Druhá nejmocnější žena končí předčasně. Mluví se o tom, že se postaví Le Penové

Sedm let stála v čele jedné z nejmocnějších institucí světa. Christine Lagardeová vedla Evropskou centrální banku (ECB), která určuje, kolik platí za peníze domácnosti, firmy i vlády ve 21 zemích eurozóny. Její rozhodnutí ale sahala i dál, jelikož se zeměmi eurozóny obchoduje celý svět. Francouzka banku provedla pandemií, energetickou krizí i nejvyšší inflací v historii společné měny a její slovo vážilo na finančních trzích po celém světě.

Ve čtvrtek však první žena v čele instituce oznámila, že z Frankfurtu odchází devět měsíců před řádným koncem mandátu.

Přestože se o jejím předčasném odchodu již spekulovalo déle, stejně vyvolává otázky. Proč úspěšná žena - podle posledního vydání žebříčku Forbes dokonce druhá nejmocnější žena světa - opouští úřad právě nyní? Zvlášť když měnová politika v Evropě zažívá těžké časy, jelikož inflace se v eurozóně zejména vlivem války na Blízkém východě vzdaluje svému cíli.

Sama Lagardeová v krátkém videu uvedla, že instituci opouští s pocitem dobře odvedené práce a s ECB připravenou na budoucnost. Důvod předčasného odchodu pak vysvětlila odpoledne na tiskové konferenci po zasedání banky. Chce mít volnost vyjadřovat se k věcem, které přesahují měnovou politiku.

Šéfy centrálních bank totiž váže povinnost neutrality a mohou se vyjadřovat právě jen k obsahu svého mandátu. Lagardeová to označuje za cenu, kterou centrální banka platí za svou nezávislost. „Nemyslím si, že dokážu zůstat neutrální,“ řekla.

Vlivná žena se tak zjevně nehodlá stáhnout do ústraní. A její vyjádření nechává poměrně volný prostor pro představivost. K čemu se hodlá dál vyjadřovat? A proč nemohla počkat o devět měsíců déle?

Komentátoři nejvíce uvádějí souvislost s prezidentskými volbami v její domovské Francii. Ty se konají v dubnu příštího roku a současnou favoritkou na vítězství je krajně pravicová politička Marine Le Penová.

Této souvislosti napovídá i rozhovor, který Lagardeová v červenci poskytla francouzskému deníku Les Echos.

Řekla v něm, že ve francouzské prezidentské debatě musí zaznít evropský hlas. Na otázku, zda se do kampaně zapojí osobně, odpověděla, že si položí některé otázky. Připustila také, že by mohla s některými kandidáty vést „upřímný rozhovor“ a říct jim, že Francie musí pro hospodářskou budoucnost Evropy hrát rozhodující roli.

Po čtvrtečním oznámení se ve veřejném prostoru objevily četné spekulace, zda bývalá šéfka státní kasy přece jen nehodlá o Elysejský palác zabojovat. Francouzská rozhlasová stanice Sud Radio v den oznámení napsala, že vše nasvědčuje tomu, že to zkusí. Švýcarský deník Blick se ptal, zda by nemohla být tou, kdo na poslední chvíli zamíchá kartami v souboji s Le Penovou.

Lagardeová patří mezi Francouzi k nejoblíbenějším osobnostem. V říjnovém průzkumu o ní mělo dobré mínění 44 procent dotázaných, více měli jen podnikatel Michel-Édouard Leclerc a expremiér Dominique de Villepin.

Končící bankéřka však ještě koncem září pro deník La Croix řekla, že kandidovat by „vůbec nebyl dobrý nápad“, protože jde o úplně jinou práci, která vyžaduje energii a oběti, a jí je sedmdesát let. Chce ale prosazovat proevropské hodnoty ve své vlasti v jakékoli roli, kterou uzná za nejúčinnější.

Přesto sledované prezidentské volby mohly mít v jejím úsudku značný význam. Už v únoru list Financial Times s odvoláním na zdroj obeznámený s jejími úvahami napsal, že Lagardeová chce Frankfurt opustit dřív, aby jejího nástupce mohli vybrat ještě francouzský prezident Emmanuel Macron a německý kancléř Friedrich Merz.

