Článek
Jen asi sto metrů od kostela svatého Jakuba v Kutné Hoře, na Palackého náměstí v historickém centru města zapsaném na seznamu UNESCO, stojí klasicistní dům. V této části náměstí je největší, přesto nepůsobí příliš dominantně. Jeho fasády v jemné kombinaci šedomodré a bílé barvy dávají najevo, že se s okolními stavbami nechtějí překřikovat. Chtějí mezi ně zapadnout a náměstí přirozeně doplnit.
Přesně takový cíl měla architektka, projektantka, majitelka a investorka v jedné osobě Jana Zadák, když se pustila do rekonstrukce domu na hotel. „Rekonstrukce trvala téměř šest let a od začátku jsme ji nevnímali jako developerský projekt, ale jako snahu vrátit život výjimečné historické stavbě,“ říká Jana Zadák. V přízemí sice fungovaly obchody a gastro, ale horní patra byla už delší dobu prázdná.
Také v interiéru autorka kladla důraz na symbiózu mezi starým a novým. Dbala na to, aby historické části vynikly a nový design je vhodně doplnil.
Malý hotel s wellness, zařazený do sítě Amazing Places, dostal název „donebe“. Inspirací pro název a pojetí hotelu bylo dle Jany Zadák především vymanit se ze středověkého vnímání Kutné Hory. Jeho jméno dobře ilustruje schodiště do podkroví, které stoupá ke střešnímu oknu, jako by mířilo k obloze.
Za celkový koncept se projekt stal jedním z vítězů letošního ročníku soutěže Czech Interior Award. Porota ocenila odvážné a sebevědomé pojetí interiéru s jasně definovanými sjednocujícími prvky a originálním výrazem. „Návrh působí kultivovaně, vyhýbá se klišé a zároveň si zachovává silnou identitu i plnou funkčnost,“ uvedla porota.
Dům zabral i zazděnou uličku
Nárožní budova ve stylu pozdního klasicismu stojí na gotických základech dvou původně středověkých domů. V přízemí má klenby, místy i křížové, v patrech jsou ploché stropy s částečně zachovanými malbami. K ubytování dnes slouží také podkroví s odhalenými trámy.
„Ve středověku prošel dům několika stavebními fázemi, zásadně byl však přestavěn až v době klasicistní a poté upravován ještě ve třetí čtvrtině 19. století. Při vstupu do domu jsou patrné stopy po zastavěné uličce,“ popisuje Památkový katalog. Zastavěním uličky v roce 1906 se hlavní průčelí prodloužilo.
Jak vysvětluje Jana Zadák, budova vždy spojovala bydlení s obchodem: „Horní patra pocházejí přibližně z poloviny 19. století a byla vždy určena k bydlení. Stejnému účelu sloužila i ve 20. století. Přízemí bylo naopak vždy využíváno pro obchody a další komerční provozy, což v podstatě platí dodnes.“
Horní patra dlouho zabíraly honosné měšťanské byty. V posledních desetiletích však tato poschodí zůstávala nevyužitá a chátrala.
Hotel donebe zvenčí i v interiéru
Minimalistický nábytek pod staletými stropy
Jana Zadák se rozhodla to změnit a celou budovu rekonstruovat v jednotném stylu. Jejím cílem bylo vytvořit butikový hotel s výrazným autorským rukopisem, který nabídne současný komfort a design, ale zároveň bude plně respektovat historickou hodnotu stavby.
Cenné zachovalé části nechtěla konzervovat, ale přirozeně doplnit novou vrstvou. Chtěla ukázat, že rekonstrukce památkově hodnotné budovy se dá udělat i velmi moderně, a přitom s úctou k tradici.
„Naší ambicí nebylo vytvářet historizující kulisy. Vše, co bylo autentické, jsme odkryli, zrestaurovali a nechali promlouvat. Nové zásahy jsme navrhli současným architektonickým jazykem. Věříme, že kvalitní moderní architektura nemusí historickou budovu kopírovat, ale může s ní vést dialog,“ vysvětluje architektka.
Budova v historii a před rekonstrukcí
Vedle několik set let starých malovaných stropů proto stojí minimalistický nábytek, prosklené příčky nebo subtilní ocelové schodiště. Autorka zachovala původní malované stropy, historické dveře, kamenná ostění i některé podlahové vrstvy. Vidět jsou tu staré cihly nebo trámy.
Materiály volila hlavně přírodní a tak, aby ladily s historickým charakterem domu, ale přitom nabídly současný komfort, vysokou kvalitu a trvanlivost. Použila masivní dřevo, přírodní kámen a mramor, minerální omítky, lakovanou ocel a mosaz. Část původních podlah je repasovaná, některé dlažby jsou replikami těch původních.
