Dezinformace, marocká vláda nebo převaděči? Kdo může za tragédii v Ceutě

Nápor desítek tisíc migrantů na město Ceuta zatřásl nejen touto španělskou exklávou na africkém pobřeží, ale některým evropským lídrům dal také příležitost znovu se hlasitě přihlásit k boji s nelegální migrací. Co zatím víme o tom, co migrační vlnu vyvolalo? V 5:59 se ptáme politického geografa Martina Lepiče.

Pozornost části evropské veřejnosti, médií i politických špiček se po několik minulých dní upírala na relativně malé město na africkém pobřeží. Španělská Ceuta, která na své západní a jihozápadní straně sousedí s Marokem, se totiž stala cílem desítek tisíc migrantů, kteří se rozhodli dostat na její území nehledě na hranice, zákony či ploty.

Španělská pohraniční stráž náporu nedokázala čelit. Podle nejnovějšího vyjádření místní radnice do města minulý týden ve čtvrtek přišlo či připlavalo až 80 tisíc lidí. Což by bylo jen o pár tisícovek méně, než kolik má Ceuta obyvatel.

„Celé se to dá označit za migrační krizi. Ale jako první bych zdůraznil to, že se jedná o velkou lidskou tragédii,“ říká politický geograf Martin Lepič z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK). Poukazuje přitom na počty obětí dosud oznámené jak španělskými, tak marockými úřady, které zatím souhrnně sahají zhruba ke stovce zemřelých, převážně utonulých. Patří mezi ně i velmi mladí lidé.

Nadto není stále jasno v jedné základní otázce: Proč se tato migrační vlna tak náhle vzedmula?

Politický geograf Lepič v rozhovoru pro úterní vydání podcastu 5:59 podotýká, že domněnek se vyrojilo skutečně velké množství. K jejich vzniku nejspíš přispěl i kontext, v jakém se události minulého týdne odehrály. Například na začátku července padlo rozhodnutí španělského nejvyššího soudu, podle kterého úřady v Ceutě nesmějí okamžitě vyhostit do Maroka ty migranty, kteří během svého průniku na španělské území nepřekonají hraniční překážku – což se v případě cesty po moři nedělo.

Ve druhé polovině července pak španělský premiér Pedro Sánchez navštívil Alžírsko, tedy zemi s dlouhodobě problematickými vztahy právě s Marokem, které zatěžuje zejména územní spor o tzv. Západní Saharu. A jako střípek do mozaiky se může nabízet třeba i fakt, že ve čtvrtek 30. července, kdy se desítky tisíc lidí do Ceuty natlačily, Maroko slavilo státní svátek připomínající výročí usednutí současného krále Muhammada VI. na trůn.

Zároveň podle experta platí, že Maroko považuje Ceutu za území, které by se jednou mělo stát jeho součástí. „Tento kontext – kdy se to stalo a vlastně i rozměr té události – podnítil spekulace, co k tomu vedlo. (Vedou se v tom duchu) jestli to byla spontánně vytvořená migrační krize na základě poměrně vstřícného přístupu španělské vlády k otázce migrace, anebo jestli za tím stála nějaká operace organizovaná marockou vládou, což se nabízelo právě především v souvislosti s těmi otázkami Alžírska,“ nastiňuje Martin Lepič.

Přinést definitivní a jednoznačnou odpověď je zatím v podstatě nemožné. Jde dosud spíše o mozaiku méně či více spolehlivých nápověd. Zřejmé je ale podle Martina Lepiče třeba alespoň to, že marocká celní správa a pohraniční policie v onen „krizový čtvrtek“ minimálně zpočátku neudělaly v podstatě nic pro to, aby náporu na Ceutu vedenému z území Maroka zabránily.

Široce zmiňovanou okolností pak jsou také zprávy na sociálních sítích, které měly lidi vybízet ke snaze dostat se do španělské výspy s tím, že cesta je prakticky volná. A dokonce je směřovat na konkrétní místa, kde by snad mělo být možné hranici snadněji překonat. Právě i existence těchto internetových příspěvků podle českého akademika přiživuje spekulace o skryté roli marocké vlády.

Španělsko nicméně zatím na marockou stranu prstem neukázalo. Premiér Pedro Sánchez naopak už v pátek krizi přičetl pašeráckým mafiím. A stejnou skupinu – spolu se šířením dezinformací na sociálních sítích – obvinilo i Maroko, když se v neděli k situaci vyjádřilo po čtyřdenním mlčení.

Jenže podle politického geografa z PřF UK verze o pašerácích má své slabiny, protože nezapadá do modelu toho, jak obvykle funguje jejich byznys. „Převaděčské skupiny vydělávají na tom, že vezmou lidi do lodí a převezou je. Z tohoto (co se stalo v Ceutě) ale zas tak velký užitek neměly,“ upozorňuje.

Navíc mohla být rétorika španělské vlády z expertova pohledu motivována snahou krizi co nejdříve vyřešit. Dá se totiž podle něj předpokládat, že kdyby Rabat z odpovědnosti skutečně obvinila, marocká strana by nejspíš neměla příliš velkou chuť spolupracovat na jejím zažehnání. A proto Madrid mohl zvolit cestu velmi diplomatického přístupu.

Jenže na druhou stranu jsou podle Martina Lepiče ve veřejném prostoru i indicie, které spíše mluví proti možnosti skutečně plánované marocké operace. V takovou variantu totiž prý podle zpráv ve španělských médiích nevěří ani španělské tajné služby, které spíše pracují s možností spontánního základu celé věci v podobě rozšíření dezinformací na sociálních sítích. Přičemž Maroko následně „jen“ nedělalo nic pro to, aby v té chvíli vznikající migrační nápor na Ceutu zastavilo – a naopak se ho snažilo využít ve svůj vlastní prospěch.

V neposlední řadě pak jako argument působící proti variantě „marockého plánu“ politický geograf Lepič zmiňuje také to, že celá věc Maroku vlastně výrazně uškodila. Vlivem krize v Ceutě se totiž vůči tomuto státu zvedla výrazná kritika, a to nejen z prakticky celé španělské politické scény, ale také z dalších států Evropské unie.

„Myslím, že Maroku to ublížilo. A vlastně to i odpovídá tomu, že to nebyla Marokem důkladně připravená akce. A že (spíš) nějakým způsobem spontánně vznikla a marocká vláda ji akorát zintenzivnila a snažila se ji využít. Ale příliš se jim to nepovedlo, ten plán vyhořel,“ říká politický geograf Martin Lepič.

V podcastu 5:59 se také dozvíte o ideologii tzv. „velkého Maroka“ a pohledu jeho vlády nejen na budoucnost Ceuty, ale i dalších území. Nebo o tom, jak se teď podle politického geografa Martina Lepiče lídři řady evropských zemí snaží kritikou Španělska získávat domácí politické body. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.