Článek
Svět včera s napětím sledoval historicky první schůzku prezidentů Spojených států, Číny a Ruska. Ti poté zveřejnili společné prohlášení nazvané Mírová deklarace. Žádná konkrétní dohoda ale nepadla. Kdo je vítězem summitu?
Hostem Ptám se já byl politický geograf z Fakulty sociálních věd UK Michael Romancov.
Prezidenti Spojených států, Číny a Ruska Donald Trump, Si Ťin-pching a Vladimir Putin ve čtvrtek po společném jednání v jihočínském Šen-čenu zhodnotili první schůzku v takovém formátu jako „konstruktivní a užitečnou“.
Po zhruba hodinu a půl dlouhém jednání, které se konalo na okraj summitu Asijsko-pacifického hospodářského společenství (APEC), Čína zveřejnila společné prohlášení prezidentů s názvem Mírová deklarace.
V deklaraci stojí, že prezidenti vyjádřili závazek udržet strategickou stabilitu a mezinárodní bezpečnost a plánují se zapojit do dialogu o snížení jaderného rizika. Jejich záměrem je také zvýšit produkci a dodávky ropných produktů. V dokumentu ale zároveň kritizují Mezinárodní trestní soud (ICC) a další instituce, které by podle trojice lídrů světových velmocí neměly zneužívat své pravomoci. Právě ICC mimo jiné vydal zatykač na Putina v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu.
Válku na Ukrajině naopak společná deklarace nezmiňuje. A to i přes to, že byla tématem bilaterální schůzky amerického a ruského prezidenta, která se odehrála těsně před summitem všech tří státníků.
Schůzku okomentovali i mnozí západní lídři. Generální tajemník NATO Mark Rutte ji označil za důležitou. Německý kancléř Friedrich Merz zase uvedl, že takzvaný „jaltský formát“ k míru na Ukrajině nepovede.
Kdo je vítězem summitu? Dozvíme se další vyjednané detaily? A co může znamenat celý summit pro Evropu?
Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.
Co v rozhovoru zaznělo?
1:00 Slovo „historický“ se asi stalo jedním z klíčových přívlastků celého summitu, který jsme sledovali v předcházejících hodinách. Byl to ale historický summit podle vás? - Uvidíme, co se nakonec od něj případně bude odvíjet, kdo všechno a v jakých souvislostech se k němu bude odkazovat, ať už v pozitivním nebo v negativním slova smyslu. Rozhodně to bylo poprvé, co došlo k setkání těch tří významných státníků v jeden okamžik na jednom místě.
2:00 Ale rád bych upozornil ještě na jeden fenomén. Vy jste na začátku řekla to, co jste řekla, a to je přesně to, jak to vnímáme my tady v Evropě. Ale myslím si, že je strašně důležité si uvědomit, že to byla okrajová část z hlediska jednání summitu APEC. Že tomu summitu něco předcházelo, že ten velký summit APECu má nějakou deklaraci. A tam jsou rusko-americko-čínské záležitosti. Evropa, válka na Ukrajině, to není ani sekundární téma, to je ještě něco mnohem nižšího. Čili my žijeme ve světě, ve kterém si už nějak postupně začínáme zvykat na to, že Evropa není středobod světa. Ale kdykoli se ve světě něco stane, tak protože žijeme v Evropě, logicky a nevyhnutelně se k tomu snažíme přistoupit evropskou optikou. A na to konto nám může spousta dalších věcí uniknout.
3:00 K tomu se určitě dostaneme, protože to je zajímavé minimálně i z pohledu, jestli trochu více evropské agendy nečekal třeba i Vladimir Putin. Jestli i on nečekal, že přece jenom otázka války na Ukrajině nebude na celém summitu nasvícena trochu více. - Jenže proč by to mělo zajímat Si Ťin-pchinga, proč by to mělo zajímat ostatní? Upřímně řečeno, fórum APECu, vyplývá už z názvu, to je Asia-Pacific Economic Cooperation. Mimochodem, to není klasický mezistátní formát, protože to je setkání velkých asijských ekonomik. Tam je Hongkong, tam je Tchaj-wan, což je v kontextu, že je hostitelem Čína, docela zajímavá, možná upřímně řečeno zajímavější skutečnost, než že se zároveň ještě sešli tihle tři pánové a projednávali všechno možné, nakonec včetně konfliktu, který probíhá na Ukrajině.
