Zákaz mobilů ve školách? Děti musí umět čelit digitálnímu světu, říká vědec

Nejedna základní škola už se v minulých letech rozhodla omezit používání mobilních telefonů ze strany žáků. Vláda Andreje Babiše se teď ovšem vydává směrem k zavedení plošného zákazu. Jaká jsou pro a proti, rozebíráme v podcastu 5:59 mimo jiné s vědcem, který se efekty těchto zákazů zabývá.

V mateřských a základních školách nebo v nižších ročnících víceletých gymnázií a konzervatoří od září 2027 možná žáci nebudou smět používat mobilní telefony v hodinách, ale ani o přestávkách či třeba během pobytu v družinách a školních klubech. Počítá s tím novela zákona navržená premiérem a šéfem ANO Andrejem Babišem a ministrem školství Robertem Plagou (za ANO), kterou minulý týden podpořila vláda.

Jak se bude zákaz (pokud projde legislativním procesem) prakticky vymáhat, určí podle reportéra Seznam Zpráv Josefa Mačího škola. „Bude řešit, jestli si dítě nechá mobilní telefon po celou dobu vypnutý v tašce, nebo jestli si ho odloží do skříňky, nebo jestli se třeba bude při příchodu do školy vybírat, nebo jestli zůstane v nějakém obalu, který bude zajištěn,“ popisuje Mačí v pondělním vydání podcastu 5:59.

Novinář zdůrazňuje, že děti si do školy mobilní telefon nebo další zařízení, jako jsou chytré hodinky nebo tablety, budou moct i po případném zavedení zákazu přinést. Na pokyn učitele ho pak budou moct používat také při výuce. A pro některé žáky, kteří ho potřebují ze zdravotních důvodů nebo kvůli speciálním vzdělávacím potřebám, má dokonce existovat výjimka a mobil si budou smět po celou dobu ponechat.

Reálně novela zákona bude znamenat zásadní změny jenom pro část tuzemských škol. K omezení mobilů totiž ředitelé mohou sáhnout už od roku 2021 a třeba konkrétně zákaz jejich používání o přestávkách dosud vyhlásila zhruba polovina ZŠ.

Mnohé školy ale nepřistoupily jen k prosté bezbřehé restrikci, ale zavedly taková pravidla, jaká pro své potřeby považovaly za nejvhodnější. A někdy také jejich podobu konzultovaly se svými žáky.

Redaktor Mačí například poukazuje na případy škol, které vytvořily jakési zóny, kde žáci mohou svůj mobil za stanovených podmínek použít, pokud si potřebují něco vyřídit. Navíc tato pravidla mladí lidé dopředu stvrdili svým podpisem, což v nich mělo posílit pocit, že regulace vznikla jako výsledek společné diskuze.

I tyto školy ale v případě konečného schválení navržené legislativy do budoucna budou muset přistoupit k úplnému zákazu.

Premiér a ministr školství si od toho slibují, že se ve školách vytvoří prostředí pro kvalitnější vzdělávání. „Pokud jde o samotnou otázku efektů zákazu používání mobilního telefonu ve škole, zkušenosti ze zahraničí (Francie, Nizozemsko) dokládají pozitivní dopad jak na koncentraci žáků k učení a na prospěch, tak na školní klima a výskyt šikany,“ napsali ve zdůvodnění svého návrhu, přičemž se odkazují i na doporučení Národního ústavu duševního zdraví.

Někteří další odborníci a zainteresovaní lidé se ale podle Josefa Mačího na zákaz dívají skepticky. Proti se postavil třeba dětský ombudsman Martin Beneš, podle něhož není nutné upravovat používání mobilních telefonů celostátně. Navíc vyjádřil pochybnosti o tom, jestli byl návrh jakkoliv konzultován s těmi, kterých se má týkat nejvíc – s dětmi samotnými. Jak přitom novinář Mačí upozorňuje, ministerstvo školství disponuje tzv. Panelem mládeže, prostor pro diskuzi se zástupci dětí a dospívajících tedy existuje.

