USA proti Íránu, Trump na tribuně s Erdoganem. Třaskavé mistrovství začíná

Má to být jedna z největších fotbalových událostí historie. Nejvíce zúčastněných týmů, možná i nejvíce návštěvníků, hned tři pořadatelské země. Zároveň se ale mistrovství světa, které začíná ve čtvrtek, odehraje na pozadí mimořádně vyostřené mezinárodní situace a konfliktu mezi USA a Íránem. Jak to turnaj poznamená?

Po druhé světové válce se mistrovství světa ve fotbale možná ještě nikdy nekonalo v atmosféře takového mezinárodního napětí. K němu teď ale navíc turnaj může ještě sám přispět. Ostatně už se to i děje.

Šampionát hostí vedle Mexika také Kanada a Spojené státy. A na americké půdě bude hrát i tým Íránu – země, se kterou si USA jen pár dnů před výkopem obří akce vyměňují vojenské údery. Zároveň se do Spojených států nedostal elitní rozhodčí Omar Abdulkadir Artan ze Somálska. Narazil na zákaz vstupu, který vláda prezidenta Donalda Trumpa uvalila – kromě občanů jiných zemí – právě na Somálce.

O tom, jak se na šampionátu bude politika proplétat s fotbalem a jaké další velké příběhy může letošní mistrovství světa napsat, mluvíme v aktuálním vydání podcastu 5:59 s izraelským fotbalovým novinářem Urim Levym, zakladatelem a šéfredaktorem webu BabaGol, který má nefalšovaný globální záběr a nedělí fotbalový svět na významná centra a nedůležité periferie.

Nabízíme textový výběr z rozhovoru, jehož plnou verzi si můžete poslechnout v přehrávači v úvodu článku.

Minimálně počtem účastnických zemí se v případě přicházejícího fotbalového šampionátu bude jednat o ten zatím vůbec největší v historii. Co od něj proto očekáváte? Bude to ve výsledku znamenat, že přinese více nadšení a vzrušujících momentů, nebo naopak méně?

To záleží na úhlu pohledu. Protože tu jsou třeba zapálení fanoušci, kteří se těší na zápasy velkých a kvalitních týmů, přičemž tenhle turnaj, na němž se představí 48 reprezentací s více než 12 stovkami hráčů, nabídne i dost velkou porci, řekněme, fotbalu nižší kvality. Zároveň ale více reprezentací znamená také to, že se na mistrovství ukážou i země, které se ho ještě nikdy nezúčastnily nebo na něm dlouhá léta chyběly. Takže ano, budou tu i méně kvalitní zápasy, ale na druhou stranu přibude i historických okamžiků pro země, které obvykle nemají prostor se ukázat a psát fotbalovou historii.

Pokud ale mám říct svůj osobní názor, tak já jsem nebyl příznivcem rozšiřování turnaje. Myslím, že dosavadní počet 32 účastnických zemí, který platil mezi lety 1998 až 2022, byl tak akorát. Ten formát byl podle mě prakticky dokonalý a přinášel nejlepší mistrovství světa v historii. Nebyl důvod do toho zasahovat. Ale žijeme ve světě, v jakém žijeme. Rozumíme tomu, jak funguje fotbal, jak funguje FIFA a jakým způsobem rozhoduje. Je to zkrátka realita. A my se z ní teď budeme snažit vytěžit to nejlepší.

Bude to také nejpolitičtější či nejvíce zpolitizované mistrovství světa?

Každé mistrovství světa je do určité míry politické a politika je v zákulisí vždy přítomná. Je jasné, že největší mistrovství světa bude mít i největší politické dopady. Zvlášť s prezidentem, jako je Donald Trump – a zvlášť když právě probíhá válka, kterou zažíváme na Blízkém východě. Je to poprvé v historii, kdy je hostitelem země, jež napadla jinou zemi, která se mistrovství účastní. Samozřejmě mluvím o USA a Íránu. Nyní v tomto ohledu nevíme, co se stane.

Každopádně je to dosud nejpolitičtější mistrovství světa. Podívejme se na země jako Írán, Irák, Egypt, Saúdská Arábie nebo Katar. Nebo také na Turecko, které bude během turnaje hostit summit NATO a zároveň se odehraje zápas mezi USA a Tureckem. Jak víme, turecký prezident Recep Tayyip Erdogan je velkým fanouškem fotbalu. A také víme, že americký prezident Trump je velkým fanouškem Erdogana. Představte si jejich setkání na tribuně během mistrovství světa – to by mohl být velmi zajímavý okamžik.

Navíc žijeme v době sociálních sítí, internetu a okamžité komunikace, která všechno zesiluje a nafukuje. Všechno působí významněji, ať už se podíváme kamkoliv. Například když si uvědomíme, že Irák míří se svou fotbalovou reprezentací do Spojených států 20 let po odstranění Saddáma Husajna a 23 let po americké invazi, která rozpoutala tamní občanskou válku.

Nebo Haiti – jaká země, jaký příběh! Je to země s historií katastrof. V roce 2010 tam masivní, strašlivé zemětřesení zabilo na 250 tisíc lidí. A teď si představte, že jen o 16 let později hraje na mistrovství světa, kdy se na tu největší fotbalovou událost planety vrací po dlouhých 52 letech. A víme, jaká je situace kolem haitské komunity v USA. Ve Spojených státech žije přibližně 1,5 milionu Haiťanů. A víme také, jak Donald Trump a jeho režim přistupují k lidem z Haiti, když se pokoušejí dostat do USA.

