Článek
Donald Trump si nepřestává pochvalovat současnou Venezuelu. Na rozdíl od napjaté situace v Íránu, kde chce americký prezident stále uplatnit „venezuelský model“, tedy najít lídra, který by zajistil stabilitu, byl k USA přátelský a v ideálním případě upřednostnil americké obchodní zájmy nad konkurenty.
Írán se ale zatím urputně brání a „rada starších“ do čela země jmenovala anti-amerického klerika, syna zabitého nejvyššího vůdce Alího Chameneího, Modžtabu. Ve Venezuele se ale Trump spoléhá na Delcy Rodríguezovou, která svůj odpor vůči USA odhodila stranou.
Přesto Venezuela žije v permanentní rozdvojenosti. Diváci státní televize například dopoledne v přímém přenosu sledují setkání Rodríguezové s americkým ministrem vnitra (a pro přírodní zdroje) Dougem Burgumem. Podepíší dohodu o vývozu několika tun zlata do USA.
Večer si diváci naladí na tom samém kanále ideologicky vyhraněný pořad dvojky režimu - Diosdada Cabella, známého jako buldok. Venezuelský ministr vnitra, který má pod kontrolou tajné služby i ozbrojené milice, zde USA stále pranýřuje a vyhrožuje disidentům.
Nedávno si, tak jako mnohokrát předtím, vzal na mušku opoziční vůdkyni Maríu Corinu Machado. Tato nositelka Nobelovy ceny míru ohlásila, že se po měsících v zahraničí vrátí do Venezuely. Cabello ji před televizními kamerami slíbil „překvapení“.
Přesto i on své výpady zjemnil a některých témat se raději ani nedotýká.
„Byl vždycky tak útočný, sprostý a namyšlený. Je dobré ho vidět poslušného a zkroceného. A to jen proto, že všude kolem jsou teď gringové (Američani) a on se prostě bojí, že by to přehnal,“ přidává svůj postřeh v rozhovoru pro Seznam Zprávy venezuelská investigativní reportérka Lisseth Boon.
Novinářka naráží na fakt, že ve Venezuele, především potom v Caracasu, se objevili američtí diplomaté, byznysmeni a také členové CIA.
Kdo je Diosdado Cabello
Narodil se v roce 1963 ve venezuelském státě Monagas. Jako teenager byl militantním členem Bandera Roja, radikálně levicové organizace. V roce 1987 absolvoval vojenskou akademii s hodností poručíka.
Mezi revolucionáři se proslavil svým počínáním během neúspěšného státního převratu proti tehdejšímu prezidentovi Carlosi Andrési Pérezovi, který Hugo Chávez zorganizoval v únoru 1992. Cabello byl uvězněn na dva roky.
Do země je přitom pozvala současná prezidentka Delcy Rodríguezová, někdejší pravá ruka v lednu dopadeného diktátora Nicoláse Madura, kterého za pár týdnů čeká v New Yorku první soudní stání.
Rozkaz k vojenské akci dal Donald Trump. Rodríguezová mu ale i tak jde na ruku, otevřela prezidentovi USA přístup k přírodním zdrojům, zbavuje se svých kontaktů na Rusy, Íránce a především Kubánce. Ze země mají dokonce odjet kubánské tajné služby, které ve Venezuele působily čtvrt století. Rodríguezová Trumpa dokonce na nedávném mítinku nazvala přítelem a společníkem.
Ohromující pragmatismus
Analytici, diplomaté, zpravodajci, novináři a nakonec i opoziční politici se tak ptají, co se to vlastně mezi vládními socialisty děje.
Demontuje Delcy Rodríguezová revoluci spuštěnou před čtvrt stoletím Hugo Chávezem? Dopustí to Cabello, považovaný za nelítostného ochránce Chávezova odkazu? Hrají oba jen o čas a netrpělivě čekají, až Trump odejde z Bílého domu, nebo třeba bude jeho moc alespoň oslabena?
„Jsem zmatená jako všichni ostatní. Tohle nikdo nečekal. Ohromující je to, jak jsou Delcy a spol. pragmatičtí. Klidně se zřekli i odkazu Cháveze, a to jen proto, aby zůstali u moci,“ říká Lisseth Boon k velkému obratu revolucionářů, kteří zatím působí jednotně.
Podobně se v textu pro španělský list El País ptá i venezuelský novinář, analytik a spisovatel Alonso Moleiro.
