Když realita předbíhá satiru. Jak se na Slovensku smějí Ficově vládě

Vtipy ani nemusíme vymýšlet, stačí převyprávět realitu. Slovenská politika dnes produkuje tolik absurdních situací, že satira často jen dohání zpravodajství. Drag performer Martin Talaga, autor podcastu Piatoček Adam Blaško i tvůrci stránky Zomri ukazují, proč se humor stal pro část společnosti jedním z nejsilnějších nástrojů, jak se na Slovensku za vlády Roberta Fica „nezbláznit“. Slovenské satiře se věnujeme v bonusovém pátém díle audio série Směr Fico.

„Naše politická scéna chrlí tolik námětů, že je vlastně ani nestíhám natáčet. Každý týden je z čeho vybírat,“ říká mi Martin Talaga, čerstvý laureát české divadelní ceny Thálie.

Slovenský queer tanečník, choreograf a performer dostal ocenění za svůj výkon v inscenaci „PiNKBUS slovenský a žiadny iný“, ve které vystupuje jako drag queen Venice.

Do své show dostal Talaga folklorní prvky: kroje, dudy i fujaru, a celou ji staví na politické satiře, zpěvu a stand-up komedii. Sama Venice podle něj mísí prvky oravských tetiček, ale i „ikony“ popkultury slovenských sociálních sítí Nory Kabrheľové (dřív Mojsejové) nebo slovenské ministryně kultury Martiny Šimkovičové.

Smích na účet Ficovy vlády bere umělec jako ventil. „Udělali jsme to proto, abychom se z toho všeho nezbláznili a našli východisko,“ říká mi krátce před svým prosincovým představením v pražském divadle Venuše ve Švehlovce.

Publikum to prý vnímá podobně a show se smějí i voliči vládnoucí strany Směr. Při cestách po Slovensku navíc Talaga pomáhá bořit jedno „tabu“ konzervativnější společnosti: zkreslené představy nebo obavy z queer lidí, které šíří například právě ministryně Šimkovičová a mnozí další politici Ficovy koalice.

„Když se s queer lidmi potkají naživo, přestává to pro ně být hrozba, strašák a ‚LGBT propaganda‘. Když mají queer lidi přímo před sebou, tak vidí, že si s nimi můžou dát pivo, popovídat si a že na nich vlastně není nic démonického,“ říká.

Současné „nepřátelské“ politické prostředí na Slovensku navíc podle Martina Talagy dává slovenským umělcům impulz tvořit.

S politickou satirou na Slovensku už šestý rok pracuje také podcast deníku Sme Piatoček. Adam Blaško v něm každý pátek glosuje události posledního týdne. Staví na rychlém tempu a schopnosti pojmenovat absurditu slovenské politiky. A to tak, že je srozumitelná i českým posluchačům.

Body si za to ale Blaško nepřipisuje, naopak – má prý pochybnosti, zda stojí za scénářem a vtipem on, nebo sami slovenští politici. „Já vlastně nedělám satiru, ale zpravodajství a lidé se tomu smějí. Dávám tam výbuchy, hodně zvuků, hodně hudby a podobně a lidé se smějí tomu zpravodajství, tomu, co se bohužel opravdu děje,“ říká s narážkou na nekonečný přísun slovenských politických bizarností.

„Vytvářet scénář k politické satiře by mělo být utrpení. Přeju si, aby i u vás byla politická satira něco, co vzniká velmi těžko a co možná není až tak zábavné. Pokud v nějakém státě politická satira není příliš zábavná, přestože ji dělají opravdu kvalifikovaní lidé, znamená to, že v tom státě není až taková sranda, a to je dobře, tedy že stát funguje,“ dodává při rozhovoru ve studiu podcastu 5:59.

Při satiře se kvůli tomu občas dostává do slepé uličky.

„Nevím třeba, kam ještě posunout moment, kdy Rudolf Huliak prohlásí, že homosexuálové při sexu způsobují globální oteplování, protože produkují hodně skleníkových plynů. Nevím, co s tím dál dělat, jsem z toho opravdu v úzkých,“ dává Adam Blaško za příklad dnešního slovenského ministra sportu.

Satiru na denním pořádku na Slovensku zveřejňuje i stránka Zomri. Kolem původní facebookové stránky, která vznikla v roce 2016, vyrostla silná komunita. Jen na Facebooku má Zomri přes 450 tisíc sledujících, tedy „zomříčat“.

