Článek
Oleksij Reznikov věří, že jednoho dne někdo z nástupců ruského prezidenta Vladimira Putina uzná, že válka byla špatné rozhodnutí, a omluví se Ukrajincům. Vzpomíná také na svá jednání s ruskými delegacemi o ukončení války v roce 2022. Podle něj ruští vyjednavači mají omezený mandát a neodvažují se sami cokoliv podstatného rozhodovat.
„Domníval jsem se, že když Rusové budou mít nějakých sto tisíc padlých, tak válku zastaví. Bohužel jsem se mýlil,“ říká bývalý ukrajinský ministr obrany v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Reznikov vystoupí v úterý 17. listopadu v Praze na akci Koncert pro budoucnost, na jehož pozvání dorazil do Česka. Vystoupí s projevem, v němž poděkuje Čechům za podporu Ukrajiny.
Minulý týden se v Abú Dhabí znovu sešli vyjednavači Ukrajiny, Ruska a Spojených států po téměř roční pauze. Je dohoda o ukončení války blízko?
Čím složitější je válka, tím hůř se ukončuje. Samotný fakt, že se jednalo, je pozitivní. Jsou obnoveny komunikační kanály. Je to základ pro dosažení dohody, až přijde čas. A je důležité, že existuje prostředník. Donald Trump od začátku říkal, že nechce být na žádné straně, že chce být prostředníkem. To je role, kterou si vybral.
Pro nás je důležitý také humanitární rozměr, protože takové rozhovory znamenají většinou dohodu o výměně zajatců. Snažíme se každého ukrajinského vojáka, každého civilistu dostat domů.
Oleksij Reznikov

Oleksij Reznikov během jednání s představiteli NATO v roce 2023.
- Vojnu si odsloužil ještě v sovětské armádě, odnesl si zní celoživotní zálibu v seskocích padákem.
- Vystudoval práva v rodném Lvově, měl vlastní právnickou kancelář.
- V roce 2004 zastupoval tehdejšího prezidentského kandidáta Viktora Juščenka, a přispěl tak k opakování prezidentských voleb a tzv. oranžové revoluci.
- Do politiky vstoupil v roce 2014, kdy se stal náměstkem kyjevského primátora.
- V roce 2019 ho prezident Volodymyr Zelenskyj povolal do týmu pro jednání o budoucnosti okupovaného Donbasu.
- V březnu 2020 se stal vicepremiérem a ministrem pro reintegraci okupovaných území.
- Od listopadu 2021 do září 2023 byl ministrem obrany, z funkce odešel v době, kdy se propíraly korupční skandály, do nichž byl resort zapleten.
Vy jste byl v ukrajinské delegaci na prvních rozhovorech s Rusy brzy po vypuknutí války na jaře 2022. Změnily se od té doby nějak podmínky Rusů nebo způsob, jakým je prezentují?
První rozhovory byly už 28. února 2022 v Bělorusku, pak v březnu dvakrát znovu v Bělorusku a pak v Istanbulu. Kromě toho jsme komunikovali s Rusy i online.
Já měl zkušenosti s jednáním s Rusy už z dřívějších dob, takže jsem zhruba věděl, do čeho jdu. Ruští vyjednavači nikdy nemohou sami navrhovat nebo přijímat žádná rozhodnutí. Mají jen pravomoci vyslechnout druhou stranu, zaznamenat, co říká, a pak to odprezentovat v Kremlu.
Není důležité, kdo sedí na ruské straně stolu, ale kdo má přístup k Putinovi. Kdo s ním může osobně probrat, co je v zájmu Ruska a Kremlu. V tomto směru se za pět let nic nezměnilo.
Rusové mají svoji taktiku vyjednávání. Uvedu příklad. Teď v Abú Dhabí podle některých zpráv kromě jiného požadovali, aby Finsko vystoupilo z NATO. To je pro leckoho šokující, jak mohou něco takového požadovat. Potom tvrdí, že z toho ustoupí, když ostatní ustoupí na Ukrajině.