Takže tu existuje mnoho zajímavých politických spojitostí, mnoho geopolitických vztahů a střetů. A navíc se vše odehrává v předvečer 250. výročí nezávislosti Spojených států. Představte si možnost, že by 3. července, v šestnáctifinále, hrály USA s Íránem v Dallasu, respektive v Arlingtonu. Více politický scénář bych snad v dnešním světě ani nedokázal vymyslet.

Když mluvíme o Íránu, myslíte si, že by mohl být překvapením tohoto turnaje? Může íránský tým dojít daleko?

Bude to mít těžké. Příprava nebyla ideální kvůli okolnostem, které jsou zjevné. Soustředění před šampionátem museli absolvovat v Turecku a už dříve vedení vyloučilo z týmu nejlepšího hráče Sardára Azmúna, protože během války letos v březnu zveřejnil příspěvek podporující Spojené arabské emiráty (kde hraje a na který Írán tou dobou útočil, pozn. red.). Jejich příjezd na turnaj tedy provází docela velký rozruch.

Tři členové výpravy navíc nedostali víza. Přesunuli také své zázemí z Arizony do mexické Tijuany, aby strávili méně času v USA. Jinak by se údajně necítili dostatečně bezpečně, ale podle toho, co vím, panovala i určitá nedůvěra a obava, že by někteří hráči mohli využít pobyt k útěku a zůstat ve Spojených státech. Možná si vzpomenete, že něco podobného se stalo v březnu se ženskou reprezentací během mistrovství Asie v Austrálii.

Kolem Íránu je tedy velké pozdvižení, ale není to nic nového. Na každém mistrovství světa se kolem Íránu něco děje. Přesto mají kvalitu na to, aby něco dokázali. Nepřekvapilo by mě, kdyby se Írán zapsal do historie a postoupil. Nečekal bych sice víc než postup ze skupiny, ale tomuto týmu věřím.

A myslím si také, že bude mít velkou podporu íránské diaspory v Los Angeles, kterému někdy říkáme „Teherángeles“. Žije tam mnoho Íránců a Írán odehraje dva zápasy právě v L. A. Dokážu si představit, že v těchto utkáních předvedou něco zajímavého. Příběh Íránu bude ale tím nejsledovanějším ve skupinové fázi turnaje, ať už na hřišti předvede cokoli. Tím jsem si jistý.

Bude tento turnaj náročný nejen pro íránské hráče, ale i pro fanoušky? Ovlivní toto mistrovství světa cestovní zákazy zavedené Trumpovou administrativou, přísné hraniční kontroly a podobná opatření?

Ano, samozřejmě. Myslím, že už teď můžeme s jistotou říct, že půjde o nejhůře přístupné mistrovství světa v historii. Víme, že FIFA hlásí vysokou poptávku po vstupenkách, ale zároveň je také zřejmé, že systém dynamické tvorby cen žene ceny vstupenek na částky, o kterých jsme si ani zdaleka nemysleli, že je u fotbalových zápasů někdy uvidíme.

V jednom případě jsem to zkusil. Chtěl jsem to vidět očima fanoušků a zkusil jsem si tedy koupit vstupenku na zahajovací zápas – a stála 242 tisíc dolarů za běžné sedadlo. Bylo to prostě absurdní. Žádný fotbalový zápas by neměl stát tolik. A přitom je zároveň zřejmé, že některé zápasy nebudou vyprodané. Víte, obvykle bývají všechny zápasy najisto vyprodány týdny, nebo dokonce i celé měsíce před turnajem. Tady ale podle mě došlo ke kombinaci chamtivosti a snahy využít americký způsob fungování sportovních a zábavních akcí a maximalizovat zisk.

Tohle se mi nelíbí. A myslím si, že celá příprava turnaje ovlivnila atmosféru i debatu kolem něj. Ale uvidíte, že nakonec na tom vlastně nebude tolik záležet, protože samotná hra je příliš silná. Vzpomeňte si na Katar. Vzpomeňte si na ty debaty před turnajem o právech dělníků a o pracovnících, kteří zemřeli při stavbě stadionů, a tak dále. Nakonec si ale z minulého mistrovství světa všichni budou pamatovat hlavně to, že Lionel Messi konečně zdvihl nad hlavu ten pohár. Že se stal mistrem světa. Nikdo už nebude probírat to, o čem se tehdy mluvilo před turnajem.

A stejně to bude i tentokrát. Zvlášť pokud uvidíme další titul pro Messiho, první triumf pro Cristiana Ronalda nebo třeba pokud Lamine Yamal vyhraje svůj první světový šampionát už v 19 letech. To jsou přece ty velké fotbalové příběhy. Nebo že Brazílie znovu vyhraje turnaj po 24 letech, s Carlem Ancelottim coby trenérem a s Neymarem jako mistrem světa. To jsou věci, které si nakonec lidé budou pamatovat.

V podcastu 5:59 také uslyšíte, jaké šance na postup ze základní skupiny dává izraelský fotbalový expert Uri Levy českým fotbalistům nebo proč považuje příběhy, které se píší na světových šampionátech, za silnější než ty z klubových soutěží, přestože zápasy v Lize mistrů, Premier League nebo v La Lize mívají často vyšší kvalitu. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.