4:00 Co jsou tedy pro vás klíčové výstupy z celého summitu? - Čína připravila, to se celkem asi dalo předpokládat, velmi ambiciózní program. Si Ťin-pching je, Číňané se s tím nikterak netají, aktér, který se pokouší využít ve svůj prospěch skutečnost, že současná americká administrativa se vůči svým spojencům jak v Asii, tak v Evropě chová tak, jak se chová. Zase, my to vnímáme optikou tlaku na Dánsko kolem Grónska a tak dál. Ale když se podíváme na to, co Trumpova administrativa dělá směrem k Jižní Koreji, směrem k Japonsku, směrem k Austrálii, tak pro Číňany se otevřely pomyslné dveře a mnoha prostředníky se do nich Čína a Si Ťin-pching pokoušejí vstupovat.
5:00 Úplně se jim to nedaří, což je docela zajímavá informace. Protože zejména když se pokusili využít první Trumpův záchvat, pokud šlo o to, že vůči všem začal aplikovat cla, tak se Číňané evidentně domnívali: „Prima, toto je pro nás příležitost.“ Ale postupně si řada aktérů uvědomila, že ano, Trumpovy Spojené státy jsou problém, ale Čína představuje možná ne problém, ale spíše nebezpečí. Čili to je zase pro nás v Evropě docela zajímavá informace, protože vnímáme Čínu prostě jinak, než jak ji vnímají její sousedé, včetně například Vietnamu. Teoreticky by to měly být dva spojenecké režimy, v obou zemích vládne komunistická strana a oni k sobě mají takový velmi úctivý, ale značně rezervovaný vztah.
6:00 Mimochodem, když Trump přijel do Šen-čenu, tak se předtím zúčastnil jednání jiného asijského formátu, a to je jednání ASEANu, které probíhalo ve filipínské Manile. A tam se předpokládalo, že se podaří dohodnout pro státy jihovýchodní Asie naprosto klíčovou záležitost, a to je něco, čemu se říká Code of Conduct, čili principy způsobu, v uvozovkách, slušného chování v oblasti Jihočínského moře. Notoricky známá, sporná oblast, kde právě Čína intenzivním způsobem prosazuje svůj zájem na úkor všech ostatních: Vietnamu, Bruneje, Indonésie, Malajsie a tak dál. Údajně se jim podařilo nalézt asi 80procentní shodu, ale prostě ke 100procentní nedošlo. Čili tohle jsou zase věci, které nějakým způsobem rámují a podle mého názoru oslabují čínskou pozici v kontextu regionálních záležitostí.
6:30 To, že byla schůzka ASEANu, tady v Evropě nikterak zásadním způsobem nerezonovalo. U nás kvůli Ukrajině skutečně začala rezonovat až potom schůzka těch tří prezidentů. Slyšeli jsme spoustu stesků, že Evropa tam není. No, proboha, proč bychom tam měli být? Z jakého titulu bychom tam měli být? Je to asijsko-pacifická ekonomická spolupráce.
7:00 A nepomohlo to k posílení pozice čínského prezidenta? - Může dojít k tomu, že to posílí pozici Číny, nikoliv v regionu, ať už vůči zemím ASEANu nebo vůči asijsko-pacifickému prostoru jakožto celku. Že to posílí pozici Číny v globálu, to se stát může, právě proto, a tady bych úplně souhlasil s tím, co jste řekla na začátku, že to je historické. Protože skutečně formát setkání těchto tří tady ještě nikdy nebyl. A velice často záleží na tom, že místo, kde se sejdou poprvé, už potom dál žije v historii mezinárodních vztahů, protože prostě poprvé je poprvé.
