Článek
Každý by měl dobře zvážit, komu a za jakým účelem poskytne své osobní údaje. Aby nebyl zaskočen jako jednadvacetiletá Anna z Moravskoslezského kraje. Ta nedávno zjistila, že její jméno figuruje v databázi Svazu lyžařů ČR mezi závodníky ze spolku Český snowboarding. Zaregistrována byla už 23. října 2018 v Praze.
„Hrála jsem tenis, na snowboardu jsem stála jen jednou v životě a do tohoto klubu jsem se nezapisovala. Navíc nepocházím z Prahy,“ podivuje se mladá žena. Na stránkách České unie sportu si následně ověřila, že ji lze mezi členy klubu dohledat i podle rodného čísla.
Seznam Zprávy zjistily, že podobných „závodníků“ s nulovými či minimálními zkušenostmi s jízdou na prkně mohou být i stovky s ohledem na shodný termín registrace. Spolek Český snowboarding, který nyní uvádí 3165 členů, je „nabíral“ i na olympijských festivalech, které se uskutečnily v roce 2014 v Praze a o čtyři roky později v Brně a Ostravě. Účastníci si tam mohli zdarma zapůjčit sportovní vybavení, přičemž předtím vyplnili formulář, na jehož základě byli následně zaregistrováni.
V Ostravě, jak si později vybavila, byla před osmi lety také Anna. „V té době mi bylo třináct, papíry nutné k vypůjčení vybavení za mě vyplňovali rodiče, takže nejsem schopna říct, jestli vyplňovali i něco jako přihlášku,“ uvedla.
Někdejší snowboardový reprezentant a nynější předseda Českého snowboardingu Martin Černík tvrdí, že účastníci věděli, co podepisují, formuláře prý obsahovaly i souhlas s členstvím. „Registrace byly vyplňovány v papírové formě v rámci olympijských parků a dalších akcí a následně přepisovány do systému,“ uvedl mimo jiné (viz níže).
Kvůli vícero stížnostem se ale nyní spolek chystá svou databázi prověřit a aktualizovat. „Na základě vaší iniciativy jsem se rozhodl revidovat členskou základnu. Chceme e-mailem oslovit členy, aby se vyjádřili, zda chtějí zůstat součástí Českého snowboardingu a svazu lyžařů, nebo chtějí vystoupit, abychom situaci napravili,“ podotkl Černík.
Video z olympijského festivalu v roce 2014:
Překvapená svou registrací mezi snowboardovými jezdci je také devatenáctiletá Klára, která hraje volejbal na Zlínsku. Ani ona se jízdě na prkně nikdy nevěnovala, natož závodně. Společně se svými příbuznými si matně vzpomíná, že před lety navštívili zmíněný olympijský festival v Ostravě a se sestrou tam vyzkoušeli některé sportovní disciplíny. Nepamatuje si ale, že by se přihlašovala do snowboardového klubu.
Obdobných případů zaznamenaly Seznam Zprávy vícero. Šlo třeba o čtrnáctiletého hokejového brankáře Robina z Brna nebo stejně starou Aishu z téhož města, která se věnuje házené. I ta se v evidenci Českého snowboardingu ocitla po návštěvě olympijského parku. „Vždyť Aisha ani nikdy nebyla na horách, nikdy nestála na lyžích,“ podivila se její trenérka Lucie Machová.
Důležitý je účel sbírání dat
Zásadní otázkou je, k čemu se mladí lidé a případně jejich rodiče při olympijských akcích skutečně zavázali a zda opravdu souhlasili i se vstupem do snowboardového spolku. Předseda Českého snowboardingu Martin Černík slíbil Seznam Zprávám dohledat původní registrační formulář, který by to mohl objasnit. Kvůli pobytu v zahraničí se mu je ale nakonec nepodařilo zajistit, poslal pouze textové vyjádření s popisem procesu (viz box).
„Pokud někdo rozporuje vyplněnou registraci, můžeme ji zkusit dohledat, ale potřebujeme k tomu celé jméno a kontaktní údaje,“ uvedl také.
Jak se lidé „upsali“ klubu
- Formuláře a souhlas s členstvím: Účastníci olympijských festivalů, kteří chtěli zdarma využít sportovní vybavení, výuku nebo soutěže, podle předsedy Českého snowboardingu Martina Černíka vyplňovali na místě papírové formuláře. Uváděli v nich jméno, příjmení, rodné číslo, adresu, e-mail a telefon a podepisovali také souhlas s členstvím v klubu. Za nezletilé podepisoval zákonný zástupce. „Všechny registrace probíhaly na místě písemnou formou. Po skončení akce byly přepsány do elektronické podoby a uloženy v archivu,“ uvedl Černík.
