Článek
„Začala jsem ten film točit s tím, že jsem nevěděla, jestli zákon vůbec projde a co by to potom znamenalo,“ říká slovenská režisérka Sára Prokopová. Její dokumentární film Přeladění přímo z útrob redakcí zachycuje proměnu tamní veřejnoprávní televize a rozhlasu pod politickým tlakem. Ten postupně vedl ke zrušení koncesionářských poplatků, zániku původního a vzniku nového televizního subjektu, to vše doprovázené personální obměnou zaměstnanců.
„Bylo to celé punk,“ dodává autorka ke vzniku projektu, který tento týden představila na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.
Absolventka ateliéru režie dokumentárního filmu na bratislavské Vysoké škole múzických umení začala točit ještě předtím, než ke změně došlo. Tou dobou byl nový zákon o slovenské veřejnoprávní televizi a rozhlasu pouze ve hře.
Prokopovou nezajímaly ani tak technické aspekty nebo konkrétní ustanovení jako spíše lidská stránka situace. Zaměřila se na lidi uvnitř instituce a na to, zda a jak jsou schopni odolat plánovaným změnám. To ji postupně vedlo až k zachycení stávkového výboru. Nic z toho, co se na plátně nakonec odehrává, nebylo předem naplánované, zdůrazňuje.
Podle analýzy slovenské Transparency International se obsah zpravodajství slovenské veřejnoprávní televize a rozhlasu RTVS postupně měnil od parlamentních voleb 2023, po nichž se k moci vrátil Robert Fico. Jeho vláda následně v létě 2024 transformovala veřejnoprávní RTVS na státní STVR. Spolu s příchodem nového vedení nastaly změny, které opakovaně kritizovala opozice i mnoho zaměstnanců.
Trailer z filmu PřeladěníVideo: MFDF Ji.hlava
Ve zpravodajství podle Transparency International došlo k odklonu od objektivity, kleslo zastoupení odborníků, naopak vzrostla politizace zpráv. Častěji chybí kritické zhodnocení vládních kroků a přibylo pozitivního PR Ficovy koalice, uvedla organizace. Na protest proti zásahům do vysílání z média odešli někteří reportéři.
Potřebu toto vše zachytit Sára Prokopová přičítá pocitu, který měla na začátku, tedy že dochází k významné společenské změně, jíž je nutné zdokumentovat. Překvapilo ji, jakou jí protagonisté při natáčení dali důvěru. „Opravdu jsem s nimi mohla být úplně všude a neměli s ničím vůbec žádný problém, nic mi nezakazovali natáčet,“ vypráví filmařka.
Postupně si uvědomila, kde má hranice v tom, co skutečně chce točit a co už pro snímek nezbytné není. Lidé, se kterými spolupracovala, jí byli od začátku velmi sympatičtí, připouští.
Dokumentaristku překvapilo, jak rychle proces proběhl. „Původně jsem předpokládala, že natáčení filmu, respektive archivního materiálu, bude trvat mnohem déle,“ poznamenává ke skutečnosti, že natáčení zabralo dva a půl roku. Sára Prokopová si z něj odnesla, že radikální transformace nemusí být na první pohled zjevná a nemusí mít podobu dramatických událostí, jako je například výbuch bomby. „Jsou to vlastně takové plíživé změny,“ dodává.
Režisérka věří, že Přeladění může sloužit také jako varování a příklad, jak podobným situacím čelit. V září se přestěhovala do Prahy. „V souvislosti s debatami o zrušení koncesionářských poplatků v Česku, které probíhaly už dříve a v posledních dnech opět zesílily, jsem začala pociťovat určité déjà vu. Moc držím palce, aby se vám to nestalo,“ konstatuje.
Myslí si, že právě její film může být v tomto ohledu cenný – může ukázat, jakým krokům se vyvarovat, co nedělat nebo jak v určitých situacích postupovat. „Mám teď na mysli tu veřejnost, která se u nás na Slovensku vlastně k těm protestům příliš nepřidala v takové míře, která by mohla skutečně něco změnit,“ upřesňuje.
Film Přeladění zařadil jihlavský festival do sekce Zvláštní uvedení.
Ohledně tamního publika Sára Prokopová neskrývá zklamání. „Jsem na slovenské diváky naštvaná, protože mám pocit, že jsme tu šanci promarnili,“ reaguje. „Ale ať jdou příští rok volit a ať volí správně,“ apeluje. Českým divákům zase vyjadřuje podporu. „Jsme s vámi, buďte s námi a doufám, že se nenecháte odradit.“
Film v Jihlavě uvedla jedna z protagonistek Martina Kubániová, která ve slovenské televizi v době změn působila. Na festivalu popsala, jak se veřejnoprávní televize po volbách postupně proměňovala. Už zrušení koncesionářských poplatků podle ní představovalo první krok k ovládnutí médií. Následně vláda bez odborné veřejné diskuse prosadila zákon, kterým RTVS zrušila.
Ve zpravodajství se proměny projevily výrazným zastoupením koaličních politiků, na což podle novinářky poukázaly analýzy slovenské pobočky Transparency International nebo organizace MEMO 98. Ty naposledy letos se dvěma dalšími nevládními organizacemi podaly slovenskému mediálnímu regulátorovi stížnost pro podezření z chybějící objektivity a vyváženosti ve zpravodajství veřejnoprávní slovenské stanice.
Zvláštní uvedení snímku Přeladění režisérky Sáry Prokopové proběhlo na MFDF Ji.hlava v doprovodu protagonistek.
Změny se dotkly publicistiky, kde byly zrušeny některé pořady, vloni například Večer s Havranom moderátora Michala Havrana, a vznikly nové, jako Teraz takto s Ankou Žitnou. Tuto diskusní relaci novinářka Kubániová vnímá jako zaujatou a servilní vůči současné vládě. Na možné porušování objektivity podle ní upozorňují také některé komise v rámci příslušné rady.
Kubániová upozorňuje i na takzvanou „koaliční tečku“, kdy reportáže zpravidla končí vyjádřením představitele vládní koalice.
V letos zveřejněném žebříčku svobody médií vydaném Reportéry bez hranic se Slovensko umístilo 37. ze 180 hodnocených zemí.
