Článek
Sedmikrásky, chrpy anebo koniklece. Na jižní Moravě kvetou rostliny, které bychom v tomto období běžně nečekali. Některé pokračují v letním kvetení, jiné jako by si spletly podzim s jarem. Podobný jev přitom není omezen jen na jih Moravy. Pozorovat ho lze i na většině území Česka, na jihu je však výraznější.
Podle botanika Kryštofa Chytrého, který se zabývá změnami vegetace v souvislosti s oteplováním klimatu, však samotné podzimní kvetení zatím nepředstavuje pro přírodu zásadní problém. Mnohem významnější je podle něj skutečnost, že rostliny stále častěji rostou i během zimy. Některé druhy tím získávají výhodu nad ostatními a postupně mohou měnit podobu české přírody.
Na jižní Moravě nyní rozkvétají desítky druhů rostlin, které by v tomto období běžně kvést neměly. Jak neobvyklý je tento jev?
Dalo by se říct, že jde o dvě skupiny rostlin. Jedna si myslí, že ještě pokračuje léto, druhá naopak, že už přešla zima a je jaro. Rostlin, které kvetou na podzim, v posledních letech znatelně přibývá. Stále je to ale spíše botanická zajímavost než něco, co by mělo zásadní vliv na přírodu.
Do první skupiny patří například chrpy nebo sedmikrásky z městských trávníků. Ty dokážou kvést i celou zimu. Zajímavější jsou rostliny z druhé skupiny, například koniklece nebo hlaváčky.
Rostliny, které si myslí, že stále pokračuje léto, mohou kvést kdykoliv, když mají dostatek vláhy a tepla. Pokud je během léta sucho pouze pozdrží, mohou vykvést dodatečně. To je třeba případ chrp, které si během srpna dají na měsíc pauzu a na podzim začnou kvést znovu.
Extrémní a nevídané léto
Jakou roli v podzimním kvetení hraje extrémní letní sucho? A budou podobná léta stále častější?
U rostlin, které si myslí, že už je jaro, je proces úplně jiný. Čekají na impuls, který jim řekne, že prošla zima a je bezpečné vykvést. Tím bývá obvykle mráz. Rostliny ale mohou podobně vnímat i extrémní letní sucho. Když jím projdou, mohou si myslet, že už přišlo jaro. U většiny rostlin je ale rozhodující spíše prodlužující se teplé podzimní období, kdy mají zároveň dostatek vláhy.
Letošní suché léto bylo v mnohém extrémní a nevídané. Když se ale podíváme na dlouhodobý vývoj klimatu, můžeme celkem s jistotou říct, že takových extrémně suchých let budeme zažívat více. A mohou být i daleko horší než to letošní.
Můžeme očekávat další dopady na vegetaci, které si zatím dokážeme představit, ale ještě jsme je nepozorovali. Například situace, kdy uschne větší část vegetace, včetně některých stromů.
Může rostlinám opakované kvetení uškodit? V některých případech se mluví o jejich oslabení, nebo dokonce uhynutí.
Uškodit může především těm rostlinám, které si myslí, že už je jaro. Využívají totiž pupeny připravené na jaro, které už pak na jaře nemají k dispozici.
Problém je také v tom, že podzimní kvetení většinou nevede k úspěšné tvorbě plodů. Rostliny se tímto způsobem většinou úspěšně nerozmnožují a je to pro ně vyplýtvaná energie navíc. Podíl jedinců, kteří takto vykvetou, je ale poměrně nízký, takže to nemá zásadní vliv na celé rostlinné populace.
Na Pálavě dlouhodobě zkoumáte, jak se vegetace mění. Co jste tam letos pozorovali?
Na Pálavě sledujeme dlouhodobé změny vegetace na plochách, které zkoumáme jednou ročně. Ukazuje se, že extrémní klimatické jevy mají stále větší vliv. Příliš suché léto dokáže nárazově proměnit celý charakter travního porostu a vegetace se z toho potom několik let vzpamatovává.
Naposledy jsme to pozorovali letos, kdy bylo léto tak suché, že na sledovaných plochách uschla většina vytrvalých rostlin. Přitom jde o rostliny, jejichž jednotliví jedinci běžně žijí i více než deset let. K obnově budou potřebovat několik dalších let.
Zkoumáme také, jak rostliny rostou v průběhu roku, od jara do zimy. Získaná data používáme v modelech, které nám pomáhají odhadovat, jak se bude jejich sezonní růst do budoucna měnit.
Výzkum rostlin na Děvíně v Pavlovských vrších, o kterém v rozhovoru mluví Kryštof Chytrý.
Dlouhověké druhy mohou mít problémy
Jak se může s pokračujícím oteplováním proměnit vegetační cyklus rostlin v Česku?
Jednou z možností je, že začnou růst nebo kvést v jiné části roku. Očekáváme například, že rostliny budou na jaře růst a kvést stále dříve. U některých druhů se také můžeme dočkat toho, že se budou schopné pravidelně rozmnožovat i na podzim.
Důležité ale je, že léto bude pro většinu rostlin stále méně snesitelné. Některé dlouhověké druhy tak mohou mít větší problémy a postupně je mohou nahrazovat krátkověké rostliny, které nepříznivé období přečkají v podobě semen. Tím obdobím už přitom nemusí být zima, ale vrcholné léto.
Proč je podle vás zimní růst rostlin mnohem zásadnější než jejich podzimní kvetení?
Protože zimní růst může systematicky měnit druhové složení rostlinných společenstev. Rostliny, které dokáží růst i v zimě, získávají výhodu oproti těm, které toho schopny nejsou.
Každý si může všimnout, že příroda, například i městské trávníky, bývá během zimy mnohem zelenější než za suchého léta. Rostliny, které dokážou zimní období využít, pak mají na jaře náskok před ostatními.
Týká se to například šalvějí, mochen nebo některých trav, jako je ovsík či pýr. Jiné druhy, například kavily, ale přes zimu nerostou. Pokud bude tento trend pokračovat, mohou je rostliny schopné zimního růstu postupně vytlačovat.
Jak by se měla ochrana přírody na tyto změny připravit?
Z pohledu ochrany přírody je důležité myslet také na místa, kde by rostliny mohly v budoucnu přežít. Druhy, které rostou na extrémních stanovištích, například na jižních svazích Děvína, mohou být ohroženější než stejné druhy na chráněnějších místech.
Neměli bychom proto veškerou péči soustředit jen na místa, kde dnes vzácné rostliny rostou. Je potřeba věnovat pozornost i alternativním stanovištím, která dnes nemusejí být tak biologicky zajímavá, ale v budoucnu mohou sloužit jako náhradní útočiště pro druhy, které chceme chránit.
