Paradoxní idylka. Co se skrývá za normalizací vztahů mezi Venezuelou a USA

Americká vláda viní svrženého venezuelského diktátora Nicoláse Madura mj. z podílu na dodávkách kokainu do Spojených států. Seznam Zprávy nyní vyzpovídaly muže, který podle svých slov pomáhal poslední bezmála dvě desetiletí americké federální vládě s vyšetřováním propojení režimu ve Venezuele s drogovým byznysem. Jak tuto vazbu popisuje?

Necelé tři měsíce od chvíle, kdy si pro něj přímo do prezidentského paláce v Caracasu bez ostychu došly speciální jednotky Spojených států, se odvlečený venezuelský diktátor sžívá s rolí obviněného v soukolí americké justice. Nicolási Madurovi a jeho ženě Cilii Floresové ostatně nic jiného ani nezbývá. Před soudem v New Yorku se pár nejnověji objevil ve čtvrtek, kdy soudce Alvin Hellerstein odmítl vyhovět požadavku obhajoby, která v rámci sporu o pokrytí právních poplatků požadovala zamítnutí celého případu.

Dnes třiašedesátiletý Maduro vládl ve Venezuele od roku 2013, kdy v prezidentském křesle vystřídal „vůdce revoluce“ Huga Cháveze. Teď v USA čelí několika obviněním, mimo jiné z drogového a teroristického spolčení. On i jeho žena už v lednu před newyorským soudem obvinění z obchodování s drogami odmítli. „Jsem slušný muž, prezident své země,“ řekl tehdy Maduro.

Jak to tedy mělo být se vztahem režimu ve Venezuele a narkobyznysu?

„Z ropného státu udělal narkostát - to je dědictví Huga Cháveze a Nicoláse Madura. Z Venezuely se stal kriminální podnik, kde armáda, námořnictvo a vzdušné síly kontrolovaly obchod s drogami a profitovaly z něj,“ tvrdí Martín Rodil, venezuelský expert na narkobyznys a konzultant, který s americkou vládou spolupracuje na vyšetřování údajného zapojení Venezuely do obchodu s drogami. V rozhovoru, který s ním pořídil investigativní reportér Seznam Zpráv Janek Kroupa, Rodil připomíná, že díky svému nerostnému bohatství bývala Venezuela relativně bohatým ropným státem. Poté ale na konci 90. let přišel nástup Huga Cháveze a jím vedená bolívarská revoluce s cílem nastolit „socialismus 21. století“.

Zároveň se však podle Rodila začal odehrávat ještě jiný a již načrtnutý příběh - nové vedení země prý v podstatě dalo zelenou jihoamerickým drogovým překupníkům a poskytlo jim území Venezuely a svou ochranu k transportu kokainu do Spojených států. A o něco později se podle Martína Rodila do pašování přímo zapojili generálové venezuelské armády, pročež měla vzniknout skupina známá jako Kartel sluncí (Cartel de los Soles, pojmenovaný tak podle znaku slunce na výložkách důstojníků venezuelských ozbrojených sil). Právě z jejího vedení dnes administrativa Donalda Trumpa obviňuje Nicoláse Madura.

Venezuelský analytik Rodil mluví o tom, že Kartel sluncí fungoval jako jakýsi mezičlánek mezi producenty drog v zemích Latinské Ameriky a distributory v USA. Navíc prý k praní špinavých peněz pocházejících z narkobyznysu sloužila státní ropná společnost PDVSA. „To bylo velmi chytré, protože žádný jiný kartel na světě nedisponuje ropnou společností, která může vydávat falešné faktury. A banky ve Švýcarsku, Londýně nebo New Yorku ty platby přijímaly v domnění, že jde o platby za ropu,“ tvrdí Martín Rodil.

