Volání po Srbsku v Schengenu je od Babiše nepochopení reality, říká expert

Byl to člověk odsouzený mimo jiné za genocidu, přesto se repatriace těla Ratka Mladiće a jeho následný pohřeb odehrály v Srbsku ve velmi okázalých kulisách. To vše k nelibosti sousedních zemí i Evropské unie. Proč je Mladić pro velkou část Srbů hrdinou? A jakou perspektivu má momentálně cesta Srbska směrem k EU?

Tisíce lidí se v pondělí v Bělehradě přišly naposledy rozloučit s odsouzeným válečným zločincem Ratkem Mladićem, jehož řada Srbů vnímá jako národního hrdinu navzdory tomu, že ho mezinárodní tribunál potrestal mimo jiné za jeho odpovědnost za genocidu v Srebrenici.

Mladić zemřel koncem srpna v haagském vězení, kde si odpykával doživotní trest za činy spáchané během války v Bosně v letech 1992 až 1995. Rakev s jeho tělem se do Srbska dostala až o víkendu, dostalo se jí však velkolepého přijetí, kdy nechyběla ani čestná stráž srbské armády. V pondělní dopoledne pak byla rakev vystavena v bělehradském pravoslavném chrámu svatého Lukáše a posléze byl Mladić pohřben na Topčiderském hřbitově.

Agentura AFP referovala o tom, že mnozí lidé, kteří na poslední rozloučení dorazili, políbili zavřenou rakev. Pravoslavní kněží pak recitovali modlitby. Srbové čekali před kostelem ještě před jeho otevřením, mnozí na sobě měli trička oslavující Mladiće. V okolí vlály srbské vlajky.

„(Okolnosti pohřbu ukázaly, že) Srbsko se nejenom na Ratka Mladiće, ale celkově na historii konfliktů v 90. letech dívá zcela odlišně, než se na to díváme my jakožto Středoevropané nebo Západoevropané,“ konstatuje v podcastu 5:59 analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Petr Čermák.

Na Západě je Ratko Mladić známý hlavně jako pravomocně odsouzený zločinec, který nicméně mezinárodní justici po válce z 90. let zprvu dlouho unikal. V roce 2011 byl ale zatčen a o dalších šest let později ho tehdejší Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) uznal vinným v deseti z 11 bodů obžaloby, a to včetně genocidy v Srebrenici, během níž zemřelo více než osm tisíc lidí. Roku 2021 mu soudy trest potvrdily.

V očích části Srbů, zejména pak bosenských Srbů, ale jde o národního hrdinu, který uhájil jejich autonomii. „Vyprávějí si příběh vojenského velitele, který v podstatě vyhrál válku,“ říká Čermák. Přičemž podle experta mají z tohoto úhlu pohledu de facto pravdu, protože Republika srbská – jedna ze dvou autonomních entit v rámci Bosny a Hercegoviny – by bez vojenských operací řízených Mladićem nejspíš neexistovala.

„Ale bez ohledu na to, že je to fakt, je to také narativ, který je cíleně živený politiky, médii, nejenom v Bosně a Hercegovině, ale také v Srbsku a obecně mezi Srby. Každopádně příběh, který vidí lidé, kteří dnes oslavují a připomínají si Ratka Mladiće, absolutně ignoruje zločinnou linku jeho vojenského působení,“ poukazuje analytik.

Ve chvíli, kdy se západní publikum podivuje nad poctami, kterých se Mladićovi nyní v Srbsku dostává, je ale z pohledu Petra Čermáka nutné zdůraznit ještě jiný rozměr. Nepovažuje totiž za reálné očekávat, že by srbská společnost „přepnula“ své myšlení a změnila svůj pohled na události z 90. let ve chvíli, kdy je tato historie – stále relativně nedávná – dosud tolik formativní pro srbský národ a jeho současné fungování. Značnou část společnosti zkrátka tvoří lidé s příběhy, které válka ovlivnila: Váleční veteráni, uprchlíci nebo také rodiny, které přišly o své blízké.

„Myslím, že vlastně není ani fér od té společnosti očekávat, že se v relativně krátké době, během několika málo desítek let, přenese přes tu traumatickou zkušenost a přejme vnější pohled na ty konflikty – pohled, který vychází spíš z toho, jak ty konflikty skončily a jak je vnímali protivníci Srbska,“ míní Čermák.

Jak silně je příběh Ratka Mladiće jako hrdiny v Srbsku zakořeněný, ostatně ukazovaly i zprávy, které po jeho smrti ze Srbska přicházely. Například tamní ministr spravedlnosti Nenad Vujić oznámil, že Mladić bude pohřben „se všemi vojenskými a státními poctami“. Začalo se tedy spekulovat o tom, že půjde o pohřeb státní.

