Článek
Donald Trump se stále vrací k úspěšné vojenské operaci z 3. ledna, kdy americké komando v Caracasu dopadlo venezuelského socialistického vůdce.
Nicoláse Madura následně v prezidentském paláci Miraflores nahradila dlouholetá viceprezidentka Delcy Rodríguezová, která s USA podle Trumpa „skvěle spolupracuje“.
Šéf Bílého domu teď touží po tom, aby mohl stejný model přenést na Írán, tedy najít podobně pragmatického a „poslušného“ vůdce, který by v zemi zajistil stabilitu a začal s USA obchodovat.
„To, co jsme udělali ve Venezuele, je podle mě dokonalý, naprosto dokonalý scénář,“ řekl Trump v neděli v krátkém rozhovoru pro deník The New York Times.
Prezident se prý během krátké konverzace zdál být myšlenkou zopakovat Venezuelu v Íránu „unešený“. A to i přesto, že mu podle deníku jeho poradci řekli, že se obě země historicky, kulturně a politicky zcela odlišují.
„Tady ve Venezuele nevěšíme lidi na jeřáby,“ nabízí jeden takový rozdíl v rozhovoru pro Seznam Zprávy profesor antropologie Carlos Molina z Ústřední univerzity Venezuela (UCV).
„Nepřátelství vůči bohu“
Odkazoval na praktiky íránského režimu, který věšení používá jako trest za celou řadu trestných činů, jako jsou vražda, znásilnění či obchodování s drogami. Často ale také za projevy „nepřátelství vůči bohu“ a nakonec za politickou opozici. Dotyční přitom - už několik dekád - opravdu končí v oprátce i na jeřábech.
Profesor Molina v lehčím tónu upozornil, že ve Venezuele neexistuje ani mravnostní policie, která v Íránu zatýká dívky a ženy za nenošení pokrývky hlavy, za make-up či příliš „vyzývavé chování“. Trestá je přitom pokutami, ale také bičováním a vězením.
Nelze si tak představit, že by se Íránka mohla zúčastnit soutěží krásy, jakými jsou Miss World či Miss Universe, kde se na „stupních vítězů“ pravidelně umisťují Venezuelanky. Ostatně této jihoamerické zemi se občas přezdívá „továrna na krásu“.
„My s holkama tancujeme a pokřikujeme na ně ‚mamita‘, a to včetně komunistů u moci,“ přidává Carlos Molina.
Íránská Islámská revoluce a ženy
Už vážněji ale profesor dodává, že se oba režimy v mnohém podobají, byť ten íránský považuje za „daleko brutálnější“.
Upozorňuje například na fakt, že se vládci v Teheránu a Caracasu nezdráhají proti svým občanům vyslat vedle tajných služeb i polovojenské jednotky - v Íránu Basídž, ve Venezuele colectivos.
Obě jednotky mají pověst zabijáků a vyděračů. Každopádně členové Basídž jsou zodpovědní za daleko více vražd. Letos v lednu měli v ulicích íránských měst postřílet tisíce protestujících - některé odhady mluví dokonce o 35 tisících obětech.
Carlos Molina rovněž mluví o pevně zakotvené struktuře diktatur. Podle něj ale i zde existuje jeden podstatný rozdíl: venezuelští socialisté nemají nad velkou částí země kontrolu. Vnitrozemí a především potom pohraniční oblasti s Kolumbií jsou v rukou nejrůznějších mafiánských skupin, partyzánských bojůvek a obyčejných banditů.
Ajatolláhové mají v Íránu na druhou stranu pevnou moc, vybudovali daleko více propojený systém vládnutí. V čele sice stojí postava nejvyššího vůdce (od roku 1989 ji až do své sobotní smrti zastával Alí Chameneí), experti nicméně mluví o existenci tzv. deep state.
Profesor Vali Nasr z Univerzity Johnse Hopkinse pro televizi CNN uvedl, že tento „hluboký stát“ Íránu tvoří vojenské, náboženské a politické instituce.
„Řekl bych, že Írán dnes funguje na základě deep state. Existují tam skupiny byrokratů, státníků, duchovních, velitelů revolučních gard a vojenských velitelů… Dostávali od (Chameneího) pokyny, každodenní řízení země ovšem nebylo v jeho rukou, ale tohoto hlubokého státu,“ řekl Nasr s tím, že od červnového americko-izraelského útoku na íránská jaderná zařízení nejvyšší vůdce moc ještě více mezi zmíněné subjekty „rozptýlil“.
Současná venezuelská prezidentka Delcy Rodríguezová
A pak je tu, zdá se, rozdílná intenzita ideologie. V Íránu je podporována radikální náboženskou představou.
„Chávistas (venezuelští socialisté) se za nějakou ideologii jen schovávají, jde jim jen o vydělávání peněz. Klidně své ideály pozohýbají. Neznám sice dobře íránskou politiku, ale tam se mi zdá, že tyrani své vizi věří daleko více,“ řekl Seznam Zprávám venezuelský opoziční politik, který kvůli obavám z perzekuce nechtěl zveřejnit své jméno.
Podle něj „se ideologická liknavost“ venezuelských komunistů ukazuje po Madurově dopadení. „Najednou je Amerika kamarád. Budeme s ní obchodovat a mít ji v úctě, směšné,“ dodal tento politik.
Podobné sbližování se v současném Íránu zřejmě nedá očekávat. „Íránský režim se nenechá tak snadno donutit k podrobení, protože se bojí kapitulace mnohem více než letadlových lodí,“ řekl pro časopis Politico Trita Parsi, výkonný viceprezident Quincyho Institutu pro odpovědné státnictví se sídlem ve Washingtonu.
Většina lidí, které jsme měli na mysli (pro vedení Íránu), je mrtvá. Měli jsme na mysli někoho z té skupiny, která je zlikvidovaná. A teď máme další skupinu. Podle zpráv mohou být také mrtví. Brzy nebudeme znát nikoho.
Faktem je, že Islámské revoluční gardy alespoň prozatím vyloučily možnost jednání s Trumpem. Podle magazínu tím vyslaly jasný signál, že zbývající vedení Íránu je připraveno bojovat, místo aby přijímalo pokyny z Washingtonu, tak jak to už dva měsíce dělá Caracas.
Členové íránského režimu byli „vychováni v ideologii, která je zásadně spjata s antiamerickou a antiizraelskou nenávistí“, přidal pro Politico svou expertizu Dan Shapiro, náměstek ministra obrany pro Blízký východ v letech 2024 až 2025 a bývalý americký velvyslanec v Izraeli.
„Bylo by v naprostém rozporu se vším, co se jim celý život vštěpovalo, aby teď přijali jakékoli partnerství se Spojenými státy,“ dodal.
Politico i proto svůj text opatřilo titulkem „Proč Trump v Teheránu nenajde Delcy“, a to právě s odkazem na současnou venezuelskou prezidentku, již Trump ponechal u moci.
Republikán prý vidí tři ideální kandidáty pro vedení Íránu v okamžiku, kdy tam válka skončí. Když se ho ale reportéři New York Times zeptali, koho má konkrétně na mysli, Trump odpověděl: „Teď je neprozradím. Pojďme nejprve dokončit práci.“