8:00 Jak jste říkal, že někteří litovali nebo se divili tomu, že na jednání není zastoupena Evropa, tak mezi nimi byl i český premiér Andrej Babiš. - Bylo by zajímavé zeptat se pana premiéra, co mu na tom vadí, protože my třeba také nezveme Číňany na summity mezi Evropskou unií a Kanadou nebo Spojenými státy. Čili myslím, že nás tady v Evropě se to dotklo víceméně právě kvůli tomu, že ruský prezident tam dokázal propašovat evropské téma, důležité evropské téma. O tom nebudiž pochyb. Mimochodem, z mého pohledu je to součást, bohužel, úspěšné ruské hry, jak s relativně slabými kartami, které Rusové objektivně mají, nastolovat ruskou agendu i tam, kam tato část té agendy nepatří.
10:00 Říkáte, že propašovat téma Ukrajiny se tam Vladimiru Putinovi podařilo, ale na druhou stranu se čekalo, že se to tam bude řešit. Někteří jsou zklamáni, že to není obsaženo i v závěrech toho summitu. - Pokud jde o závěry summitu, tak ti tři vydali nějakou deklaraci, která je úplně obecná. - Mírová deklarace, jak ji nazvali. - Přesně tak. Mimochodem, objevují se tam slovní obraty, které svět naposledy velmi autenticky prožíval a hodnotil v okamžiku, kdy to ještě tehdy nikdo netušil, ale začala se chýlit ke konci studená válka. Když se podíváme na řadu těch obratů, to znamená: „Musíme se věnovat odstranění rizika jaderné války, musíme odstranit jaderné zbraně, musíme v tomto ohledu jednat, spolupracovat,“ tak to jsme tady měli primárně v druhé polovině 80. let. Tehdy z pozice Ruska, což je nástupce Sovětského svazu, se jednalo ve dvou. Na jedné straně Američané, na druhé straně oni. Teď se jedná ve třech.
11:00 Mimochodem, tohle byla dlouhodobá snaha Američanů vytvořit tento trojúhelník a jednat v kontextu toho trojúhelníku o jaderném odzbrojení. Já bych jenom připomněl, že tady v Praze o tom svého času jednali Obama a Medveděv. A vlastně Barack Obama byl první americký prezident, který začal tvrdit, že Spojené státy musí přenést těžiště své pozornosti do Asie. On je první, kdo začal říkat: „My bychom o jaderném odzbrojení měli jednat i s Číňany.“ Rusové to vehementně popírali, nikdy o to nestáli, protože to znamená, že zase poklesnou. Protože Američané mají těch agend řadu a nikdo nepochybuje o tom, že Spojené státy jsou v každé agendě důležité, nejen jaderné zbraně, nejen Ukrajina, nejen Írán, nejen Asie-Pacifik, ale třeba AI. Ale Rusko ve většině těchto agend neznamená vlastně nic.
13:00 Z hlediska toho, co zajímá nás tady v Evropě, z hlediska válečného konfliktu na Ukrajině zněly velmi často obavy, aby to nebyla nová jaltská konference, o nás bez nás. Došlo k nějakému významnému posunu z tohoto pohledu? - Myslím si, že ne. Mimochodem, ten termín, že by to mohla být nová jaltská konference, razily primárně dvě země: Rusko, protože to byl jejich nápad, Putin to nabídnul. Dlouhou dobu to vypadalo, že ani Číňané, ani Američané o to moc nestojí. O jejich důvodech se můžeme dohadovat, ale to teď není podstatné. Podstatné je, že toto setkání se teď uskutečnilo a skutečně řada ruských komentátorů právě říká: „To je ta Jalta.“
14:00 Ostatně Vladimir Putin na tiskových brífincích v Číně říkal, že přece na jaltské konferenci není nic špatného a že by přece bylo dobré, kdyby to byla Jalta 2.0. - Přesně tak. Mimochodem, tohle je jeho pohled, který my a zejména Ukrajinci vnímáme oprávněně velmi kriticky. Vůbec se nedivím podrážděným reakcím, jak z Evropy, tak z Ukrajiny. Ale co je zajímavé, Vladimir Putin, i když je v Asii, si nikdy neodpustí zdůraznit to, co je pro něj a pro Rusko důležité. To znamená 80 let ukončený konflikt a všechno to, co z toho konfliktu vylezlo.
