Prezidentský historik: Trump selhal jako lídr, proto ztratil podporu

/Od zvláštního zpravodaje ve Spojených státech/

Existuje celá řada náznaků, že by úterní volby do amerického Kongresu mohly pro Donalda Trumpa a jeho republikány dopadnout pořádným výpraskem.

Mnozí analytici poukazují na prezidentovu historickou nepopularitu, na stále vysokou inflaci, neoblíbenou válku v Íránu či na fakt, že republikáni z některých států stáhli finanční prostředky, protože takový stát považují za ztracený. To je případ klíčové Severní Karolíny. Republikáni musí navíc hájit své letité bašty, jako například senátorská a guvernérská křesla v Kansasu a Texasu.

Demokraté ale mohou po úterní noci zažít obrovské rozčarování. Průzkumy totiž v posledních cyklech výrazně podhodnocovaly hlasy konzervativních voličů, řada letošních klání je přitom víceméně vyrovnaná, nebo v nich demokraté vedou jen v rámci statistické chyby.

Prezidentský historik a někdejší kurátor Nixonovy prezidentské knihovny a muzea Timothy Naftali v obsáhlém rozhovoru pro Seznam Zprávy dává větší šance demokratům, má ale za to, že je výsledky mohou nepříjemně překvapit. Donald Trump bude podle něj každopádně případnou prohru napadat, zpochybňovat a relativizovat.

„Nemám nejmenší pochybnosti o tom, že prezident a jeho tým se nejen připravují napadnout vše, co napadnout půjde, ale také se chystají prohlásit, že k žádné modré vlně (triumfu demokratů) nedošlo – a tím naznačit, že si prezident vedl dobře,“ říká Naftali.

Podobně jako celá řada expertů se i on domnívá, že demokraté získají Sněmovnu reprezentantů, kontrola nad Senátem jim ale může utéci. Naftali se domnívá, že by totiž republikáni mohli uspět v Maine, kde už popáté kandiduje republikánka Susan Collinsová (jediná konzervativní senátorka v demokratickém státě), a také v Michiganu. Zde o historii bojuje demokrat Abdul El-Sayed, který by se mohl stát vůbec prvním senátorem muslimského původu.

„Otázka tedy zní: Pokud jste volič, hlasujete na základě emocí a znovu volíte svého kulturního avatara, který se vám líbí, nebo hlasujete na základě, jak se u nás říká, problémů od kuchyňského stolu?“ ptá se historik.

Je to vlastně otázka položená republikánům. Podle něj v těchto chvílích vládne u konzervativních voličů - především v myslích členů radikálního křídla MAGA - rozpor mezi jejich silnými sympatiemi k Trumpovi a těžkou ekonomickou realitou současných USA, kde díky prezidentově celní politice a válce v Íránu podražilo kde co: od pohonných hmot přes potraviny, hnojiva až třeba po výši úrokových sazeb hypoték.

„Prezident nesplnil některé základní požadavky kladené na vůdce. A to z pohledu lidí v částech země, kde obvykle volí republikány. Nestali se z nich demokraté. Jde o to, že u nich vidíme napětí mezi loajalitou ke kmeni, kultu a tím, co vidí kolem sebe, tedy evidentně se zhoršující ekonomické podmínky.“

Nedávno jsem strávil celý týden v konzervativním Kansasu a mluvil s farmáři, kteří Trumpa v posledních letech vehementně podporovali. Teď jsem u nich viděl změnu v postoji, byli ochotni prezidenta dokonce kritizovat. Evidentně s tím ale vnitřně bojovali. Znamená to podle vás to, že se od Trumpa jeho nejvěrnější odvracejí, nebo tyto volby prostě jen vynechají?

Účast voličů bude rozhodující. Právě proto prezident v těchto dnech jezdí do států, kde mají republikáni drtivou převahu. Nejde o to, aby lidi přesvědčil. Jde o to, aby se ujistil, že půjdou volit.