„(Cabello) je pro některé největší hrozbou pro vedení nové prezidentky Delcy Rodríguezové, aktérem schopným kdykoli narušit současnou křehkou rovnováhu. Pro jiné je tichou zárukou, že k tomuto nečekanému vývoji událostí by bez jeho souhlasu nedošlo,“ píše k těmto úvahám Moleiro pro El País.
Někteří experti mají za to, že Cabello může hrát obě role, a odkazují na jeho přezdívku: „Diostodo“ – Všemohoucí.
Moleiro ministra vnitra popisuje jako nejradikálnějšího venezuelského politika současnosti s vazbami na vojenské velitele, politickou policii a obávané skupiny ozbrojených civilistů, kteří fungují jako „oči režimu“.
Delcy Rodríguezová a její ministr vnitra Diosdado Cabello. Někteří znalci mají za to, že by se mohl pokusit o státní převrat. Zatím ale Rodríguezovou vehementně podporuje.
Zatím se zdá, že se lidem v politickém a armádním vedení Venezuely nové okolnosti zamlouvají. Jsou stále u moci a z nových ekonomických příležitostí mohou těžit. Navíc existuje reálná šance, že USA nakonec zcela zruší ekonomické sankce uvalené na Venezuelu, a oni tak možná ještě více zbohatnou.
„Obávám se, že se Venezuela za Delcy Rodríguezové může velmi brzy změnit v prosperující autokracii,“ řekla v rozhovoru pro stanici Al Džazíra bývalá venezuelská velvyslankyně v Británii Vanessa Neumann. Na post ji jmenoval někdejší vůdce opozice, dnes žijící v exilu v Miami, Juan Guaidó.
Už dlouho má za to, že Trumpovi jde především o byznys a na přechodu země ke svobodě a demokracii mu tolik nezáleží.
Venezuela očima českých expertů
S prosperitou to ale nemusí jít vůbec rychle, upozorňují ekonomové. Dosáhnout stavu před obdobím, kdy zemi vládl Nicolás Maduro, který Venezuelu přivedl k ekonomickému krachu, bude zřejmě vyžadovat nejméně celou jednu dekádu. A to za předpokladu, že v každém roce takového desetiletí bude venezuelská ekonomika strmě stoupat.
„Venezuela by v příštích 10 letech musela růst přibližně o 10 procent ročně,“ uvedl pro list New York Times (NYT) ekonom Asdrúbal Oliveros.
Podle jeho odhadů teď roční inflace dosahuje přibližně 560 procent, což snižuje základní platy mnoha zaměstnanců ve veřejném sektoru na ekvivalent přibližně 45 korun měsíčně. Občas k tomu od vlády dostávají nějaké zboží, nárazově vyšší mzdy a navíc v některých případech nemusejí platit například nájemné nebo elektřinu.
Britský bezpečnostní analytik Phil Gunson situaci pro NYT shrnul svérázně. „V Caracasu jsou platy jako v Zimbabwe, veřejné služby jako v Bangladéši a ceny jako v New Yorku,“ řekl během rozhovoru v caracaské restauraci La Estancia, kde biftek známý jako porterhouse vyjde v přepočtu na 3 400 korun.
Kouzlo a pocit ohrožení
Podnik byl podle reportéra listu Simona Romera téměř plný, bylo přitom čtvrteční odpoledne.
Ve své reportáži Romero představil současný Caracas jako město dvou tváří. Na jedné straně nové, luxusní restaurace, butiky a firmy, na druhé bída, nedostatek základních potřeb a léků a stále přítomné ozbrojené složky režimu.
„Ekonomická situace se pro drtivou většinu Venezuelanů příliš nezměnila. Mají pořád hluboko do kapsy, vypadává jim elektřina, nemohou sehnat léky,“ upozorňuje reportérka Boon, která se modlí za to, aby z jejího života zmizel věčný strach z ozbrojenců režimu.
Simon Romero popisuje scénu, kdy ho zadrží členové Národní bolívarovské policie. Novinář se lekl, že by ho jako cizince, byť s platným novinářským vízem, mohli zavřít, tak jak to alespoň před zatčením Madura bylo ve Venezuele zvykem. Byla to neviditelná ruka Diosdada Cabella.
Policie Romera nakonec po krátkém prohledání kapes a výslechu pustila.
„Byla to nepříjemná připomínka toho, jak je kouzlo města již dlouho provázeno pocitem ohrožení a jak změny, které Caracas zažívá, jsou jen na začátku,“ shrnul své pocity Romero.
