Článek
Čtyři významné byznysové skupiny letos získaly od České národní banky (ČNB) licenci na provozování investiční společnosti spravující fondy, které mohou získávat kapitál od veřejnosti. Vlastní „investičku“ mají od letoška nově skupiny PPF, Penta, Trinity a realitní holding CPI. Posledně jmenovaná skupina však investiční společnost získala nikoliv založením na „zelené louce“, ale převzetím od zkrachovalé skupiny RSBC.
Investiční společnost je firma s licencí od ČNB, která spravuje investiční fondy. Majetek ve fondech přitom patří investorům, nikoli této společnosti. V byznysu okolo fondů, v nichž už je majetek přes jeden bilion korun, ale přesto mají investiční společnosti klíčovou roli. Vybírají investice fondů, rozhodují o nákupech a prodejích aktiv, řídí rizika a zajišťují provoz fondu v souladu s regulací. Za to od fondů inkasují poplatky.
„Vstup velkých skupin je důsledkem dosavadního rozvoje sektoru investičních fondů, které se staly významným nástrojem financování podnikatelských aktivit a správy majetku. Další hráči přinášejí nový kapitál, distribuční možnosti i potenciál rozšířit nabídku investičních strategií,“ uvedla ředitelka Asociace pro kapitálový trh České republiky Jana Brodani. „Je zjevné, že fondové struktury se již staly významnou součástí financování české ekonomiky. Je však klíčové, aby s rostoucí kvantitou se udržovala i kvalita.“
Vstup nových velkých hráčů na trh kopíruje trend posledních let. Podle databází ČNB má v současnosti licenci investiční společnosti 62 firem. Téměř polovina všech, které v Česku působí, získala oprávnění až v posledních sedmi letech. Největší příliv nastal od roku 2024, kdy přibylo celkem 17 nových, tedy více než čtvrtina současného trhu.
ČNB coby regulátor dohlížející na investiční společnosti a fondy dává nárůst do souvislosti mimo jiné se změnami, k nimž v centrální bance došlo před třemi lety.
„Po reorganizaci na podzim 2023 došlo k začlenění agendy licencování (nejen) investičních společností do dohledového útvaru, což přineslo pozitivní synergický efekt. Nárůst počtu udělených nových licencí nicméně není dán pouze zefektivněním vnitřních procesů, ale zejména obecným nárůstem počtu podaných žádostí, který v posledních letech ČNB eviduje,“ sdělil Jaroslav Krejčí z mediálního oddělení České národní banky.
Milionová „vstupenka“
Licence umožňuje firmám obhospodařovat investiční fondy. To je v posledních letech čím dál populárnější kanál pro financování firem kapitálem od veřejnosti. Platí to zvláště fondy kvalifikovaných investorů, do nichž je minimální „vstupné“ milion korun. Takových už je v Česku 651 a spravují majetek za 1,3 bilionu korun.
Rolí investičních společností je spravovat fondy, které hospodaří s cizím majetkem, a dbát mimo jiné na to, aby jednaly v zájmu investorů. Obhospodařovatel nese rovněž odpovědnost za správné ocenění majetku fondu.
Nemálo investičních společností ale vlastní stejní lidé, kteří založili fond. Zakladatelé fondů se přitom mohou lišit od investorů. Zatímco zakladatelem fondu může být jeden podnikatel, držitelů investičních akcií přicházejících zvenčí může být velké množství. Musejí se spoléhat na to, že společnost dohlížející na fungování fondu bude skutečně hájit zájmy investorů.
Na trhu je však běžná praxe, že fond a investiční společnost mají nejen stejného zakladatele, ale navíc fond od této osoby za peníze od investorů zvenčí kupuje její majetek. Takže jeden a týž člověk založil fond, do něhož prodává svá aktiva a současně ovládá investiční společnost, která rozhoduje o obchodech fondu a má dohlížet, aby se tyto transakce děly v zájmu investorů fondu.
„Potenciální střety zájmů v takovémto nastavení jsou inherentní. Samotná existence skupinového propojení však nemusí být problematická, klíčové je, jak jsou tyto vztahy identifikovány, řízeny a transparentně komunikovány investorům. Zásadní význam proto mají nezávislé kontrolní mechanismy, kvalitní oceňování aktiv, transparentnost transakcí se spřízněnými osobami a odpovídající dohled depozitáře. To vše za dohledu regulátora, který nejenom uděluje licence, ale následně na tyto subjekty i dohlíží,“ podotkla šéfka Asociace pro kapitálový trh ČR Jana Brodani. „Pro všechny investiční společnosti bez výjimky platí, že mají jednat v nejlepším zájmu fondu a jeho investorů.“
Otázka ohledně případného střetu zájmů aktuálně vyvstala například u nové Trinity investiční společnosti, která bude spravovat fondy založené finanční skupinou Trinity miliardáře Radomíra Lapčíka.
„Při obhospodařování jednotlivých fondů musí investiční společnost postupovat v souladu s jejich investiční strategií a pravidly stanovenými statutem a jednat v nejlepším zájmu investorů daného fondu, nikoli v zájmu jiné společnosti skupiny,“ sdělila šéfka právního oddělení Trinity Veronika Huml Válová.