Josef Štípský, sekční ředitel z Úřadu na ochranu osobních údajů, upozorňuje, že pokud lidé poskytli své osobní údaje kvůli vyzkoušení sportovních disciplín, neznamená to automaticky, že je pořadatelé mohli použít i k registraci do sportovního klubu.
Podle něj je při řešení těchto případů nutné vždy posoudit, za jakým účelem byly údaje původně získány, co bylo lidem sděleno a na jakém právním základě byly osobní údaje následně zpracovávány. „Absentuje-li právní titul, pak by se jednalo o nezákonné zpracování v rozporu s GDPR,“ zdůraznil Štípský.
Státní podpora podle počtu členů
Jenže nejde jen o právní rovinu, ale i o to, zda takto rozšířená členská základna nepřinesla Českému snowboardingu i více peněz z dotací.
Předseda klubu Martin Černík původně striktně odmítl, že by klub získával peníze od státu na základě počtu zaevidovaných členů. Jenže Seznam Zprávy v dotačních přehledech dohledaly, že Český snowboarding figuroval mezi příjemci podpory z programu Můj klub v letech 2019 a 2020. A v obou případech je uvedena částka přes 1,4 milionu korun.
Přitom právě u programu Můj klub, který podporuje sportování dětí a mládeže, se výše dotace odvíjí od počtu mladých sportovců splňujících stanovené podmínky. Počet vykázaných členů tak mohl sehrát podstatnou roli.
Předseda klubu Černík následně potvrdil, že klub peníze čerpal, nicméně zpochybnil celkový objem. „Částka, kterou uvádíte, se čerpala jedenkrát, ne dvakrát, zejména na vybavení snowparků, nákup překážek a bezpečnostních prvků,“ tvrdil.
Další podporu podle něj klub získal na pokrytí ztráty po zrušení Světového poháru kvůli covidovým opatřením a později na obnovení činnosti, pořádání soutěží a náborových akcí, tréninková soustředění a materiální vybavení po pandemii. „Žádali jsme na věci, které používaly všechny kluby,“ podotkl Černík.
Dotace na hlavu
- Dotace podle počtu sportovců: V programu „Můj klub“ se pro rok 2026 používá platba na hlavu (kapitační). Za nesoutěžního sportovce připadá 1100 korun, za sportovce s více než šesti soutěžemi ročně 4000 korun a za soutěžícího ve věku 12 až 18 let při splnění stejné podmínky 5000 korun. Jde o příspěvek na chod celého klubu, včetně dospělých.
- Jak se členství ověřuje: Podle Národní sportovní agentury je dokladem aktivního členství zaplacený členský příspěvek. U většiny sportovců se ověřuje také členství ve sportovních svazech a účast v soutěžích prostřednictvím jejich informačních systémů. Od roku 2027 má lidem umožnit kontrolu údajů také Portál občana.
Zda klub při čerpání dotací skutečně splnil všechny podmínky i co se týče deklarované členské základny, teď prověří Národní sportovní agentura. Ta upozornila, že dotace klubům do roku 2020 rozdělovalo ministerstvo školství a agentura tuto agendu převzala až od roku 2021. „Vaše dotazy přijímáme jako podnět ke kontrole a vyžádáme si přímo od ministerstva spisy spolku Český snowboarding. O výsledku vás budeme informovat,“ uvedla Denisa Doležalová, mluvčí sportovní agentury.
Zároveň připustila, že verifikace údajů o členech sportovních organizací je obecnější problém. Od poloviny příštího roku si podle ní ale lidé budou moci ověřit své členství prostřednictvím Portálu občana. A případně ihned požádat o zrušení. Stejnou možnost mají získat také zákonní zástupci nezletilých dětí.
Zjistit, u jakého sportovního klubu je kdo zaregistrován, lze už dnes po zadání rodného čísla na stránce České unie sportu.
„Nemám na to prachy“
Předseda klubu Český snowboarding Martin Černík přiznává, že svou členskou základnu dlouhodobě systematicky nekontrolovali. Vysvětluje to nedostatkem lidí i peněz. „Nemám prachy na to, abych zaplatil nějakou sekretářku, která by se tomu věnovala,“ uvedl.
Spolek podle něj funguje v několika málo lidech, převážně prý na dobrovolnické bázi, a soustředí se hlavně na pořádání závodů. „Je to i naše chyba, ale měli bychom to nějak řešit,“ připustil Černík, že revize členstva je nezbytná.
S přispěním Vojtěcha Blažka.