Říkáte, že je podstatné, kdo má přístup k Putinovi. Je dnes v Rusku někdo, kdo s ním může mluvit na rovinu, říci mu pravdu a případně ho nějak ovlivnit?
V Rusku je tradice neříkat nahoru špatné zprávy. Když jsme poprvé od začátku války jednali s Rusy, dohodli jsme se na vytvoření humanitárních koridorů, aby se lidé mohli dostat z míst obklíčených ruskou armádou. A vyzvali jsme Červený kříž, aby zprostředkoval výměnu těl mrtvých vojáků. V polovině března jsme měli asi tři tisíce těl ruských vojáků a chtěli jsme je vyměnit za naše mrtvé.
Z odposlechů ruské komunikace jsme zároveň věděli, že Rusové těla svých padlých spalují v mobilních krematoriích a nepřiznávají ztráty na životech. Když jsme v rozhovorech navrhli tuto výměnu, šéf ruské delegace Vladimir Medinskij se divil a tvrdil, že o žádných mrtvých neví. A obrátil se na zástupce ruského ministerstva obrany. Ten s vážnou tváří tvrdil, že žádné padlé nemají, jen několik vojáků zemřelo na covid, 50 nebo 70.
V létě přijel do Kyjeva tehdejší šéf Mezinárodního červeného kříže Peter Maurer. Bavili jsme se o ruských ztrátách a ptal jsem se ho, zda si ruské vedení uvědomuje, jak velké jsou. Maurer řekl, že určitě ano, ale nechtějí zveřejňovat špatné zprávy. Bojí se říkat pravdu, když pro ně není příjemná.
Osobně jsem se domníval, že když Rusové budou mít nějakých sto tisíc padlých, tak válku zastaví. Bohužel jsem se mýlil.
Mámě věřit zprávám, že ruská vojenská rozvědka nebo armádní důstojníci Putinovi lhali nebo lžou o situaci na Ukrajině?
Neřekl bych, že přímo lžou. Asi je přesnější výraz neříkají úplnou pravdu.
Zase uvedu jeden příklad, který jsem sám zažil. Když naše armáda v září 2022 provedla úspěšnou protiofenzivu a dobyla zpět velkou část Charkovské oblasti, jel jsem osobně na několik míst na frontě. Jeden z vojáků mi říkal, že během svého postupu – už několik dní po zahájení operace – zajali dlouhou ruskou kolonu vozidel se zásobami zbraní a munice. Ruský generál, kterého zajali, byl naprosto v šoku, že narazil na Ukrajince. Vůbec nevěděl o našem postupu a o zhroucení ruské obranné linie.
V ruské armádě prostě není zvykem sdělovat špatné zprávy, všichni z toho mají obavy.
Neopakuje se něco takového v současné operaci Vivaldi, kdy ukrajinská armáda dobývá zpět části Doněcké oblasti?
Je to něco podobného, tam naši zajali během jednoho dne přes 250 ruských vojáků. Souvisí to s ruskou mentalitou, že prostě špatné zprávy nehlásí ani nepřijímají.
Když jsme odkryli strašlivé masakry civilistů v Buči, celý svět viděl, co se stalo. Ale ruské vedení a ruská média si jely svou. Je to zinscenované divadlo, takzvané ukrajinské kino. Nic z toho není pravda. Podobné odmítání reality je pro ně běžné i na bojištích, včetně té současné operace Vivaldi.
Zmínil jste hlavního ruského vyjednavače Vladimira Medinského. Jak byste ho charakterizoval?
Není to žádný hlupák. Je skutečný historik. Jeho interpretace historie je samozřejmě svérázná, ale dost toho nepochybně ví. Je také velmi ambiciózní a chce být člověkem, který má exkluzivní vztahy s Putinem a přístup k němu. A k tomu mu má sloužit jeho účast v těch vyjednávacích delegacích. Chtěl by být nástupcem Surkova a Kozaka.
(Poznámka redakce: Vladislav Surkov byl dlouholetým nejbližším poradcem Putina a autorem konceptu takzvané řízené demokracie, přezdívalo se mu Putinův Richelieu. Dmitrij Kozak byl poradcem Putina už od devadesátých let a vedl volební kampaně jeho strany Jednotné Rusko. S Putinem se však rozešel v názoru na válku proti Ukrajině, nepodporoval ji.)
