Brazílii politice amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Luiz Inácio Lula da Silva se narodil v roce 1945 do chudé rodiny. Vyrůstal v okolí São Paula a vyučil se soustružníkem. V 70. letech se začal angažovat v odborech, kdy v dobách vlády pravicové vojenské diktatury organizoval velké stávky proti nízkým mzdám a pracovním podmínkám. V roce 1980 byl za svoji odborářskou činnost zatčen.

V témže roce se podílel na založení Strany pracujících (Partido dos Trabalhadores, PT), která spojovala odboráře, levicové intelektuály, sociální hnutí a část katolických aktivistů. Lula se stal jejím hlavním představitelem a postupně také kandidátem na prezidenta.

V roce 1989 prohrál ve druhém kole prezidentských voleb s Fernandem Collorem de Melloem, v letech 1994 a 1998 pak podlehl Fernandu Henriquemu Cardosovi.

Zabodoval až v roce 2002, kdy dokázal rozšířit podporu za hranice tradiční levice. V kampani se prezentoval jako umírněnější politik se silným lidským příběhem, který chce bojovat s chudobou, ale zároveň zachovat ekonomickou stabilitu.

List The Washington Post o něm později napsal, že až do vítězného roku 2002 byl znám zejména jako vášnivý odborář s hustým plnovousem, který nosí trička s nápisem Che Guevara.

Po nástupu do úřadu v lednu 2003 se Lula pustil do boje s chudobou. „Nikdo se přece nemůže smířit s podvýživou milionů a milionů dětí po celé zemi,“ argumentoval při spuštění programu Bolsa Família (Rodinná peněženka), který zahrnoval finanční příspěvky rodinám na hranici chudoby. Ty je dostaly, pokud jejich děti chodily do školy a na pravidelná očkování.

Pomohl tak milionům Brazilců, jeho vláda rovněž zvyšovala minimální mzdu a podporovala přístup ke vzdělání.

Lulovi hrála do karet i tehdejší ekonomická situace, kdy země těžila z vývozu železné rudy nebo sóji. Brazílie rovněž zvyšovala svou mezinárodní prestiž. Za Lulovy vlády získala právo na pořádání Mistrovství světa ve fotbale v roce 2014 i Letních olympijských her v Riu de Janeiru o dva roky později. Lula o tyto sportovní akce velmi stál, jelikož chtěl světu ukázat, že jím vedená jihoamerická země je nastupující globální velmocí.

„Snažil se snižovat chudobu v Brazílii a zlepšit život svých největších skupin voličů. Zároveň zemi neuvedl do takové ekonomické krize, jako jsme viděli třeba v sousední Venezuele,“ říká k tomu pro Seznam Zprávy Jaroslav Bílek z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

„Dá se říct, že byl relativně úspěšný a na konci dokázal vygenerovat svoji nástupkyni, Dilmu Rousseffovou,“ pokračuje politolog, který se zaměřuje na jihoamerický region.

Vše ovšem nebylo bez problémů. V roce 2005 vypukla korupční aféra známá jako Mensalão a několik představitelů vládní strany bylo obviněno z uplácení poslanců v Kongresu. Například někdejší šéf prezidentské kanceláře José Dirceu byl odsouzen k téměř 11 letům vězení.

Skandál sice poškodil pověst PT, velmi oblíbený Lula ale politicky přežil a ve volbách v roce 2006 obhájil.

Na sklonku druhého mandátu podpořil svoji někdejší ministryni a šéfku kanceláře Dilmu Rousseffovou, která se stala první prezidentkou.

Klidu si ale Lula neužil. Zlom přišel s rozsáhlou aférou Lava Jato - korupcí kolem státní ropné společnosti Petrobras. V roce 2017 byl Lula odsouzen za úplatkářství a praní špinavých peněz v souvislosti s luxusním apartmánem, který měl od společnosti dostat.

V dubnu 2018 nastoupil do vězení, kde strávil 580 dní. Nemohl se tak zapojit do prezidentských voleb proti Jairu Bolsonarovi, ačkoliv podle průzkumů patřil k favoritům a těšil se značné podpoře veřejnosti.

