„Nenechala se zlomit.“ Příběh politické vězeňkyně oceněné za statečnost

Marie Susedková, politická vězenkyně 50. let, zažila krutost vyšetřovatelů Státní bezpečnosti i komunistický kriminál. U příležitosti oslav výročí 17. listopadu převezme ve čtvrtek v Národním divadle Cenu Paměti národa. Jak vzpomíná na výslechy, kterým ji vyšetřovatelé podrobovali? A jak se se zážitky z 50. let vyrovnala?

Marie Susedková prožila nejtěžší okamžiky svého života v 50. letech minulého století, tedy v době, kdy jí bylo okolo dvaceti let. Už jako malá ale zažila ústrky a nelehké situace.

Za druhé světové války němečtí vojáci na Drahanské vrchovině, odkud pochází, rozšiřovali vojenský prostor. Pro Marii a její blízké to znamenalo nucený odchod z rodinného hospodářství. Vrátit se mohli až po válce.

„Byly vytrhané všechny ovocné stromy na zahradě, měli jsme vytrhaná okna, dveře. Němci trhali, co bylo ze dřeva, a topili tím,“ popsala před osmi lety pro Paměť národa Marie Susedková, které letos bude 92 let.

Mezitím začala pracovat v mlékárně, a navíc se z ní stala nadšená sokolka. Zlomem byl pro mladou ženu až rok 1949.

Zprostředkovala totiž setkání svého bratrance s odbojovou skupinou Jana Hudce, která působila v jejím rodném Rozstání. Členové skupiny třeba rozdávali protikomunistické letáky nebo pomáhali lidem dostat se přes hranice.

„Také předala jakýsi dopis, jehož obsah neznala, od bratrance právě Hudcovi. A to byla vlastně jediná činnost, kterou v rámci odboje udělala. Stála ji spoustu let života a utrpení,“ popisuje dokumentarista a editor sbírky Paměť národa Vít Lucuk.

Státní bezpečnost pro Marii Susedkovou přijela přímo do mlékárny, kde pracovala, a odvezla ji do vyšetřovny na Příčné ulici v Brně. „Byla proslavená krutými výslechy. A ty se nevyhnuly ani Marii, která strávila pět týdnů na samotce,“ popisuje dokumentarista.

Sama pamětnice vyprávěla, že na výslechy musela, „kdykoli se vyšetřovatelům zachtělo“. „Jeden z nich mi takovou vrazil, bylo to chlapisko. (Řekl mi), že zapírám a že lžu. A tak mi vyrazil dva zuby a úplně mi posunul sanici,“ vzpomínala pro Paměť národa.

Z vězení posílala domů alespoň motáky. „Tvé šedé oči slzí, mamičko neplač již. Já vrátím se k tobě brzy. Pak neodejdu již,“ stálo v jednom z nich.

Nakonec byla Marie Susedková odsouzena k pěti letům za mřížemi, deseti tisícům pokuty, ke ztrátě majetku a po propuštění na tři roky ke ztrátě občanských práv. Nakonec si odpykala jen část trestu, který si odbyla ve věznicích v Novém Jičíně a v Sučanech.

„Strávila skoro tři roky ve vězení, a přesto odešla nezlomená. Vypadá to jako maličkost, ale ani v dalším zaměstnání neoslovila nikoho soudruhu, říkala lidem ‚pane‘. A mně to přijde jako obrovská odvaha, že s tím statečným postojem život zvládla,“ říká Lucuk.

Právě proto letos od organizace Post Bellum Marie Susedková převezme spolu se čtyřmi dalšími laureáty Cenu Paměti národa. Tu každoročně dostávají osobnosti, které ve svých životech prokázaly, že čest, svoboda a lidská důstojnost nejsou jen prázdná slova.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak to dopadlo s odbojovou skupinou Jana Hudce nebo jak Marie Susedková komunikovala v celách na Cejlu se svými spoluvězni. Poslechněte si celý příběh Marie Susedkové i s částmi jejích vzpomínek v audiu na začátku článku.