Článek
Ruští vojáci se ke Kupjansku už přes rok plíží opuštěnými plynovody – čtyřmi původně sovětskými potrubími, která se přes řeku Oskil slévají do dvou.
Trubkami o průměru kolem jednoho metru musí urazit 15 kilometrů, někdy v nich celé dny čekají, než se shromáždí dost lidí a materiálu. Tak popsala boje reportáž listu The Kyiv Independent z pozic brigády Charcija.
„Nechápali jsme, jak velký problém to je, a neuvědomovali si, kolik nepřátelských vojáků se do toho zapojilo,“ citoval deník The Wall Street Journal (WSJ) vyjádření zástupce velitele brigády s přezdívkou Abat.
Potrubí se prakticky zcela nedalo zničit. I když v něm letecká puma zanechala pětimetrovou díru, Rusové ji prostě podhrabali. Obránci tak vedli nekonečnou bitvu s vynalézavým a vytrvalým protivníkem.
O pronikání za linie věděli od loňska. Ruští vojáci v potrubí vyřezávali otvory a prokopali se na povrch, odkud vypouštěli drony. Poté se opět stahovali pod zem. Letos na jaře Ukrajinci pochopili, že samotné ničení výstupů stačit nebude. „Museli jsme je zatlačit zpátky do těch tunelů,“ sdělil Abat.
(Text pokračuje pod grafikou.)
Ukrajinská armáda proto podnikla operaci nazvanou podle pohanského boha podsvětí Veles. Využila stejnou taktiku jako nepřítel a skrytá v podzemí obešla ruské pozice.
Manévr pomohl zabránit ruským jednotkám v postupu do ukrajinského týlu kolem Kupjansku, napsal Kyiv Post.
Boje v podzemí
Když brigáda Charcija vyslala do tunelu pozemní bezpilotní vozítko, zjistila, že ruští vojáci na různých místech vybudovali z pytlů s pískem barikády, na nichž byly rozmístěny kulomety. Později Ukrajinci odhalili, že Rusové v okolí barikád kopali do stran i hlouběji pod zem a vytvářeli rozsáhlá zázemí, v nichž museli trávit i několik měsíců.
K ničení barikád používali zmíněná vozítka naložená výbušninami. Někdy se stroje nedokázaly prodrat kolem zničených překážek a mrtvých těl. V místech barikád mohou být bojující vojáci od sebe vzdáleni pouhé čtyři metry.
„Když jsme zabili jednoho nepřítele, hned za ním byl další,“ poukazuje Abat.
Jednotky se pohybovaly trubkami o průměru kolem jednoho a půl metru. Bojovalo se převážně pomocí těžkých kulometů a vojáci při tom nosili plynové masky. Zápach plynu a mrtvých těl byl tak silný, že se uniformy poté musely několikrát vyprat v octu, popsal deník WSJ náročnost střetů.
Psychickou zátěž při boji v podzemí dokládá i svědectví ruského nezávislého média Astra o tom, že se uvnitř potrubí ruští vojáci dusili, propadali panice a brali si život.
Navzdory nebezpečí a všudypřítomnému pocitu klaustrofobie se ukrajinští vojáci svým velitelům svěřovali, že často dávají tomuto podzemnímu boji přednost před tím na povrchu, kde jim neustále hrozí útoky dronů.
