Hlavní obsah

Očima byznysu: Neomezený zdroj? Kdepak, pracovníci z ciziny už si vybírají

Foto: Shutterstock.com

Ilustrační snímek.

Udržet poměr pracujících a důchodců by podle analýzy vyžadovalo do konce století pět a půl milionu migrantů. O pracovníky tak bude soutěžit celý svět a Česko musí něco dělat, píše řídící partner Orienta Czech Tomáš Surka.

Článek

Pět a půl milionu migrantů. Tolik by Česko podle analýzy demografa Tomáše Fialy z VŠE, kterou v říjnu zveřejnil magazín Českého statistického úřadu Statistika&My, potřebovalo do konce století, aby udrželo poměr 40 osob v poproduktivním věku na 100 osob v produktivním věku. V průměru jde o 74 tisíc lidí ročně. V roce 2025 přitom čisté migrační saldo dosáhlo 42 tisíc.

Autor sám říká, že tolik lidí bychom stěží dokázali přijmout a integrovat. Důchodový problém samotnou migrací nevyřešíme, potřebujeme i vyšší produktivitu, automatizaci a lepší využití domácí pracovní síly. Propočet ale ukazuje ještě něco jiného: stejným vývojem prochází celý vyspělý svět, takže o pracovníky se bude soutěžit. V Česku se pořád ptáme, kolik zahraničních pracovníků chceme. Brzy může být důležitější, kolik se jich nám podaří získat.

Rozdíl mezi nelegální a pracovní migrací

U nás se často míchá migrace obecně s řízenou pracovní migrací. Ta znamená, že člověk přijíždí na konkrétní místo, za předem daných podmínek a pod kontrolou státu. Zaměstnavatel ověřuje kvalifikaci, zajišťuje podklady pro povolení a podílí se na zaškolení. Automatizaci ani rekvalifikace nenahrazuje, v řadě profesí je ale nezbytně doplňuje.

Jak to vidí veřejnost? Podle červnového průzkumu agentury STEM/MARK, který jsme si nechali zpracovat na vzorku 506 dospělých, 63 procent lidí uznává, že se v některých oborech bez zahraničních pracovníků neobejdeme. Aktivní získávání jich ale podporuje jen 19 procent. Dalších 41 procent by příchod omezilo na vybrané obory a 28 procent by se bez nich raději obešlo.

Právě postoj nejpočetnější skupiny považuji za důležitý. Nemusí jít o odmítání zahraničních pracovníků, ale spíše o požadavek na jasná pravidla a kontrolu. Dvě třetiny lidí se navíc obávají problémů se začleňováním nebo tlaku na bydlení, zdravotnictví a školy. Tyto obavy je potřeba brát vážně a umět na ně odpovědět.

O stejné svářeče stojí Česko, Německo i Japonsko

Mezinárodnímu náboru se věnuji patnáct let. Když jsme na Filipínách během tří dnů vybrali přibližně 700 svářečů pro jednu italskou loděnici, ukázalo to rozsah mezinárodní poptávky. Svářeč nebo seřizovač CNC strojů dnes porovnává nabídky z Evropy, Asie i Austrálie. Nerozhoduje jen mzda, ale i rychlost povolení, bydlení a možnost dlouhodobého pobytu s rodinou.

Země, se kterými o pracovníky soutěžíme, už pochopily, že nestačí otevřít pracovní trh. Musí také usnadnit samotný příchod a nabídnout lidem perspektivu. Německo s Filipínami od roku 2013 spolupracuje na náboru zdravotních sester a připravuje je na odjezd jazykově i odborně. Od roku 2025 navíc přijímá žádosti o řadu pracovních víz online. Japonsko nechává uchazeče skládat odborné zkoušky přímo ve vlastní zemi, například na Filipínách, a od dubna 2027 nahradí stážistický systém novým, který má usnadnit přechod ke kvalifikovanému zaměstnání. Austrálie nabízí kvalifikovaným pracovníkům víza až na čtyři roky a za podmínek i trvalý pobyt.