Beneš se vlivem zavedení zákazu obává zhoršení vztahu dětí ke škole. „Budou školu vnímat negativně, jako místo, kde nové pravidlo, na jehož vytváření se nemohly podílet, omezuje jejich svobodu,“ soudí dětský ombudsman.

Rozštěpená je ale také veřejnost a zejména rodiče. Jedni vidí negativní vlivy, které technologie přinášejí, druzí mluví o tom, že zákaz postihuje jen část daleko hlubšího problému. „Ale samozřejmě část rodičů je ráda, že se to ve škole zakáže, protože to poté nemusí řešit oni. Část výchovy za ně jakoby převezme škola,“ podotýká Mačí.

Data, která by efekty zákazu používání mobilů nasvítila, se už během února snažili přinést vědci z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity (MUNI) v Brně. Ti analyzovali data z 21 zemí včetně Česka a došli k tomu, že zákaz mobilů ve třídách není univerzálním řešením.

Jeden z vědců výzkumného týmu IRTIS Libor Juhaňák v podcastu 5:59 popisuje, že podle studie například žáci sice jsou díky zákazu mobilů do jisté míry během výuky méně rozptylováni, ale to samo o sobě nemusí vést k lepším studijním výsledkům. Zásadní vliv prý potom zákaz neměl ani na kyberšikanu, wellbeing (tedy celkovou životní pohodu) a podobně. „Byl bych opatrný mít od toho v této oblasti přehnaná očekávání,“ dodává výzkumník.

Naopak překvapivým zjištěním studie podle experta je, že tam, kde zakázali mobily, se zvýšil neklid ve třídách a obecně žáci více vyrušovali během výuky. Tedy přesný opak toho, co česká vláda zamýšlí. Juhaňák pak připomíná i nedávnou britskou studii Smart Schools, která došla mimo jiné k tomu, že po zavedení striktního zákazu děti začaly tím více používat mobily mimo školu.

„A i negativní efekty se mohou posouvat ze školy do toho mimoškolního prostředí. Což možná není úplně ideální varianta, protože poté věci jako kyberšikana a podobně nezmizí, jen se přesunou do mimoškolního prostředí,“ uvádí vědec z MUNI.

Tato zjištění – ať už přímo vědců z Brna, nebo jejich kolegů ze zahraničí – ale zároveň podle Libora Juhaňáka neznamenají, že by zákaz nemohl mít smysl. „Jenom je možná potřeba uvažovat o tom, že zákaz je snaha o jednoduché, příliš hrubé řešení komplexního problému, což asi nebude nutně funkční samo o sobě,“ říká výzkumník.

Novela zákona, kterou vládní koalice chystá, by tak měla být vnímána jako jedna část v rámci mnohem širší mozaiky řešení. Z Juhaňákova pohledu je třeba pečovat o vztahy dětí ve školách, pracovat s rodiči a také rozvíjet u dětí digitální gramotnost, aby „byly schopné se vypořádat s kritickými událostmi, na které v digitálním světě narazí“.

Brněnský akademik v této souvislosti totiž načrtává i hypotetický scénář, ve kterém se zavede nejen předložený zákaz mobilů, ale také zákaz sociálních sítí pro stejnou věkovou skupinu, o němž se i v Česku začíná diskutovat. V případě, že by obě opatření byla skutečně efektivní, by pak dospívající lidé vstupovali do dalšího života bez potřebných zkušeností.

„Najednou bychom tady měli generaci dětí, které jsou absolutně digitálně negramotné, nemají zkušenosti se sociálními sítěmi, nejsou schopné se s tím vypořádat. A možná naopak o to víc (poté) budou náchylné k nějaké závislosti,“ podotýká Libor Juhaňák.

V podcastu 5:59 také uslyšíte, jaké zkušenosti mají se zákazy mobilních telefonů ve školách další evropské státy. Nebo jaká data přesně odborníci z brněnské univerzity zkoumali. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.