Věříte, že jednou přijde den, kdy nějaký budoucí představitel Ruska projeví lítost nad tím, co udělal Ukrajině jeho předchůdce nebo jeden z jeho předchůdců? Udělá něco takového jako německý kancléř Willy Brandt, když poklekl v Polsku před pomníkem obětí povstání ve varšavském ghettu?
Ale to je třeba zmínit i jeden nedávný příklad. Ještě před ruskou invazí – před únorem 2022 – jsem byl ministrem pro reintegraci okupovaných území. Tehdy přijel v roce 2021 na návštěvu Ukrajiny německý prezident Frank-Walter Steinmeier.
Vrtulníkem jsme letěli na sever od Kyjeva do Černihivské oblasti, kde Wehrmacht během druhé světové války vypálil vesnice s několika tisíci obyvateli. Před památníkem Steinmeier poklekl a požádal Ukrajince o odpuštění jménem německého národa. Věřím, že jednou přijde doba, kdy se i Rusové budou kát za to, co jejich předci udělali Ukrajině.
Některé země východu Evropy nyní už nechtějí vojensky ani finančně pomáhat Ukrajině, přestože mají s ruským imperialismem víc zkušeností než západní Evropa. Je to pro vás zklamáním?
Ne, nejsem zklamaný. Vidím nebo viděl jsem spíše nepřipravenost Evropy jako celku na válku. Včetně zemí, které v minulosti byly v sovětské sféře vlivu. Je to celé o tom, zda si lidé uvědomují riziko, které dnes Rusko představuje. Zda jsou ochotni si představit, že Rusko třeba půjde dál.
Rusové snadno mohou říci, že chtějí bránit práva ruskojazyčné menšiny v Estonsku nebo že potřebují zajistit bezpečnost Kaliningradu. Evropa si musí odpovědět na otázku, zda se bude bránit, když to bude zapotřebí, zda bude ochotna platit za svobodu krví. Tak jako Ukrajina. Pokud je odpověď ne, tak by měla investovat do obrany Ukrajiny.
Přijal jste s úlevou prohru Viktora Orbána v maďarských parlamentních volbách letos v dubnu?
Samozřejmě. Ze čtyř zemí, se kterými sousedíme na západě, jsme měli dobré vztahy se Slovenskem, Polskem a Rumunskem. Nebyl problém s přepravou humanitární pomoci a dalšího zboží. S Maďarskem ano, ale teď se věci mění k lepšímu, jsem optimista.
V té souvislosti je pro nás opravdu podstatné, že Česko se postavilo jednoznačně na naši stranu. Přijalo ukrajinské běžence, pomáhalo nám různými iniciativami.
Koncert pro budoucnost 17. listopadu 2026
Praha, Václavské náměstí
15:30–16:30 – Živé podcasty Seznam Zpráv
16:36 – Zahájení Koncertu pro budoucnost 2026
16:45–18:00 – Vanua2 • Hana Kubátová • Václav Štětka • Miroslav Kemel • Klára Šimáčková Laurenčíková • Daniela Kolářová • Olympic • Jaroslav Spurný • Petr Pospíchal – 50 let Charty 77, Oldřich Kužílek
18:00–19:00 – Renne Dang • Lukáš Valášek • Miroslav Krobot
19:00–20:00 – Česká hymna – Bára Basiková • Modlitba pro Martu – Marie April • Daniel Stach • Michal Hrůza • Jan Gregar • Kateřina Šafaříková • Marcell & fiedlerski & hosté
20:00–21:00 – Tereza Nvotová • Czexperiment – sonda do duše českého národa • Robert Křesťan & Druhá tráva • Radka Potměšilová – vzpomínka na Jana Potměšila • Daniel Kortus
21:00–22:00 – Hihihahaholky • Lukáš Fritscher Lukefry • P/\ST
Více na stránkách Koncertu pro budoucnost.
