Česko má také trumfy. Je v Evropské unii, v části průmyslu stačí angličtina a pracovníci mohou za sebou za určitých podmínek přivézt rodinu. Slabší jsme v rychlosti a předvídatelnosti. Od výběru uchazeče do jeho nástupu často uplyne několik měsíců, což firmám komplikuje plánování výroby i přijímání nových zakázek. Polsko například od června 2025 přijímá žádosti o pracovní povolení jen elektronicky. Žádný systém není bez chyb, ale ukazuje, kam se naši konkurenti posouvají.

Vyšší kvóty pomohou, ale samy o sobě nestačí

Pokud zůstaneme u Filipín, které považuji za jednu z nejperspektivnějších zemí pro nábor pracovníků do Česka, určitý posun už přichází. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček v polovině října oznámil, že vláda plánuje navýšit kvóty pro Filipíny a Indii. Současná kapacita pro Filipíny činí 10 300 míst ročně, rozdělených do měsíčních limitů po 858. V červenci, srpnu i září byly tyto limity zcela vyčerpány. Navýšení proto dává smysl a je důležitou reakcí na rostoucí zájem českých zaměstnavatelů.

Kvóta je ale pouze kapacita, nikoliv objednávka, kterou nám zahraničí automaticky splní. Vedle jejího navýšení bychom proto měli systematicky pracovat také na tom, aby bylo Česko pro zahraniční uchazeče známou a atraktivní pracovní destinací. Člověk, který zvažuje odjezd za prací, se často rozhoduje na základě informací od náborových agentur, známých nebo krajanů, kteří už v zahraničí žijí. Nemůžeme spoléhat na to, že bude české pracovní a životní podmínky znát. Potřebujeme proto aktivnější spolupráci českých institucí, zastupitelských úřadů a zaměstnavatelů, která potenciálním pracovníkům poskytne důvěryhodné informace a usnadní jejich rozhodování.

Jedním z konkrétních nástrojů jsou pracovní veletrhy přímo ve zdrojových zemích. O dalším takovém se uvažuje také na Filipínách, v souvislosti s možnou návštěvou české delegace. Podobných akcí se sami aktivně účastníme a víme, že jejich význam nespočívá jen v samotném náboru. Umožňují českým firmám osobně oslovit kvalifikované uchazeče, představit jim konkrétní pracovní příležitosti a odpovědět na otázky, které mohou rozhodnout o jejich výběru mezi několika zeměmi.

Stejně důležité je pracovat s veřejným míněním doma. Nestačí opakovat, že firmám chybějí lidé. Je potřeba ukazovat konkrétní příklady fungující pracovní migrace, vysvětlovat její pravidla a otevřeně komunikovat s obcemi, kterých se příchod zahraničních zaměstnanců týká. Jen tak můžeme dlouhodobě budovat důvěru veřejnosti.

I cizinec chce slušný plat

Velký díl odpovědnosti přitom nesou samotní zaměstnavatelé. Zahraniční pracovník není automaticky levnější a jeho získání vyžaduje nemalé investice. Pokud si ho firma chce udržet, musí mu nabídnout odpovídající mzdu, kvalitní ubytování a pomoc s adaptací. V praxi často rozhodují i zdánlivé maličkosti, třeba zda rozumí své výplatní pásce nebo má na pracovišti člověka, na kterého se může obrátit. Zkušenosti těch, kteří už v Česku pracují, pak významně ovlivňují, zda naši zemi doporučí dalším zájemcům.

Pět a půl milionu migrantů je číslo z modelu, nikoli plán. Jeho smysl je jinde: pracovníky budeme potřebovat a bude se o ně ucházet stále více zemí. Pokud chceme v této konkurenci uspět, musíme o přínosech i pravidlech pracovní migrace otevřeně komunikovat doma a zároveň aktivně představovat Česko v zahraničí. Počet míst v kvótě totiž můžeme zvýšit rozhodnutím vlády. Zájem zahraničních pracovníků o život a práci v Česku si ale žádným nařízením nezajistíme.

V rubrice Komentáře z byznysu přinášíme názorové texty zástupců firem i veřejných institucí k ekonomickým tématům.

Doporučované