Zatímco Nicolás Maduro se svou ženou čekají v New Yorku na soudní proces, který se může táhnout roky, Venezuela má za sebou už skoro tři měsíce, které je pro vnějšího pozorovatele obtížné interpretovat. Hned 5. ledna se nejvyššího úřadu v zemi ujala dosavadní viceprezidentka Delcy Rodríguezová, kterou ve vedení země podpořil i samotný Trump. Významnou roli ale sehrává i její bratr Jorge, který zůstává předsedou venezuelského parlamentu.

Na jednu stranu venezuelské úřady pod (staro)novou šéfkou například vyhlásily amnestii, na stranu druhou ale mnoho politických vězňů za mřížemi zůstává. Režim - byť zbavený své hlavy - přečkal americký úder do značné míry bez skutečně přelomové proměny. Co tedy v případě Venezuely vlastně sledujeme?

„Sourozenci Rodríguezovi teď mají u hlavy pomyslnou americkou pušku a musí plnit požadavky Spojených států, aby neskončili v americkém vězení hned vedle Madura a jeho ženy,“ míní Martín Rodil, podle kterého jak Delcy Rodríguezová, tak i její bratr Jorge byli rovněž namočeni do praní špinavých peněz pro Kartel sluncí, ale i pro další aktéry (jako Hizballáh a Hamás). A i když zatím nebyli v USA formálně obžalováni, z Rodilova pohledu se to může změnit v podstatě kdykoliv.

Pusťte si vybrané pasáže z rozhovoru s Martínem Rodilem:

S názorem, že snaha „neskončit jako Nicolás Maduro“ teď v konání Delcy Rodríguezové hraje svou roli, souhlasí i redaktor zahraniční rubriky Seznam Zpráv Eduard Freisler, jenž je dlouholetým znalcem dění ve Venezuele, kde před několika lety žil, opakovaně se tam vrací a své zkušenosti vtělil i do knihy Venezuela: Rozklad ráje.

Podle Freislera současné chování Rodríguezové vypadá jako pokus o vyvažování, kdy se snaží vycházet vstříc Donaldu Trumpovi, zároveň ale například nedávno jmenovala novým ministrem obrany generála Gustava Gonzáleze Lópeze. V nové roli bývalého šéfa tajné služby SEBIN, který se ocitl na sankčním seznamu Spojených států i Evropské unie, tedy novinář spatřuje spíše doklad „radikalizace“ nového režimu než jakýkoliv náznak opačné tendence.

Nad některými paradoxy vývoje ve Venezuele se přitom nyní podivují i zdroje novináře Freislera v této jihoamerické zemi nebo z řad zahraniční diaspory: „Všichni jsou z toho trochu perplex, protože Delcy Rodríguezová byla 25 let zapřísáhlou revolucionářkou a tvrdila, že Američané jsou kolonizátoři a imperialisté. Teď Spojené státy doslova objímá. A Donalda Trumpa, o kterém ještě 5. ledna tvrdila, že Nicoláse Madura unesl, teď dokonce vyloženě nazývá přítelem.“

Redaktor Seznam Zpráv v této souvislosti zmiňuje i teorii, již mu v čerstvém rozhovoru vyložil Elliott Abrams, v současnosti působící jako odborník na Blízký východ v Radě pro zahraniční vztahy (CFR) ve Washingtonu, v letech 2019-2021 nicméně v Trumpově administrativě zastával pozici emisara vlády USA pro Venezuelu. Podle Abramse je totiž pravděpodobné, že si šéf venezuelského parlamentu Jorge Rodríguez vzhledem ke svému původnímu povolání psychiatra Trumpa důkladně zanalyzoval - a snažil se přijít na to, co by na amerického prezidenta skutečně mohlo platit.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, proč podle Martína Rodila nebylo překvapivé, že si americká armáda „došla“ v lednu pro Nicoláse Madura tak snadno. Anebo jak vidí Eduard Freisler možnost, že by se dalším cílem v Trumpově hledáčku stala Kuba. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.