„Srbsko lavírovalo, vysílalo různé vějičky. Myslím si, že i trošku testovalo reakce jak domácí, tak mezinárodní,“ říká Čermák. Odsouzení od zejména zahraničních aktérů přišlo záhy, na státní pohřeb tedy nakonec nedošlo.

Opatrnost, až vyhýbavost pak volil srbský prezident Aleksandar Vučić. Ten sice podle analytika AMO rozhodně nebude o Mladićovi mluvit jako o válečném zločinci, zároveň se ale vyhnul osobní účasti na pohřbu i jiným událostem s ním spojeným. Oficiálně kvůli pracovním povinnostem. „Zdá se mi, že se od toho snaží (Vučić) od prvních dní především držet dostatečně daleko, aby jeho jméno nezaznívalo příliš často, aby nebyl příliš často vidět,“ podotýká Petr Čermák.

Prezident Vučić se podle Čermáka zkrátka i v případě Mladićova pohřbu rozhodl „balancovat na hraně“, a to třeba i v tom smyslu, že ačkoliv nakonec nešlo o státní pohřeb, oficiální punc mu dodalo zapojení srbské armády.

Snaha o podobné vyvažování v citlivých politických otázkách je přitom něco, v čem má hlava Srbska momentálně praxi. Český expert poukazuje například na Vučićovy kroky ve vztahu k ruské agresi na Ukrajině, kde na jednu stranu udržuje politické, bezpečnostní nebo zpravodajské vztahy s Moskvou, na druhou ale umožňuje srbským výrobcům munice zprostředkovaně dodávat své výrobky bránící se Ukrajině.

V srpnu také přivítal v Bělehradě ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. „V srbských médiích k tomu zazněl jeden skvělý komentář: Že Aleksandar Vučić skvěle odehrál představení pro Západ. A já si myslím, že to přesně vystihuje to, jak to vnímal,“ zdůrazňuje Čermák s tím, že podle jeho názoru šlo Vučićovi hlavně o snahu vyslat Západu líbivé gesto, které by bylo možné pokládat za důkaz, že Srbsko je přece jen konstruktivním hráčem.

Nelze ale pominout, jak komplikované vztahy momentálně mezi Srbskem a Evropskou unií panují. Ostatně eurokomisařka pro rozšíření Marta Kosová v reakci na srbské pocty vůči Mladićovi zrušila chystanou návštěvu Bělehradu s odkazem na „glorifikování válečných zločinců“. Podle českého analytika jde ale na trase Srbsko–EU reálně o pouhé „zaškobrtnutí“, protože v porovnání s jinými hlubokými problémy a třenicemi v tomto případě sledujeme opravdu spíše jen epizodní záležitost, byť poměrně bolavou.

„Ale nakonec to (velebení Ratka Mladiće) není něco, co by měnilo dynamiku vztahu mezi Srbskem a Evropskou unií. V posledních letech je zřejmé, že Srbsko o skutečný vstup do Evropské unie za podmínek, tak jak jsou nastaveny, pravděpodobně ani nestojí,“ říká Petr Čermák.

Z pohledu analytika Asociace pro mezinárodní otázky jsou pak nicméně pozoruhodná také vyjádření českého premiéra Andreje Babiše (ANO), který v posledních měsících opakovaně označuje za prioritu rozvíjet integraci se zeměmi západního Balkánu. „Dávno jsme měli mít v Schengenu země západního Balkánu, včetně Srbska,“ řekl například v srpnu na setkání s českými velvyslanci, kdy téma možného rozšíření schengenského prostoru spojil s otázkou boje proti nelegální migraci a bezpečností Unie.

Volání po přijetí Srbska do schengenského prostoru ale podle Čermáka vypadá z Babišovy strany především jako „nepochopení geopolitické a bezpečnostní reality“. Expert v této souvislosti upozorňuje, že Srbsko je mimo jiné zemí, která udržuje bezvízový styk s Ruskem a která je pro Rusy bezpečnou základnou, ať už jde o členy protiputinovské opozice, běžné Rusy, nebo ruské zpravodajské služby.

Že nemusí jít pouze o teoretické obavy, naznačuje podle Petra Čermáka i vyšetřování hybridního útoku na letišti v Lipsku, z něhož Berlín oficiálně obvinil Rusko. Německá média (např. veřejnoprávní ZDF) totiž píší o tom, že bezpečnostní složky prověřují i možnou souvislost mezi tímto incidentem a nálezem výbušnin a částí dronu u dvou mužů dříve zadržených v Srbsku.

„Myslím si, že je to nejlepší důkaz toho, že přijímat v této chvíli do Schengenu stát, jako je Srbsko, by bylo extrémně nebezpečné,“ říká v úterním vydání 5:59 analytik Čermák.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak hluboko sahá obdiv k Ratku Mladićovi v rámci srbské společnosti. Nebo že narativy spojené s válkou v 90. letech hrají výraznou roli i u dalších balkánských národů, ale oproti Srbsku s jedním výrazným rozdílem. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.