O novém prezidentovi ECB formálně rozhoduje Evropská rada, tedy šéfové států a vlád. Hlasovat mohou jen země eurozóny. Kandidát potřebuje podporu nejméně 16 z 21 zemí, které zároveň zastupují alespoň 65 procent obyvatel eurozóny. Právě proto jsou postoje Francie a Německa velmi důležité.

A zatímco Macron je proevropským politikem, Le Penová by mohla při výběru „dělat potíže“. Netají se tím, že chce v případě svého vítězství otevřít debatu o roli ECB a po centrální bance by žádala zásah, který by Francii ulehčil od úroků z jejího dluhu.

Takto však do výběru nového šéfbankéře nezasáhne určitě. Předseda Evropské rady António Costa ve čtvrtek uvedl, že výběr na tuto pozici začíná okamžitě. Merz slíbil, že nástupce Lagardeové bude znám do konce roku.

V diskuzi nejčastěji zaznívají dvě jména. Nizozemská vláda podporuje bývalého guvernéra nizozemské centrální banky Klaase Knota. Španělsko stojí za Pablem Hernándezem de Cos, bývalým guvernérem Španělské centrální banky, který dnes vede Banku pro mezinárodní platby. Dalšího Francouze v čele ECB podle ekonomů čekat nelze, protože Lagardeová je už druhou Francouzkou v této funkci. Podle analytiků však lze předpokládat, že Paříž se zaměří na jiné místo ve vedení banky.

Volných míst ve vedení ECB totiž bude víc. Členka výkonné rady Isabel Schnabelová odchází v lednu o rok dřív do Mezinárodního měnového fondu a hlavnímu ekonomovi Philipu Laneovi končí mandát v květnu.

Na finančních trzích půjde o velmi sledované rozhodování. Zajímavé však je, že na oznámení Lagardeové o odchodu trhy téměř nereagovaly. Podle některých analytiků si ECB vybudovala pověst, která přetrvá kteréhokoli ze svých šéfů.

Když však Francouzka před sedmi lety do Frankfurtu přicházela, taková důvěra zdaleka samozřejmá nebyla.

Lagardeová, vystudovaná právnička, totiž byla prvním šéfem ECB bez ekonomického vzdělání a bez zkušenosti z centrálního bankovnictví a někteří účastníci trhu ji označovali za riziko pro důvěryhodnost banky. Sama později přiznala, že o instituci věděla tak málo, že funkci přijímala v domnění, že mandát trvá pět let, a ne osm.

Její mandát se taky neobešel bez chyb. V březnu 2020, kdy pandemie otřásla trhy se státními dluhopisy, prohlásila, že ECB tu není od toho, aby snižovala rozdíly mezi náklady italského a německého zadlužení. Reakce trhů ji pak přiměla svá slova vysvětlovat. ECB pak rychle spustila mimořádné nákupy dluhopisů, které trhy uklidnily.

Další výtky přišly v roce 2022, kdy podle kritiků reagovala na prudký růst inflace příliš pomalu. ECB nejdříve se zvyšováním sazeb otálela, a když pak začala, zvedala je v rychlém sledu. Nespokojenost panovala i uvnitř banky: v roce 2024 vyzněl průzkum mezi zaměstnanci pro Lagardeovou výrazně kriticky.

Celkově však podle řady ekonomů obstála. „Jejích sedm let v ECB bylo celkově docela dobrých,“ hodnotil její mandát ekonom a bývalý představitel Bank of England Willem Buiter. Ocenil, že ECB dokázala dostat inflaci dolů rychleji než centrální banky v Británii a USA.

Kam Lagardeová po odchodu z Frankfurtu zamíří, zatím neřekla. Nejčastěji se mluví o Světovém ekonomickém fóru, které pořádá každoroční setkání v Davosu. Podle agentury Reuters by ji mohlo jmenovat do svého čela už v listopadu.