„Mimořádná chamtivost.“ V Německu padly tresty za vývoz odpadu do Česka

V kauze výnosného, ale nelegálního byznysu s vývozem odpadu z Německa do České republiky už padl první rozsudek německého soudu, případ se ale dává do pohybu i  v systému tuzemské justice. Jaké nové detaily o schématu, v rámci něhož skončily na různých místech Česka stovky tun někdy i nebezpečného materiálu, se ukázaly? Rozebíráme s reportérem Seznam Zpráv, který kauzu sleduje od samého začátku.

Stovky tun odpadu bylo nelegálně vyvezeno z Německa do České republiky, přičemž z části šlo o odpad považovaný za nebezpečný. A nyní nejenže v této kauze u německého soudu zazněly první tresty, ale padla také obžaloba přímo v tuzemsku. Tak zní aktuální stav případu, kdy se hned na několika místech v Česku zhruba od poloviny roku 2024 začaly objevovat nelegální skládky plné kusů rozřezaných letadel, větrných elektráren nebo také baterií a dalšího odpadu kontaminovaného nebezpečnými látkami.

Majitel německé firmy Roth International Michael R. si tak u soudu v bavorském Weidenu ve čtvrtek 22. října vyslechl trest 4,5 roku vězení za desítky případů nezákonného nakládání s odpady, v části případů s odpady nebezpečnými. Šéfovi české pobočky této společnosti Vladimíru M. pak soudce za podobné činy uložil 2 roky za mřížemi se čtyřletou podmínkou. Šlo o nepravomocný rozsudek.

Přímo v soudní síni sledoval jeho vynesení také reportér Seznam Zpráv Jan Novák, který celou kauzu podrobně sleduje už téměř dva roky. „Podle soudu do Česka navezli 600 až 700 tun odpadu,“ poukazuje Novák, který nově odhalené detaily v případu podrobně líčí v úterním vydání podcastu 5:59. Popisuje například to, jak soudce Markus Fillinger vypočítával, že si Roth International díky své nelegální kličce, kdy namísto řádného zpracování materiálu volil jeho nelegální vývoz do Česka, měl na každé tuně odpadu přijít na zhruba 400 eur zisku, tedy bezmála 10 tisíc korun.

Když Fillinger případ rekapituloval, volil podle novináře značně ostrý a otevřený slovník. „Hovořil o mimořádné chamtivosti, nenasytnosti, zmínil bezskrupulózní touhu po zisku,“ líčí reportér, podle kterého z jednání soudu vyplynulo, že Michael R. měl původně - bylo to v době covidové pandemie - ambici podnikat v oblasti zpracování sklolaminátového či kompozitního odpadu. Tedy v byznysu, kde se za zpracování tuny materiálu sestávajícího typicky třeba právě z lopatek větrných elektráren nebo z autokaroserií obvykle účtuje kolem 500 eur.

Namísto pořízení speciální recyklační linky se však podnikatel rozhodl sáhnout po levnějším zařízení určeném k drcení pneumatik. Protože ale jeho provoz ekologicky zatěžoval okolí, německé soudy jeho provoz v lednu 2024 nařídily zastavit. Jenže Michael R. už měl nakoupený materiál ke zpracování a podepsané zakázky. A tehdy podle soudu na scénu vstupuje český občan Vladimír M., který majiteli Roth International „dohodil“ schránkovou firmu Piroplastik, která se tvářila, že nedaleko Ostravy provozuje zařízení na využití odpadu.

„Reálně ale nikdy neexistovalo, což oba dva (odsouzení muži) věděli. A když to zjednoduším, tak jednoduše ten odpad navezli do Česka,“ podotýká Jan Novák a popisuje, že velmi podobný příběh se podle rozsudku soudu odehrál také v druhé rovině případu, v němž nešlo o sklolaminát nebo kompozitní materiály, ale o záměr Michaela R. recyklovat baterie. Jenže i tady se muž potýkal s problémovým provozem linky na jejich zpracování.

Baterie, které obsahují toxické látky a jsou nebezpečným odpadem, se tak hromadily na skladě. „A místo toho, aby jaksi zabrzdil recyklaci a připustil si, že ta linka nefunguje a přestal přijímat objednávky, tak zkrátka zopakoval ten modus operandi - vše začal vozit do Česka,“ shrnuje reportér Seznam Zpráv.

Momentální tečku za kauzou v podobě vynesení rozsudku v největší soudní síni Zemského soudu ve Weidenu zároveň provázely výjevy plné emocí na straně obžalovaného německého podnikatele. „U soudu se Michael R. doslova rozplakal. Tvrdil, že se cítí hrozně, že by se chtěl omluvit všem, hlavně své rodině, za to, co jim způsobil, a de facto žádal o druhou šanci,“ všiml si Jan Novák s tím, že ani to nicméně soudce Fillingera očividně příliš neobměkčilo. Ten naopak Michaelovi R. v podstatě vzkázal, že ještě může být rád, že případ nebyl kvalifikován jako podvod, kde by mohl hrozit trest ještě vyšší.

Omluvu pak ve své závěrečné řeči pronesl i Čech Vladimír M., byť se vyjádřil jen velmi stručně. Menší výši trestu v jeho případě pak soud zdůvodnil tím, že se jednalo o zaměstnance Roth International. Nebyl tak podle Nováka z pohledu soudu tím, kdo „tahal za nitky“.

Právě Vladimír M. nicméně podle informací reportéra Seznam Zpráv nechybí mezi čtveřicí osob, na které v závěru minulého týdne žalobkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntálu podala již v úvodu zmíněnou obžalobu, která zároveň míří i na čtveřici firem. Kauzou se bude zabývat okresní soud v Bruntále, termín hlavního líčení zatím nestanovil. Soudní rozměr tak získá i česká část celého příběhu.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak to vypadalo před Vánocemi 2024 přímo na jednom z míst, kde se prakticky přes noc začaly objevovat tuny zjevně nelegálně dovezeného odpadu. Anebo také že ne všechny tyto haldy už byly zlikvidovány. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.