Článek
Pondělí 17. března 2008. Jednotka českých elitních vojáků doprovází dánské humanitární pracovníky v městečku Gerešk na jihu Afghánistánu. Prochází tržištěm, zjišťují u místních lidí, jakou pomoc potřebují. V tom okamžiku se ozve silný výbuch. Útok sebevražedného atentátníka ničí vše kolem.
Na místě zemřou dva Dánové, čtyři Afghánci včetně tlumočníka a také český vojenský policista Milan Štěrba. Muž přezdívaný Bosňák, na kterého ve čtyři a půl tisíce vzdálené Malé Losenici na Vysočině čekala manželka a malý syn. Vrátit se měl za dva týdny. Bylo mu čtyřiatřicet.
„Stačil jediný pohled a lidé za ním šli. Přirozenou autoritou je motivoval. Věděli, že je ani v tom nejhorším průšvihu nenechá na holičkách,“ vzpomínal později pro MF Dnes Štěrbův velitel, podplukovník Krčmář.
Milan Štěrba se stal v roce 2008 prvním Čechem, který padl přímo při střetu s nepřítelem v boji proti terorismu, a druhým vojákem české armády, který zemřel v Afghánistánu. Rok před ním zahynul voják české armády Nikolaj Martynov, a to při nečekaném sesuvu půdy.
Celkem padlo v Afghánistánu čtrnáct českých vojáků. Prezident Petr Pavel letos při oslavách 28. října tři z nich vyznamenal medailemi Za hrdinství v boji - Milana Štěrbu, Roberta Vyroubala a Adriana Wernera.
Zleva: Milan Štěrba, Robert Vyroubal, Adrian Werner.
Vyznamenání za Milana Štěrbu převzala při středeční ceremonii jeho manželka Soňa Štěrbová. „Jsem ráda, že se válečným veteránům, i těm novodobým, dostalo pocty. To byl můj největší hnací moment pro to, abych sem přišla. Nedělám to pro sebe, dělám to pro manžela,“ řekla Seznam Zprávám po ceremoniálu.
Podotkla, že se za osmnáct let od toho, co její manžel padl, změnil způsob, jakým společnost vnímá válečné veterány a jak se o ně stará.
„Péče o válečné veterány je dnes zaštítěná ministerstvem, existují i různé skupiny. Ale v době, kdy se to stalo, tolik možností nebylo. Lidé neměli takové informace, jaké dnes mohou z médií dostat. Před osmnácti lety to lidé viděli trochu jinak. Stylem, že to byl žoldák. Bylo to nepříjemné,“ vzpomíná.
Soňa Štěrbová po udělení vyznamenání.
Osudný rok 2011
Robert Vyroubal zemřel tři roky po Štěrbovi. K tragické události došlo v květnu 2011 nedaleko vesnice Salar v provincii Wardak.
Poradní a výcvikový tým zrovna mířil na pravidelné setkání s místními obyvateli, když jejich obrněné vozidlo Iveco najelo na improvizované výbušné zařízení schované v propustku pod asfaltovou silnicí. Kromě jedenatřicetiletého Roberta Vyroubala, který ve vozidle jel jako střelec operátor, zemřel i afghánský tlumočník, dva vojáky exploze zranila.
Vyroubal se narodil ve Šternberku, doma na něj čekala žena a malý syn. „Opustil nás jeho úsměv, jeho nakažlivý optimismus a síla, kterou často dodával většině z těch, co ho znali,“ napsali později vojáci v reakci na smrt svého kamaráda.
Jen několik měsíců po Robertu Vyroubalovi padl třetí vyznamenaný voják Adrian Werner, rodák z Českého Těšína, příslušník 2. jednotky výcvikového a poradního týmu. Toho postřelili 6. července 2011 při útoku na českou předsunutou základnu v provincii Vardak.
Po ošetření na místě jej další den převezli armádním speciálem do Česka. Nejdříve se léčil v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, později jej přemístili na specializované pracoviště do vojenské nemocnice v Olomouci. Tam v říjnu 2011 následkům zranění podlehl. Zanechal po sobě manželku.
„Naše země si své hrdiny nemusí vymýšlet. Náš národ, nejen Češi, protože Adrian byl Polák, své hrdiny má. Muže a ženy v uniformě. Ukázněné, neokázalé, ale s železnou vůlí a odvahou. Jdou tam, kde je republika potřebuje. Najdeme je na těch místech, kam se jiný neodváží. A co by jinak bylo statečností a opravdovým hrdinstvím, když ne právě toto?“ pronesl nad rakví Adriana Wernera při posledním rozloučení tehdejší ministr obrany Alexandr Vondra.
Od roku 1990 padlo na zahraničních misích 31 českých vojáků. Dalších šest zahynulo ve službě při neštěstích v Česku. Jak už bylo řečeno, čtrnáct padlých si vyžádaly mise v Afghánistánu, o jednoho více než při operacích v bývalé Jugoslávii.