Po třech letech přišel další zvrat, když brazilský nejvyšší federální soud všechny rozsudky proti Lulovi zrušil s tím, že soudce Sergio Moro byl zaujatý.

„Byl jsem obětí nenávisti, která mě stála 580 dní nespravedlivého a nezákonného věznění a odsoudila mě k nesnesitelnému stesku po mých blízkých a brazilském lidu, který vášnivě miluji. Vždy jsem však stál nad veškerou nenávistí a vždy tomu tak bude. Jsem požehnán láskou,“ řekl Lula v únoru 2022 ve svém projevu při příležitosti 42. výročí založení PT.

O pár měsíců později bylo jasné, že se Lula po dvanácti letech vrátí do čela země, když ve druhém kole prezidentských voleb těsně porazil Jaira Bolsonara.

Co se zatím posledního Lulova mandátu týče, vrátil se k prioritám Bolsa Família. „Do 31. prosince 2026 skoncujeme s hladem,“ sliboval v roce 2023 při dvacátém výročí spuštění programu.

Oproti svému předchůdci si polepšil také v ochraně životního prostředí. Obnovil například důraz na kontrolu nelegálního kácení, posílil činnost environmentálních úřadů a znovu se snažil získat zahraniční podporu pro ochranu Amazonie. V roce 2023 podle brazilských satelitních údajů odlesňování Amazonie meziročně kleslo téměř o polovinu - na nejnižší úroveň od roku 2018.

Podle politologa Bílka je nicméně Lula v nynějším období nejméně úspěšný. Jedním z důvodů je zanedbávání jeho cílové skupiny voličů, tedy chudých. Ekonomická situace a růst HDP v Brazílii jsou pod očekáváním.

„I když je ve svém třetím období méně úspěšný než v těch prvních dvou, vždy záleží na tom, jak se na to budeme dívat. V Česku si Silvu spojíme s tím, že je to levičák, který je velmi shovívavý třeba k Putinovi, takže si ho automaticky zařadíme do kategorie ‚špatně‘. V kontextu Latinské Ameriky je to ale prostě legenda levicové politiky a pomohl milionům lidí,“ podotýká Bílek.

Jak již bylo zmíněno v úvodu, letos stojí Lulovi v cestě za obhajobou 45letý senátor Flávio Bolsonaro. Ten v prvním kole před třemi týdny vyhrál, když jeho výsledek předčil většinu předvolebních průzkumů, které předpovídaly úspěch současného prezidenta.

„Flávio chce být mixem Javiera Mileie z Argentiny a Nayima Bukeleho ze Salvadoru. Chce osekat stát, protože z jeho pohledu je přebujelý a dává příliš mnoho peněz lidem, kterým je dávat nemá,“ přibližuje favorita politolog Bílek.

Od Bukeleho se pak chce inspirovat v otázce potírání kriminality a gangů. Hodlá postavit pět nových věznic s nejvyšší ostrahou, které mají navýšit kapacitu o půl milionu míst. Současně chce snížit věk trestní odpovědnosti. Za závažné trestné činy by podle jeho představ byli nezletilí od 14 let souzeni jako dospělí.

Nejvyšší soud veřejně obviňuje z toho, že pronásleduje jeho rodinu. A přiznává, že by v případě zvolení omilostnil svého otce Jaira. „Nemůžu se od něj distancovat. Budu bránit jeho i jeho vládu. Ta umírněnost se projeví v tom, jak mluvím o svých nápadech,“ citoval ho americký deník The Washington Post.

Průzkumy z tohoto týdne naznačují, že Brazílii čeká o víkendu vyrovnaný souboj. Podle politologa Bílka je favoritem Bolsonaro, jemuž pomáhá názorová blízkost s Donaldem Trumpem i trend pravicových lídrů v současné Latinské Americe.

Lula naproti tomu své zahraniční spojence ztratil. „Kolumbijský prezident prohrál, v Chile vládne pravicový prezident a o Venezuele se ani bavit nebudeme. Rusko jako spojenec nikoho moc nevzrušuje a Čína, to je standard,“ vypočítává Bílek. „Dnes už levice tolik netáhne i proto, že pro ni nemáte vzory a příklady.“