14:30 A co mně tam přijde strašně zajímavé, když tohle poprvé zkusil na Si Ťin-pchinga v roce 2015, to znamená v době, kdy se domníval, že do Moskvy přijede celý svět, stejně jako v roce 2005, u příležitosti kulatého výročí konce války, kde se zase ukáže, jací jsou pašáci, tak kvůli anexi Krymu tam ze Západu tehdy nepřijel nikdo, respektive byl tam Miloš Zeman, ale to ponechme stranou. A tehdy byl hlavním hostem Si Ťin-Pching. A když se s ním bavili ruští novináři předtím, než přijel, a říkali: „Vy přijedete na naši oslavu a vlastně to potvrzuje, jací jsme byli pašáci,“ tak on si je vyslechl a řekl: „Jo, jo, byli jste úžasní pašáci, ale dovolte, abych vám připomněl, že naše válka začala dříve než vaše, skončila později než ta vaše a my jsme měli víc mrtvých.“ A tím úplně vygumoval to, co bohužel až dosud Putin, respektive ruská diplomacie, tak úspěšně vůči nám používají.
16:00 Putin tam o tom mluvil, to je ta jeho Jalta, ale jeho naděje se nesplnily. A naštěstí ani nedošlo k tomu, čeho se obávali Ukrajinci, že by ta Jalta byla druhým Mnichovem. Čili obě dvě země, které začaly tlačit Jaltu ve snaze zdůraznit svou velikost a druhá ve snaze upozornit svět na rizika, která jsou s tím spojená, tak ani jedna tato verze jaltského ducha, nebo jak to nazvat, tak se naštěstí nematerializovala.
19:00 Moskva tvrdí, že pracuje na dojednání schůzky, na kterou by do Moskvy měli přijet tři evropští představitelé, a to z Francie, Německa a Británie. Což podle agentury Interfax dnes řekl náměstek ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova. Umíte si to vůbec představit? - Umím si to představit, fantazie mi na to rozhodně stačí. Otázkou je, co všechno je ve hře. My se můžeme, jak vy, tak já, pouze držet těchto oficiálních vyjádření. Nemáme to potvrzené z druhé strany. Je to tedy ruský výrok a Rusové vědí velmi dobře, že když něco takového řeknou, že to média a veřejnost tady na Západě okamžitě začnou probírat.
20:00 Je to pořád součást hry, kdy se Rusko snaží tvářit, že chce jednat o míru? - Nepochybně je to součást té hry a oni zase mají výhodu, že když řeknou, že to budou tihle ti tři, tak teď jsme byli svědky toho, že na předchozích jednáních bylo řečeno, že Evropu má reprezentovat pět aktérů. Já se tedy ptám, kde je Itálie, kde je Polsko? Protože to by měl být ten formát, který nás má reprezentovat na jednáních s Ruskem. To znamená, že Rusko se tady pořád snaží, a znova zdůrazňuji, bohužel je v tom ohledu často úspěšné, nastolovat agendu. A my neustále jenom reagujeme. To je první věc.
21:00 Druhá věc, když někdo z Evropy pojede do Ruska nebo bude telefonovat Putinovi nebo cokoliv takového, jakmile to bude víc než jeden, pro Rusko to automaticky znamená obrovskou výhodu. A jakmile někdo přijede do Ruska, tak je to zase pro Rusko další obrovská výhoda. Řečeno tenisovou terminologií: pokud přijmeme tohle, tak vstoupíme do zápasu za stavu 0:40. Což prostě není správné, to není dobře.