„Zvýšenou pozornost budeme věnovat zejména případným transakcím mezi fondem a dalšími společnostmi skupiny. Pravidla pro řízení střetů zájmů byla rovněž součástí regulatorní přípravy investiční společnosti,“ dodala zástupkyně Trinity.
ČNB potvrdila, že situaci okolo investičních společností a fondů se stejnými zakladateli, které investují do projektů těchto osob, sleduje. „Při splnění všech zákonných pravidel není takový způsob obhospodařování vyloučen, podobné modely velkých bankovních skupin již na českém trhu dlouhodobě fungují. ČNB si je rizika přesto vědoma a v této oblasti aktuálně zintenzivňuje navazující dohledové aktivity,“ řekl Krejčí z tiskového oddělení ČNB.
PPF a Arvum
Skupina PPF v případě její nové Arvum investiční společnosti uvádí, že jí spravované fondy do majetku holdingu investovat nebudou.
„Arvum nevzniklo jako nástroj pro investování prostředků klientů do aktiv skupiny PPF. Spuštění prvních fondů očekáváme v následujících měsících po splnění příslušných regulatorních podmínek. Podkladová aktiva těchto fondů se budou skládat primárně z veřejně obchodovaných investičních cenných papírů,“ sdělil mluvčí PPF Leoš Rousek.
Na rozdíl od dluhopisů fondy zpravidla nemají povinnost vyplácet investorům ve fondech pravidelně pevně stanovený úrok. Výnos závisí na výsledcích investic fondu a jeho investiční politice. Investor vydělá, pokud hodnota investičních akcií vzroste a při jejich prodeji inkasuje více, než kolik do fondu investoval.
Investiční akcie
Investiční akcie představují podíl investora na majetku firmy či fondu. Držitel investiční akcie má nárok na podíl na výnosech. Na rozdíl od klasických akcií však zpravidla nemá hlasovací práva na valné hromadě. To vyplývá z faktu, že investiční akcie představují podíl na majetku fondu, není to podíl ve firmě samotné.
Pro velké hráče znamená vlastní investiční společnost možnost kontroly nad důležitým článkem fondového byznysu. Dosud se totiž museli spoléhat hlavně na vnější fondové správce, kteří ale často stojí bokem miliardářských skupin.
„Hlavní motivací je vertikální integrace, vyšší flexibilita při realizaci investičních záměrů a přímá kontrola nad celým životním cyklem portfolia. Pokud skupina spolupracuje s externí investiční společností, zpravidla vystupuje v roli odborného poradce fondu, který vyhledává investiční příležitosti a předkládá návrhy na jednotlivé transakce, zatímco konečné schvalování transakcí, řízení rizik a compliance (dohled nad dodržováním pravidel – pozn. red.) provádí externí obhospodařovatel,“ popsal místopředseda představenstva Codya investiční společnosti Martin Pšaidl.
„Získáním vlastní licence skupina přebírá plnou odpovědnost i rozhodovací pravomoci. To s sebou samozřejmě nese nutnost vybudovat robustní vnitřní aparát, a to od nezávislého risk managementu přes compliance až po metodiku oceňování, což jsou oblasti, které regulátor při licenčním řízení velmi pečlivě zkoumá,“ dodal zástupce Codya.
Jednou ze dvou nejstarších licencovaných „investiček“ na trhu je J&T investiční společnost. Licenci má již od roku 1992, i když na počátku součástí skupiny J&T nebyla. Firma ze skupiny J&T slovenských miliardářských rodin Jakabovičů a Tkáčů je zaměřená výhradně na správu fondů z okruhu holdingu.
Právě na J&T investiční společnosti je rovněž vidět, že vlastní investiční společnost nedává velkým skupinám jen kontrolu nad správou svých fondů, ale že to je také výdělečný byznys. V roce 2025 měla výnosy z provizí a poplatků 3,1 miliardy korun. Z toho vytvořila čistý zisk 1,4 miliardy.
Na trhu jsou však také investiční společnosti, které opakovaně prodělávají. A to hlavně kvůli vysokým provizím, které vyplácejí obchodníkům. Jedním z nekřiklavějších příkladů je v tomto Atris investiční společnost propojená s realitní skupinou Amadeus podnikatelů Václava a Martina Klánových.
V minulém roce prodělala Atris investiční společnost 134,8 milionu korun. V roce 2024 byla v minusu dokonce 183,1 milionu. Kumulovaná ztráta firmy je za minulé roky již 426,5 milionu, vyplývá ze zveřejněných výročních zpráv firmy. Akcionáři Atrisu proto musejí do firmy opakovaně posílat další a další peníze.
Důvodem opakujících se ztrát jsou hlavně vysoké provize, jež firma vyplácí obchodníkům, kteří lákají do fondu investory z řad veřejnosti. Atris měl v posledních letech větší objemy vyplacených provizí a poplatků, než kolik naopak z provizí a poplatků získal.
