Někde se staví, jinde zůstávají ruiny. Jak se žije v dnešní válečné Ukrajině

Čas vyměřený Spojenými státy, v němž má Rusko dát najevo ochotu k příměří na Ukrajině, téměř uplynul. Před vypršením pátečního ultimáta ještě přicházejí zprávy o možném průlomu, včetně možného setkání Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem příští týden. Jak ale vypadá aktuální situace přímo v napadené zemi? Po Ukrajině cestoval zahraniční reportér Seznam Zpráv Martin Novák.

Vyšumí ultimátum, které dal Rusku americký prezident Donald Trump, bez většího efektu? Nebo přece jen donutí vládce Kremlu Vladimira Putina alespoň k nějakým ústupkům? Zdálo se, že jasno bude nejpozději tento pátek, dokdy Trump vyměřil čas pro změnu ruského přístupu k válce na Ukrajině.

Ve středu se však situace začala poměrně překotně měnit. Putin nejprve přijal v Moskvě Trumpova zmocněnce Stevea Witkoffa k jednání, o němž šéf Bílého domu následně uvedl, že dosáhlo „velkého pokroku“. Večer pak deník The New York Times přinesl zprávu, že Trump se chce s Putinem sejít, a to zřejmě už příští týden.

Jak ale v době, kdy se možná schyluje k prvnímu přímému jednání mezi americkým a ruským prezidentem od začátku plnohodnotné ruské invaze, vypadá situace v samotné napadené zemi?

Zahraniční reportér Martin Novák, který nedávno Ukrajinu procestoval, v podcastu 5:59 poukazuje především na stav fronty v Doněcké oblasti, kde Rusko intenzivně útočí na město Pokrovsk. Právě o zisk Doněcké oblasti má přitom podle reportéra Putin zřejmě eminentní zájem.

Moskva totiž už dříve Doněckou oblast spolu s Chersonskou, Záporožskou a Luhanskou oblastí prohlásila za anektovanou, žádný ze zmíněných regionů ale zcela nekontroluje. A letos v červnu navštívil frontovou linii náčelník generálního štábu ruské armády Valerij Gerasimov, který vojákům popřál, aby dokončili obsazování právě ukrajinské Doněcké oblasti.

„Je to zřejmě nějaké Putinovo minimum. (…) Podle všeho je stále přesvědčen, že Rusko ještě může na Ukrajině hodně urvat silou, a dokud o tom bude přesvědčen, tak asi nebude ochoten tu válku zastavit,“ říká Martin Novák o ruských snahách získat Doněckou oblast v rozhovoru, který vznikl ve středu ještě předtím, než americká média upozornila na Trumpovo úsilí sejít se s Putinem.

Ukrajinská armáda je přitom v Pokrovsku ve velmi obtížné situaci. Novákovi ji během jeho červencové návštěvy Ukrajiny popsal i jeden z ukrajinských vojáků, který u Pokrovsku bojuje. „Bohužel máme nevýhodu, že jich je víc. Pořád útočí další a další, jako by rostli ze země,“ popsal muž, o kterém z bezpečnostních důvodů reportér mluví jen jako o vojínovi X.

Bitva se přitom vede o strategicky významné město, s jehož obsazením by se Rusku otevírala cesta k dalším zbývajícím velkým sídlům v Doněcké oblasti, která ještě mají v rukou Ukrajinci: Kramatorsk, Slovjansk či Kosťantynivka.

„Pokrovsk pravděpodobně Rusové dobydou. Otázkou poté je, co bude dál,“ zdůrazňuje Martin Novák s tím, že podle některých zpráv už ukrajinské síly za Pokrovskem budují mohutnou obrannou linii. Nicméně z přirozených důvodů Ukrajina žádné podobné informace oficiálně nepotvrzuje.

Vedle vojína X vylíčili v reportážích Seznam Zpráv aktuální situaci na frontě také další ukrajinští vojáci. Jejich svědectví mimo jiné potvrzují, jakým způsobem se po bezmála třech a půl letech od začátku plnohodnotné ruské invaze boje proměnily.

„Je to úplně jiná válka než na začátku. Teď jí, v uvozovkách, vévodí drony. Rusové útočí v malých skupinách a na tom dlouhém úseku fronty hledají díry v ukrajinské obraně,“ shrnuje nasbírané výpovědi Novák, který na svou cestu zamířil s kolonou organizace Post Bellum, která vezla na Ukrajinu sanitky a další pomoc.

Jedním z těch, kdo si materiál přišel od české výpravy vyzvednout, byl také Andrij, jenž slouží v 56. brigádě a jehož úkolem je sledovat přes video situaci na bojišti a předávat informace operátorům dronů. „Říkal mi: My i Rusové se teď vlastně chováme podobně – ti vojáci jsou tam (na frontě) v takových norách a každý, kdo vyleze, riskuje, že k němu rychle přiletí dron,“ vybavuje si jeho slova novinář.

Na Ukrajině je však možné navzdory válce narazit i na optimistické výjevy. Martin Novák poukazuje třeba na čilý stavební ruch v Irpini, tedy městě nedaleko Kyjeva, které se v počátcích ruské invaze stalo jedním z klíčových bojišť. Útočící armáda ho sice poničila, zavraždila zde bezmála tři stovky civilistů, směrem na hlavní město tu ale projít nedokázala. A to třeba i díky tomu, že obránci sami odpálili místní Romanivský most coby důležitou dopravní spojnici.

Dodnes leží v troskách. Jenže schválně. Úřady ho tak ponechaly, aby sloužil jako válečný monument a také jako připomínka toho, že na tomto místě se okupanti zastavili. Podobným symbolem je pak irpiňský Dům kultury, který v březnu 2022 zničilo ruské dělostřelectvo. I on slouží jako doklad a ukázka ruského vpádu.

Zároveň však v Irpini probíhá zmíněná výstavba, ve městě se investuje. Na řadě míst se tyčí do výše jeřáby. „Třeba na křižovatce, kde probíhaly ty nejtvrdší boje, vyrostl nový supermarket. A i lidé říkají, že je tam relativně bezpečno, protože zrovna na Irpiň ruské balistické rakety a drony nepadají. Je to takový pozitivní obraz Ukrajiny,“ dodává zahraniční reportér Seznam Zpráv.

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o tom, jak často ještě dnes můžete na Ukrajině potkat člověka stojícího na straně Ruska. Nebo proč je podle reportéra Nováka pro ukrajinskou armádu větším problémem nedostatečná rotace vojáků než třeba dodávky munice. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.