Vše přitom koordinovala s památkáři a vůbec si na to nemůže stěžovat. „Často slýcháme, že spolupráce s památkáři bývá složitá. Naše zkušenost byla přesně opačná. Od začátku jsme měli společný cíl: vrátit domu jeho důstojnost a zachovat genius loci. Nevedli jsme boj, ale dialog. Památkáři nám byli velkou oporou a zároveň pochopili naši roli investora. My jsme naopak pochopili jejich odpovědnost vůči historickému dědictví,“ nastiňuje Jana Zadák.
Výhodou podle jejích slov bylo, že kutnohorskou památkovou péči vede člověk s mimořádným přehledem. „Za tento přístup jsme vděční. Myslím, že právě díky vzájemnému respektu mohl vzniknout projekt, který ctí historii a současně funguje pro dnešní život,“ pochvaluje si architektka a investorka.
Zeď ukazuje stavební vývoj
Během obnovy majitelka spolu se stavbaři a památkáři v prvním patře objevila historickou stěnu, která podle některých indicií mohla být součástí původní kutnohorské radnice. „Vycházím z informací, které jsem během rekonstrukce získala od místních odborníků na památkovou péči,“ říká architektka. I když dodává, že přesná poloha původní kutnohorské radnice není jednoznačně doložena a může být předmětem odborných diskuzí.
Dokumenty v archivu Národního památkového ústavu zmiňují, že stará radnice zřejmě stála v sousedství, i když spíše volně na náměstí. Ale také to, že v roce 1450 se parcela bývalé radnice rozdělila a její část zřejmě později zabral právě dům, v němž sídlí hotel, když ho tehdejší majitel stavebně prodloužil.

Historická zeď funguje jako dekorace ve wellness prostoru v jednom z pokojů.
Nalezená zeď je každopádně hodně stará a architektka ji nechala restaurovat. „Část jsme nechali odkrytou, jemně ji podsvítili a orámovali, protože je na ní krásně vidět, jak se dům po staletí vyvíjel. Kamenné zdivo plynule přechází do cihel a je dobře patrné, jak se dům v průběhu času postupně rozšiřoval,“ přibližuje Jana Zadák.
Zeď je viditelná v pokoji, který má jako jediný privátní wellness. A podle slov architektky se o ni zajímají i fanoušci populární historické videohry Kingdom Come: Deliverance II. Ti do Kutné Hory poslední dobou přijíždějí v hojném počtu, aby nasáli atmosféru jedné z herních lokací.
„Jedna dvojice přijela na pětidenní pobyt právě proto, že hotel je ve hře umístěn na místě původní radnice,“ vypráví Jana Zadák. Vybrala si přitom pokoj, v němž je umístěna zmíněná zeď přímo nad vířivkou. „Chtěli být takto historii opravdu na blízku a při koupání ve vířivé vaně koukat na odhalené kameny původní stavby.“
Další dvojice fanoušků hry překvapila osazenstvo hotelu, když si u něj vyměňovala papírová eura za samé české padesátikoruny a dvacetikoruny. Hosté chtěli v Kutné Hoře platit vše mincemi, aby se cítili jako ve středověku.
Podobné nadšence můžou ve městě zajímat i historické sklepy, které jsou často propojené mezi jednotlivými domy, a pokud ne, jsou v nich patrné zazděné průchody a klenby. V hotelu donebe je sklepení nejstarší částí budovy, odborníci jej datují do 14. a 15. století.
„Sklepy jsme citlivě obnovili a umístili do nich moderní privátní wellness. Dominantním materiálem je nerez, který v kontrastu s původním kamenem vytváří velmi specifickou a intimní atmosféru,“ komentuje architektka.
Postava, která stoupá do nebe
Hotel má sedm pokojů o velikosti zhruba od 25 do 55 metrů čtverečních. Jejich dispozice vycházejí z původní struktury domu a reagují na dochované konstrukce, světlo i proporce místností. Každý pokoj má vlastní charakter a příběh. Barevnost vždy vychází z toho, co se v daném interiéru při obnově našlo.
Součástí hotelu jsou také dvě wellness zóny. Pod názvem Wellness v nebi má jeden z pokojů vlastní finskou saunu, jacuzzi a relaxační zónu. Další prostory, pojmenované Wellness v zemi, mají podobnou šíři nabídky, jsou umístěny ve sklepení a přístupné všem hotelovým hostům i dalším zájemcům.
Budova je vybavena inteligentním systémem řízení, který umožňuje efektivní regulaci vytápění či osvětlení a dá se upravovat i v jednotlivých pokojích. Technologie je přitom zakomponovaná do konstrukcí, takže zůstala vizuálně nenápadná.
Velkou roli v celém hotelu hraje současné české umění. Je zde instalováno několik originálních kusů od českých výtvarníků, které nejsou jen dekoracemi, ale dotvářejí celou designovou koncepci. Včetně série soch, kterou přímo pro hotel vytvořila výtvarnice Martina Jirčíková. Její součástí je i postava zavěšená pod střešním oknem, která jako by stoupala do nebe.


