21:00 Hrozně důležité právě je, že my jako Evropané bychom se opravdu měli být ve vlastním zájmu schopni shodnout na tom, že nás bude reprezentovat jen jeden. To, že někde budou tři, pět, sedm Evropanů, je úplně jedno.
31:00 Jak v současné době vnímáte pozici koalice ochotných, která se včera sešla v Berlíně? - Myslím si, že to je jednoznačné potvrzení trendu, že navzdory všem problémům, které jsou, je Ukrajina pro většinu evropských zemí natolik srozumitelný problém, kdo je agresor, kdo se brání, co ten agresor vlastně chce a tak dál, že jsme nejen schopní, ale v zásadě ochotní pořád ještě držet tuto pozici.
31:30 Je to krásná ilustrace toho, že Rusové ve svých analýzách a ve svých činech zdaleka nejsou tak úspěšní, jak to občas vypadá. Oni byli přesvědčení, když zaútočili na Ukrajinu, nejen že to bude velmi rychlé, že budou v Kyjevě za tři dny nebo něco podobného, ale také, že my se vůbec na nic nezmůžeme. A my jsme se zmohli a jsme schopni pořád tu pozici držet, jakkoliv je to hrozně komplikované, ale pořád ji držíme už pátým rokem. A jak se v tomto kontextu vyvíjí česká pozice? Pro mě jakožto pro občana je to velmi smutný pohled.
32:00 Andrej Babiš je nepochybně rád všude tam, kde jsou další mocní, aby se s nimi mohl vyfotografovat. Kdyby měl možnost, určitě by byl i v Šen-čenu, byť bůh ví, co by tam dělal, ale to tak u politiků bývá. Andrej Babiš v tomto ohledu asi není výjimkou. To, co jeho nebo jím vedená vláda díky půdorysu, na kterém je postavena, dělá s naší bezpečností, to je nejen ostudné a zahanbující, ale to je pro Českou republiku i potenciálně velmi nebezpečné. Protože my se vlastně vyčleňujeme z těchto evropských aktivit. Může nastat situace, když ten trend bude pokračovat, že skončíme stejně jako svého času Maďaři, respektive Slováci, to znamená, že spojenci v nás ztratí důvěru. A znovuzískání té důvěry, to je potom samozřejmě strašně komplikované.
34:00 Friedrich Merz například jednoznačně řekl: „Německo je největší přispěvatel do evropského rozpočtu a pokud se i země jako Česko a Slovensko nepřipojí na stranu těch, kteří podporují Ukrajinu a přebírají na sebe část garancí se všemi půjčkami, které Evropa Ukrajině poskytuje, tak začnou být problémy s evropským rozpočtem.“ Zaplaťpánbůh za to, že tato slova znějí. Měla znít už výrazně dřív vůči tehdy orbánovskému Maďarsku. Já jsem přesvědčen, že Babiš by se a to konto choval jinak. - Čekáte, že Friedrich Merz tenhle svůj postoj dotáhne do konce? - Jakožto český, respektive evropský občan, pevně doufám, že ano. Protože směrem ke světu budeme výrazně respektovanější aktér, pokud si v prvé řadě uděláme pořádek doma v Evropě.
36:00 Když vás tak poslouchám, tak si jenom představuji další reakce na české politické scéně, které už teď byly ostré, už teď zněly od vládních politiků ve smyslu, co si to Německo dovoluje vůbec něco takového říkat, natož aby to myslelo vážně a chtělo to dotáhnout. - Ať si čeští politici, kteří tohle říkají, s odpuštěním trhnou nohou. Protože oni mají odpovědnost za nás. A Česko bez Německa, Francie, Británie, Polska a tak dále v tom světě, který se zjevně stává čím dál tím méně bezpečným, čím dál tím méně předvídatelným, na tom bude hůř.
Ptám se já, Marie Bastlová
Podcast Marie Bastlové. Hard talk rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.
Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.