Je to velmi zajímavé. Rozsah pravděpodobných změn je mnohem větší než před dvěma měsíci. Nikdo například nemluvil o Kansasu. (Demokratický kandidát Roy) Cooper ze Severní Karolíny nebyl považován za jasného favorita. A (demokratický kandidát v Texasu James) Talarico neměl mít vůbec žádnou šanci, teď je tam senátní souboj přinejmenším vyrovnaný.

Zdá se, že republikáni vsadili své karty na démonizaci demokratů, které opakovaně označují za socialisty a komunisty. Pro mě osobně bylo šokující slyšet v terénu to, jak republikánští kandidáti do Senátu o demokratech také tvrdí, že podporují nucené operace na dětech s cílem změnit jejich pohlaví. Myslíte si, že by na takové strašení mohli voliči opravdu slyšet?

Víte, byl jsem nedávno v Budapešti - v den voleb (do parlamentu). Část mé rodiny pochází z Maďarska, takže vím, jak diktátoři a autokrati spoléhají na strach. Je to součást jejich taktiky. Hledají zdroje předsudků a rozporů a zveličují je. A dělají to všude. Není to jen americká záležitost.

Téma transgender lidí republikáni prostě shledali užitečným, i když v procesu změny pohlaví je jen velmi malé procento americké populace. Republikáni z hnutí MAGA zkoušejí všechno, aby voliče dostali na svou stranu, takže využívají i tento konkrétní tlakový bod. Jestli to funguje, nebo ne, když je benzin tak drahý? To nevím.

Demokraté si na druhé straně uvědomují, že byli příliš vágní při vysvětlování, jak transgenderová otázka zapadá do širšího hnutí za občanská práva. Neudělali to a teď jsou i proto vystaveni těmto útokům a jsou tak zranitelní.

Ale znovu: Když je benzin tak drahý, když je země ve válce s Íránem, kterou mnoho Američanů nechápe, když jsou domy pro většinu Američanů ze střední třídy nedostupné, je pro mě těžké uvěřit, že by otázka transgender lidí, jakkoli významná pro velmi nábožensky založené Američany, nakonec mohla být rozhodujícím faktorem.

Co se týče komunisticko-socialistického prvku, také nevím. Neexistuje přece jediný demokratický názor, že? Není to tak, že by to byl kolektivní názor celé strany. A není mi jasné, jestli vůbec existuje nějaká jednotná demokratická elita. Mluvím o politické elitě.

Nevěřím, že sázka na strašení socialismem zabere. Nežijeme v době studené války, kdy opravdu šlo o existenční hrozbu, kterou pro USA představoval tehdejší Sovětský svaz. To už je dávná vzpomínka. Většina voličů není dost stará na to, aby si studenou válku vůbec pamatovala.

Každopádně si myslím, že demokraté doufají, že volby dotáhnou do vítězného konce s širokou koalicí. Jakmile ale začnou vládnout, opět vzplane napětí mezi demokratickými socialisty a centristickými demokraty. Už jsme to ostatně viděli v období Bidenovy vlády. Pro demokraty to bude velká výzva.

Co mě nepřestává udivovat, je emocionálně silná vazba, kterou velká část Američanů navzdory těžkým životním podmínkám stále pociťuje k Donaldu Trumpovi. Příznivci z jeho hnutí MAGA ho brání za každou cenu…

No, ale kdybychom my dva jeli na venkov v Maďarsku, neviděli bychom to samé u (bývalého premiéra Viktora) Orbána?

Zřejmě ano.

Proč by to u Američanů mělo být jinak?

Myslel jsem si, že jsou Američané vychováváni ve společnosti, která podporuje a vyzývá ke kritickému myšlení…

Ale je tomu opravdu tak?

Myslím, že na univerzitách určitě…

Víte, během pandemie jsme seznali, jak bleskově může kritické myšlení zmizet v okamžiku změny a strachu. Jsme jen lidské bytosti, že? Lidé mají své silné a slabé stránky.

Zmínil jsem Maďarsko, protože o něm něco vím. A myslím, že kdybychom se vydali do venkovských oblastí Slovenska, viděli bychom stejné přimknutí se k Robertu Ficovi.

Rozdíl s USA je snad jen v tom, že tam nekupují vůdcovy čepice, tak jako tady u nás. Obchodní stránka i ve spojení s politikou je tak americká!