Administrátorů stránky je víc a na veřejnosti zůstávají anonymní. Když se fotí, mají na hlavách plátěné tašky s nápisem Zomri. Trojice se představila svými přezdívkami, pod kterými vystupují na sociálních sítích: Bufeťák, Knedlík a Korytnačák.

Vtipy, memy, ale i politická a společenská kritika se na Zomri objevují denně i několikrát. Administrátoři ale upozorňují, že obsah vlastně není z jejich hlavy.

„Komunita Zomri je dnes už tak obrovská, že nám denně chodí stovky zpráv s návrhy na vtipy, s upozorněními na různé věci, které lidé vidí kolem sebe. Ti lidé jsou vlastně taky admini. Vždycky na tom budou mít podíl,“ říká Bufeťák.

Podle statistik si lidé jejich stránku pročítají hlavně večer přes spaním. Často se tím způsobem dozvídají, co všechno se během dne dělo. Zomri svým způsobem funguje jako odlehčená a už ironizovaná alternativa zpravodajství.

Stránka má také vliv a zasahuje do politiky. Dlouhodobě je kritická k politice premiéra Roberta Fica, ale za jeho vlády nešetřila ani chaotického premiéra Igora Matoviče. A pouští se i do dnešní opozice – občas se objeví výtka, že opozice nereaguje na iniciativy Ficovy vlády nebo její kauzy dostatečně rychle a adekvátně.

Na Zomri se letos objevovaly i memy reagující na vážné incidenty na železnici. Jak ale sami autoři připouštějí, narážejí tu na zvláštní efekt vlastní popularity.

„Mě za to teď jeden známý trochu kritizoval a měl docela dobrý point. Dostáváme se do zvláštního paradoxu,“ říká admin Korytnačák s tím, že i situace, kdy se fakticky nic nestalo, začali lidé automaticky posílat jako „další průšvih na železnici“.

Zomri tak může nechtěně zesilovat dojem permanentní krize, přestože podobné situace se podle některých děly i dřív, jen je nikdo systematicky nezaznamenával a neposílal dál.

Zároveň stránka plní i roli důležité společenské kritiky. Na světlo se tak lépe dostávají kauzy, které ohladili novináři, ale i reálný stav slovenského zdravotnictví a infrastruktury. Hmatatelně Zomri pomohlo při sbírce na rekonstrukci a dovybavení košické neonatologie, o které jsme natáčeli ve čtvrtém díle série Směr Fico.

Zomri funguje i jako rychlý překladač absurdity. Politika na Slovensku je často tak přepjatá, že to klasické zpravodajství nestíhá pojmenovat. Zomri to pohotově udělá jedním obrázkem, jednou větou, jedním memem. Bez vysvětlování. A pointa sedí hned.

Dělá si legraci z mocných, z nacionalistického patosu, z macho póz i pokrytectví a z falešné morálky. Tím bere politikům část jejich autority – a nemálo z nich to nese těžce. Proto Zomri platí i za jednoho z nepřátel současné vládní garnitury. Politiky demaskují a zlidšťují až na hranici politicky smrtící trapnosti.

A kde jsou hranice vtipu?

„Máme už docela cit pro to, co je moc, ale třeba nadávky jsme skoro úplně omezili, v memech je prakticky nepoužíváme. Vtip pro nás musí hlavně něco nést, aby se člověk zamyslel a zasmál se nebo aby byl jednoduchý, krátký a úderný. Jenže kde je hranice, co už je moc, to se dneska strašně těžko určuje. To vám vlastně ani neumíme přesně říct, to je taková alchymie,“ říkají Bufeťák a Knedlík o tom, jak se rozhodují o obsahu stránky.

A admini nabízejí i předpověď pro Česko. „Žijeme dobu, kdy jsou samotné zprávy často vtipnější než memy, koláže nebo karikatury. Říkáme to všude. Brzy to zažijete i vy, vlastně už to v Česku zažíváte s nástupem nové vlády,“ zmiňují.

„My máme ministryni kultury, ministra vnitra, ministra zahraničí a samozřejmě ministra financí, který lidem v rámci slavné konsolidace radí, aby si doma pekli koláče a vařili džem. Od toho se pak odvíjíme. Vy máte třeba Filipa Turka,“ uzavírají admini Zomri.