Janktův coming out. Proč je ve fotbale těžké oznámit, že jste gay?

Rozhodnutí českého fotbalisty Jakuba Jankta otevřeně se přihlásit k homosexuální orientaci probudilo debatu o tom, jak moc svobodný prostor sportovcům nabízí svět kopané. Sedmadvacetiletý Jankto, jenž aktuálně hostuje v pražské Spartě, je jedním z prvních hráčů z vrcholné soutěže, který se k takovému kroku odhodlal.

„Jako všichni ostatní mám svoje silné stránky, svoje slabiny, rodinu, přátele. Mám práci, kterou dělám nejlépe, jak jen umím. Už mnoho let se vší vážností, profesionálně a s vášní. Jako všichni ostatní chci i já svobodně žít svůj život. Bez strachu. Bez předsudků. Bez násilí. Ale s láskou. Jsem homosexuál. A už se nechci déle skrývat.“

Těmito slovy se v týdnu vyoutoval sedmadvacetiletý prvoligový fotbalista a český reprezentant Jakub Jankto. Stal se jedním z hrstky těch, kteří během profesionální kariéry v tomto sportu veřejně oznámili, že jsou gayové. Téměř okamžitě Janktovi vyjádřily podporu významné evropské kluby i osobnosti jako brazilský útočník Neymar.

„Otázky genderové politiky nejsou v českém sportu – a ve fotbale zvlášť – příliš otevírány. Z tohoto pohledu bychom v souvislosti s prohlášením Jakuba Jankta mohli mluvit o odvaze. V tom mezinárodním (západním) kontextu bychom o tom prohlášení mohli hovořit jako o rozhodnutí,“ říká sociolog sportu z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a institutu SYRI Dino Numerato.

Celou páteční epizodu podcastu 5:59 si poslechněte v přehrávači:

Janktovo vystoupení tak otevírá debatu například o homofobii v českém fotbalu. Podle sociologa Numerata je ale otázkou, do jaké míry se diskuze skutečně rozproudí. A to i proto, že reakce tuzemských celků jsou spíš vlažné. Povzbudivý komentář na sociálních sítích například nechala jen pražská Slavia nebo její rival Sparta, ve které Jankto hostuje.

Video, ve kterém Jakub Jankto oznámil veřejnosti, že je homosexuál:

Kořeny strnulosti fotbalu najdeme v jeho historii. „Už od vzniku fotbalových klubů, od 19. století, je fotbal spojený s industriálním prostředím, s prostředím dělnických tříd. A zároveň se silnými hodnotami maskulinity a se vším, co si s maskulinitou spojujeme,“ vysvětluje Numerato.

Prostředí se ale pomalu mění, a to zejména v zahraničí. Na tribuny přicházejí mladší fanoušci a někteří z nich právě toto téma otevírají. Numerato popisuje, že například ve Velké Británii je zhruba padesát LGBT+ fanouškovských skupin a v Německu jich působí kolem třiceti.

„Tady to neznáme. Projevy, které můžeme pozorovat na stadionech, jsou až na výjimky často homofobní. Často se objevují v souvislosti s Prague Pride,“ uvádí sociolog.

Ještě důležitější roli ve vnímání homosexuálů ve fotbale ale mohou hrát kluby, asociace nebo agenti sportovců. Numerato třeba připomíná, že i v rámci federace FIFA a dalších fotbalových institucí vznikly složky a iniciativy, které se věnují otázce genderu nebo inkluzivity.

„Velkou roli může hrát i sponzorský tlak, někdy můžeme říci i sponzorský aktivismus,“ myslí si sociolog. Za příklad uvádí třeba to, když automobilka Volkswagen na konci minulého roku z pozice sponzora vyjádřila nespokojenost během fotbalového šampionátu v Kataru. Nelíbil se jí krok pořadatelů, kteří hráčům zakázali nosit na paži duhové pásky.

Fotbalové prostředí se i díky podobným tlakům podle Numerata postupně stává přívětivějším než před třiceti lety. Tehdy se k homosexualitě jako první profesionální hráč v Anglii přihlásil Justin Fashanu.

Sociolog Numerato ale zároveň zdůrazňuje, že i kvůli neschopnosti fotbalu nastavit takové podmínky, které by umožňovaly hráčům být transparentní, částečně trpí obraz, jaký má fotbal na veřejnosti.

„To je také jeden z aspektů, který si i fotbaloví funkcionáři stále častěji uvědomují a díky tomu se snaží zavádět určité procesy.“

V podcastu 5:59 se dozvíte více třeba o historickém coming outu Justina Fashanua ze začátku 90. let. A mluvíme také o tom, jak mohou ke kultivaci prostředí přispět fotbalové kluby. Poslechněte si v audiu v přední části článku.