Kde se ale tedy vzala ta bezmezná podpora, kterou k Trumpovi velká část Američanů stále pociťuje? Jde o lidi, kteří nepatří do hlavních kulturních center společnosti. V mnoha ohledech představují svou vlastní tradiční kulturu, ale nejsou těmi, kteří vytvářejí tu nejprogresivnější kulturu. Cítí se stále vyloučení a chovají zášť vůči elitám. Trump tuto zášť spojil s konceptem charismatické televizní celebrity, za kterou se vydává.

Už v 90. letech nebyl žádným podnikatelským esem, už tehdy byl vyřazen z vyšší společnosti a patřil do minulosti. Našel se ale v televizi. O to jde, o televizní image.

Díky tomu se z něj stala mezinárodní celebrita. Takže tu máme cynické spojení Trumpa s výše zmíněnou nespokojeností. Nespokojenost mezi lidmi, s nimiž se Trump přitom vůbec nemůže ztotožnit. To je druhá stránka věci. Není farmář, nikdy nepatřil k dělnické třídě. Je to dědic z bohaté rodiny.

Jak si podle vás bude historie pamatovat Donalda Trumpa?

Mnohem víc mě zajímá, jak si historie zapamatuje Trumpovu éru. A nevím, jak tahle éra skončí. Pokud Donalda Trumpa v roce 2029 nahradí nějaká „trumpovská“ postava, myslím, že historici řeknou, že Donald Trump změnil americkou politickou kulturu na celou generaci nebo i déle.

Pokud voliči Trumpa odmítnou, protože selhal jako lídr, může to naopak vést k proměně vztahu mezi vládou Spojených států a americkým lidem pod vedením jiné Demokratické strany, zřejmě daleko více populistické.

Co se světa týče, myslím, že už teď můžeme říci, že Donald Trump zvýšil míru obav ohledně Spojených států na úroveň, jaká tu nebyla od roku 1941. Rozumní vůdci mnoha zemí dnes vědí, že Spojené státy jsou jen jednu volbu od toho, aby se staly podezřelou supervelmocí.

Skutečnost, že americká vláda pod Trumpovým vedením zneužila moc Spojených států ke korupčním účelům, je poučením, na které svět hned tak nezapomene. A myslím, že to je problém, který bude ještě nějakou dobu viset nad zahraniční politikou USA.

Vůdci ale činí rozhodnutí na základě svých zájmů a zájmy se obvykle nemění. Předpokládám tedy, že po Trumpovi, pokud ho nenahradí (viceprezident J. D.) Vance, dojde k opětovnému sblížení spojenců. To však neznamená, že skepticismus zmizí, protože koneckonců jsme byli svědky obnovení spojenectví za (prezidenta Joea) Bidena, ale během čtyř let bylo po všem.

Americká politická kultura a rovnováha sil v této zemi se tak bude odvíjet od toho, kdo Trumpa nahradí. Očekávám, že nás čekají dva těžké roky, protože Donald Trump neopustí Bílý dům v klidu.

Léta jste pracoval jako kurátor knihovny bývalého prezidenta Richarda Nixona. Myslíte si, že historie bude k tomuto prezidentovi shovívavější? Protože on je svým způsobem symbolem amerického nečestného politického stylu. Jak se ale na jeho účinkování v Bílém domě díváte dnes, v éře Donalda Trumpa, kterého obklopuje tolik skandálů a korupčních afér?

Richard Nixon si zaslouží pozornost za své seriózní názory na zahraniční politiku. A pokusil se o některé významné reformy v USA. Byl ale také zkorumpovaný a fanatický. I on zneužil federální moc ze špatných důvodů. I on se snažil ublížit svým politickým nepřátelům.

Dělal to v takovém měřítku, v jakém to dělá Trump? Ne. Richard Nixon vlastně věřil v americký ústavní systém, jen se snažil dělat věci tajně. Chtěl ho obejít, ale nechtěl, aby lidé věděli, že se ho snaží obcházet.

Měl smysl pro stud, proto to dělal tajně. Donald Trump říká věci otevřeně, protože se nikdy trapně necítí, i když by měl.