Hlavní obsah

Co děláme, když se nám všechno sype pod rukama? Cais z Tata Bojs tvoří umění

Foto: Tomáš Souček

Milan Cais na nové výstavě svých děl v GASK přemýšlí nad tím, kam až sahají lidské možnosti a co už nedokážeme ovlivnit.

S výtvarnou tvorbou šperkařky Ludmily Šikolové a Milana Caise, známého jako zpěváka a bubeníka kapely Tata Bojs, seznamují diváky aktuální výstavy Galerie Středočeského kraje (GASK) v Kutné Hoře.

Článek

Dvaapadesátiletý Cais proslul coby ústřední osobnost skupiny Tata Bojs. Celou dobu se ale vedle hudby intenzivně věnuje také výtvarnému umění, které v 90. letech minulého století vystudoval na pražské akademii. Právě tuto část jeho práce zdůrazňuje přehlídka v GASK, jež potrvá do 31. ledna 2027.

Autorovy nejnovější malby, sochy, objekty i audiovizuální díla sjednocuje téma chyby. Cais ji chápe nejen coby narušení očekávaného řádu, ale také možný počátek jiného způsobu vidění. Pojmy jako error, glitch, šum či fragmentace se tu stávají přímo výtvarným principem.

„Co děláme, když se nám přestane dařit a všechno se nám sype pod rukama? Hledáme chybu a snažíme se ji opravit. Vrátit se o krok zpět. Začít znovu. Digitální svět nás navykl na představu, že téměř vždy existuje možnost upravit, resetovat nebo zobrazit více. Lidská zkušenost je však jiná,“ uvedla kurátorka Veronika Marešová, podle níž jsou některé ztráty nevratné. Jako leitmotiv vnímá Caisovy úvahy nad tím, kam sahají lidské možnosti a co už ovlivnit nedokážeme.

Návštěvníci uvidí mimo jiné Caisovy fragmentované madony z taveného skla, které otvírají otázky ženství a spirituality. Chyba vstoupila přímo do procesu jejich vzniku.

„Místo tmavě šedého odlitku, který jsem chtěl, vznikl unikát připomínající lithyalin, tedy něco mezi mramorem, achátem a bronzem. Záměr se nezdařil a chyba ukázala svou kreativitu,“ říká Cais. Dodává ještě, že při práci je pro něj důležité nelpět na utkvělé původní představě, ale nechat se vést procesem.

+20

Část přehlídky tvoří Caisovy portréty z pilulek. Otevírají témata léčby, úlevy a závislosti. „Pilulky rostou do obřích rozměrů a získávají podobu až totemového monumentu, jakési novodobé modly, od níž očekáváme úlevu od fyzické i duševní bolesti. Léčíme tělo, tišíme úzkost, hledáme suplementy. Příslib úlevy má však i svou odvrácenou stranu. Lék se může stát potřebou a potřeba závislostí,“ uvažuje kurátorka Marešová.

Caisovu výstavu předznamenala monumentální socha Disconnected umístěná v zahradách GASK. Zvětšená elektrická zástrčka s odpojeným kabelem představuje obraz přerušeného toku energie, dat i komunikace a současně úvodní motiv výstavy zaměřené na křehkost systémů a jistot, o něž lidé opírají každodenní zkušenost.

Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře zároveň otevřela přehlídku děl šperkařky Ludmily Šikolové. Potrvá do 7. února 2027. Podle pořadatelů ukazuje rozmanité podoby současného šperku, který není jen ozdobou, ale může být i svědkem příběhů, záznamem pocitů či událostí.

Kromě drahých kovů umělkyně pracuje s papírem, průsvitnými plátky slídy, motýlími křídly nebo křížalami. Právě spojení řemeslné zkušenosti se zvídavostí, experimentem a schopností vidět možnosti v nečekaných materiálech je pro její práci určující.

Foto: Tomáš Souček

V podání Ludmily Šikolové (na fotografii je aktuální výstava jejích děl v GASK) není šperk pouze ozdobou, ale i uměleckým objektem.

Šikolová vyrůstala v českoněmecké rodině v severních Čechách, v níž se po generace předávalo nadání i láska ke sklu a šperkařině. Její život zůstal s tímto regionem pevně spojen. „Už od dětství jsem měla k tomuto oboru blízko, moji rodiče pracovali ve firmě Preciosa, a tak jsem mohla zažít fascinující pocit, kdy si naberete do dlaní velké množství korálků a ony vám doslova protékají mezi prsty. Tehdy jsem si ještě neuvědomovala, jak je to úžasné, že se stále věnujeme precizní výrobě těchto nepotřebných drobností,“ uvedla Šikolová.

Ta vystudovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze obor sklo, medaile, šperk a glyptika. Zkušenosti získala během pracovních a studijních pobytů v Itálii a USA. Vedle vlastní tvorby učí a působí v ateliéru sklo–šperk na Technické univerzitě v Liberci.

Doporučované