Spokojený Trump a Česko bez kartáče? K čemu došlo v Ankaře

Přijeli si pro „kartáč“, ten se ale nedostavil. Jaké okolnosti umožnily, že Česko vzdor zanedbávání povinností členské země NATO nebylo na summitu v Ankaře pranýřováno? A jak velký problém představovala dvojhlavost jeho delegace? Průběh a výsledky summitu rozebíráme v podcastu 5:59 s analytikem Filipem Neradem.

Byla to událost, při které šlo o mnohem víc než jen o spory mezi prezidentem, premiérem a ministrem zahraničí České republiky. Skončil summit Severoatlantické aliance v Ankaře – nakonec za účasti jak předsedy vlády Andreje Babiše, tak prezidenta Petra Pavla.

Daleko větší pozornost než složení české delegace ale vzbuzovaly jiné otázky: Jak jednotná zůstává Aliance tváří v tvář ruské hrozbě? A budou tvrdou kritiku spojenců ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa následovat také činy?

Sám Trump nakonec prohlásil, že ankarský summit byl skvělý. V brífincích pro novináře na okraj vrcholné schůzky si ale neodpustil projevy frustrace z některých spojenců, např. ze Španělska, jemuž dokonce pohrozil obchodní válkou. A také znovu zopakoval, že Grónsko by měly mít pod kontrolou Spojené státy, nikoli Dánsko.

„Byl to takový, řekněme, potvrzovací summit,“ shrnuje v podcastu 5:59 význam akce konané v tureckém hlavním městě šéf komunikace organizace GLOBSEC Filip Nerad. „Byl důležitý, ale spíš v tom, potvrdit si, že to, co bylo dohodnuto v loňském roce, platí a že Aliance směřuje k plnění těch nových plánů a nových závazků, které si dala.“

Generální tajemník NATO Mark Rutte se ovšem na závěrečné tiskové konferenci nebál používat vzletná slova a mluvil o „NATO 3.0“ – Severoatlantické alianci „silnější než kdykoli předtím a odhodlané ubránit každičkou píď svého teritoria“. Podle Nerada to předznamenává budoucnost Aliance, v níž se má umenšit role Spojených států a posílit ta evropská.

„Spojené státy se postupně budou stahovat z Evropy a budou NATO a evropské spojence podporovat primárně jaderným deštníkem, hi-tech vybavením a podobně. Ale jinak veškerou odpovědnost za obranu Evropy by měla do budoucna převzít Evropa,“ vysvětluje někdejší šéf zahraniční redakce Českého rozhlasu a také jeho zpravodaj v Bruselu, který v terénu referoval i o nejedné vrcholné schůzce podobné té ankarské.

Konkrétně připomněl bruselský summit NATO, na kterém Mark Rutte coby tehdejší nizozemský premiér (ve funkci byl v letech 2010 až 2024) uchlácholil Donalda Trumpa a zabránil jeho možnému předčasnému odjezdu ze summitu kvůli roztržce se spojenci ohledně výše výdajů na obranu.

A to – tedy schopnost lichotkami uklidnit šéfa Bílého domu – se nyní zdá být jednou z nejdůležitějších rolí Marka Rutteho, jenž v říjnu 2024 převzal vedení Aliance od svého norského předchůdce Jense Stoltenberga.

„Marku Ruttemu se touto metodou cukru a cukru daří Donalda Trumpa zvládat, protože Aliance stále bez Spojených států není akceschopná. Tudíž je potřeba mít Spojené státy a americkou administrativu na jedné lodi a zabránit nějakému rozkolu,“ říká Nerad a dodává, že i když protřelý nizozemský politik „z některých stran sklízí kritiku, že Trumpovi až příliš podlézá, je to efektivní a zabírá to“.

Opakované zdůrazňování, o kolik už spojenci zvýšili své výdaje na obranu za dobu, co je Trump prezidentem, také podle všeho přispělo k tomu, že na samotném jednání státníků kolem sebe Trump šířil především úsměvy a dobrou náladu, nikoli hněv a kritiku. Ta by se přitom při jiné konstelaci jen stěží vyhnula české delegaci, neboť Praha patří k jediným třem z celkového počtu 32 členů Aliance, kteří loni nesplnili závazek poskytnout na obranu nejméně dvě procenta HDP.

„Přijde mi, že to nakonec pro ně nebylo tak horké, jak to asi očekávali. I premiér Andrej Babiš, než tam jel, několikrát veřejně prohlásil, že očekává kartáč od amerického prezidenta Donalda Trumpa. A ten kartáč tam prý nenastal, ačkoliv Česko patří opravdu do té skupinky nejhorších v tomto ohledu,“ říká analytik s odkazem na Babišovo vyjádření na konci summitu, kdy mimo jiné uvedl, že Trump byl po vystoupení všech lídrů na uzavřeném jednání „velice spokojen“.

Zároveň Filip Nerad zdůrazňuje, že za „černé pasažéry“ lze Čechy označit, jen co se týče politické vůle plnit stanovené závazky, protože český vojenský příspěvek k fungování Aliance naopak bývá vyzdvihován, ať už jde o elitní chemiky, pasivní sledovací systémy, či podíl na misi v Pobaltí.

Summit v Ankaře také potvrdil odklon Babišovy vlády od politiky podpory Ukrajiny, kterou vedla předchozí vláda Petra Fialy. Babiš sám zdůraznil, že se Česko nebude podílet na spojenecké pomoci 70 miliard eur pro Ukrajinu, která byla pro letošní rok Kyjevu přislíbena.

Před odletem do Ankary ale ministr zahraničních věcí Petr Macinka (Motoristé sobě) oznámil, že Česko přesměruje peníze z některých projektů do iniciativy Seznam prioritních požadavků Ukrajiny (PURL), ve které spojenecké země platí za americké vojenské vybavení, s jehož pomocí se napadená země brání ruské agresi.

„Já bych řekl, že tam možná sehrálo roli i nějaké to očekávání kritiky ze strany spojenců a snaha si aspoň trochu vylepšit obrázek přislíbením zapojení se do toho programu PURL,“ dedukuje Nerad, i když jedním dechem dodává, že avizovaná suma 100 milionů korun je ve srovnání s příspěvky jiných zemí opravdu malá. A poté, co svou nelibost s jakýmkoli poskytováním zbraní Ukrajině dala najevo koaliční SPD, navíc podle analytika není jisté, zda „tento krok, poté co jsme ho slavnostně oznámili, také slavnostně nevezmeme zpátky“.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, které z členských zemí Aliance učinily ve výdajích na obranu na rozdíl od Česka skutečný skok vpřed. Nebo čím si získal důvěru Donalda Trumpa turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan, bez jehož přičinění by se Trump podle svých slov do Ankary vůbec neobtěžoval dorazit. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.